Ztracené město Z

Krásně netočená, avšak dost nezajímavá a přeukrutně natahovaná společenská patlanice jako od Óstenky s opět výborným a sympatickým Karlíkem Huhňanem a tradičně slizkým a prkenným Homopýrem, co tam vypadá jako marioneta po chemoterapii. Vezmeme-li v ocas, že nikdo pořádně neví, co se s Prsym stalo, tak když už o tom, kurva, fabuluju a mám v zádech bandu lidožravých domorodců, udělám toho Karlíka aspoň trochu Akčního / Dobrodružného a zejména prudce jedlého a dokonale záživného, ne?! Nějaká romanticky osvíčkovaná otrava bolehlavem partičkou vyteplených, sokratovsky laděných indiánů, to zduří leda tak artového hnědopicha, ukrutně se těšícího na čarokrásnou nudu plnou maligních metaspor a existenciálních jinochujů. A rovněž jsem docela geofyzikálně zmaten. Já tedy nevím, ale když vidím kohortu Livingstonů na prachsprostém voru, nikde žádný motor, ani stopa po plachtě, všichni se líně povalují na palubě a nikdo nevesluje, a přesto si to vesele třemi uzly štrádují jakože proti proudu, začínám se rozpačitě škrábat na koulích a přemítat, jestli to Rio Verde náhodou nakonec fuckt neteče směrem ke svému prameni! (04.07.2017)

Jsem upřímně překvapen, že v současné hollywoodské kinematografii mohl vzniknout snímek jako Ztracené město Z, který krom překvapivé významové hry přichází především s odvážně vybudovaným vyprávěním s neklasickou osnovou, v níž soustavně staví vyvolávaná žánrová očekávání do nečekaného nesouladu s tím, kam se následně vydá. Nepropásněte je v kině, neboť jde o jedno z těch děl, která si žádají temný sál s mihotáním světla z projektoru na plátně nikoli kvůli smysly takříkajíc dráždícím požitkům, nýbrž kvůli intimitě divácké zkušenosti. Více zase po čase na Poznámkách (23.04.2017)

Pár nápadů dobrých (zoufalá žena odcházející do pomyslné džungle; ohně v osadě domorodců, symbolizující nedostižné "Zlaté město" i zkázu v rámci posedlosti), vizuál super, herci taky, atraktivní prostředí i příběh. No... a potom nesouznění. Příběhy o mysteriéznosti, ba až mystičnosti džungle mě lákaj, ale mam představy o podstatně větší působivosti - sorry. Životopis Percyho Fawcetta je navzdory dobrodružnému tématu suchopárný, nevyhnutelně přeskakuje celé epizody a pomáhá si repetitivními doslovnými zkratkami, což sice možná vykresluje obtížnost, nejasnost a nevděčnost hrdinova cíle, ale jako diváka mě to chvílemi uspávalo. Největší mínus je ovšem ten, že ze mně film nedokázal vydolovat žádnou emoci (což se třeba Prvnímu člověku povedlo náramně). Znovu už do téhle džungle asi nechci, přestože si ji člověk druhý den nepamatuje. (01.01.2021)

Velmi dobrý životopisný film reflektující skrze hlavní postavu tu překrásnou dobu, kdy svět byl ještě obrovský a nekonečný, čekající na své prozkoumání, plný tajemství a nebezpečí, na dobu velkých cestovatelů, explorerů, dobrodruhů a velkých objevitelských cest i selhání všeho humánního v institutu světové války... Na vrcholy žánru tenhle film nemá, Mise, Aguirre, hněv Boží či třeba experimentální Objetí hada jsou po umělecké stránce o nějaký ten level výše, ale přesto má Tajemné město Z svou sílu, která je ukryta především v dramatičnosti...film Jamese Graye je čistokrevné drama příběhu jednoho posedlého muže a jeho nezdolné vůle... Povedená exkurze do doby, v níž vodní toky byly nejčastější - a mnohde spíš jediné - dopravní tepny... (03.07.2017)

"Cena kaučuku stoupá tak závratně, až to může vést k válce." A proto je třeba do Bolivie vyslat britské královské geodety. Tomu rozumím a taky mi to celkem zavonělo dobrodružstvím. Jenže tak nudné a zdlouhavé dobrodružství jsem už dlouho neviděl. Tím nechci nijak znehodnocovat objevitelské cesty Percyho Fawcetta, ale přesto mi brzy bylo jedno, jestli našel město Z nebo jenom prošel indiánským trávícím ústrojím. Stejně mi připadalo, že hlavně prchal před rodinou. Ale hlavně mě zaujalo, jak je snadné jet na voru proti proudu bez plachet, vesel či motoru. To se musím taky naučit, kdyby se mi někdy chtělo navštívit zemi, kde si mohu vybrat, zda zahynu hladem, chorobou, vyčerpáním nebo šípem. Ach ta rozmanitost. (26.12.2017)