Mary a Max

V myšlení drtivé většiny diváků stále přetrvává představa, že animovaný film je v první řadě záležitostí pro děti a maximálně může mít přesah jako rodinná podívaná pro dětský doprovod. Dílo Adama Eliota se této zavedené klasifikaci vymyká a jeho snímek Mary a Max je všechno, jenom ne dílko určené dětskému divákovi. Jde o psychologické drama, které líčí vznik přátelství dvou naprosto odlišných osob, které spojuje pouze jejich outsiderovství. Malá holčička z Austrálie, která trpí syndromem nechtěného dítěte, navíc vyrůstající v rodině, která se těžko dá označit za funkční, a samotářský obézní Žid trpící duševní chorobou, touží po přátelství a najdou ho prostřednictvím dopisů adresovaných na vzdálený kontinent. Film citlivě a nenásilně popisuje vznikající citové pouto, vzestupy a pády jejich vzájemného vztahu. Jde o hodně výlučné komorní dílko určené spíš k zamyšlení než k zábavě. Zároveň jde o jeden z vrcholů současného animovaného filmu a doklad toho, že se animovaný film plně emancipoval na roveň hraného filmu. Pokud jde o emoce, dokáže Eliot skvěle pracovat s charaktery svých postav a vystavuje své hrdiny spoustě problémů, kterým musí čelit. Tolik průšvihů, kolik se koncentruje v jejich životě, by stačilo pro veškeré osazenstvo ordinace vyhledávaného psychiatra a psychologa během několika dní. A přitom všem dokážou brát Mary a Max život s nadhledem a rozjímají např. nad tím, jestli taxikář, který couvá, platí zákazníkovi, nebo naopak. Neseděla mi úplně výtvarná stránka, ale z hlediska kvalit scénáře a režie by si film zasloužil absolutní hodnocení. Celkový dojem: 85 %. (02.05.2010)

Geniální dílo po všech stránkách. Po stránce výtvarné, obsahové, scénáristické i v celkovém zpracování. A také v charakterech obou hlavních postaviček. Melancholické, šedivé, plné pravdivých myšlenek a velmi skutečné. Od Adama Elliota jsem již zhlédla výtvarně obdobně zpracovaný krátký film Harvie Krumpet, jemuž jsem taktéž udělila plný počet. Pokud Vás Mary a Max uchvátili, rozhodně si udělejte chvíli i na Harvieho:) (18.09.2011)

Nelze popřít, že tohle osobité dílo má myšlenku posouvající ho okamžitě na vrchol dosavadní animované tvorby. Abychom ve filmu viděli takhle polopatě zobrazenou snad veškerou špínu a pachuť moderní společnosti (a to se tvůrci pro jistotu vrátili ještě o 30 let zpátky), na to není vyzrálejší divák zvyklý ani v přítomnosti Davida Lynche nebo Lanse Von Triera, natož pak když se vše děje v příběhu, který je určen primárně pro mladší publikum. A tady je právě jediný problém. Přestože se jedná o neskonale podnětný, pravdivý a originálně pojatý snímek, který kombinuje místy až depresivní atmosféru s humorným nadhledem snad tím nejlepším možným způsobem, jeho emocionální dopad je často tak vyumělkovaný a násilný, že jsem nad všemi těmi brouky, mrtvými ptáky a rybičkami, nekonečnými pohřby a enormní divností obou hlavních postav i já často jen nevěřícně kroutil hlavou. Ale co tvůrci chtěli říct, to také celkem jasně sdělili - hlavně proto zůstávají mé sympatie jednoznačně na straně filmu. (02.02.2014)

Omnoho viac ako komédia, je toto čistá melanchólia s prvkami depresie či pesimizmu. Je však natoľko milo podaná, že nemôžem inak iba skonštatovať, že toto je za poslednú dobu jeden z najlepších "animákov" pre dospelých, aký som kedy videl. Pre deti vzhľadom k poňatiu absolútne nevhodný, generácia "násťročných" ho vzhľadom k záujmom či zmýšľaniu taktiež len sťažka pochopí. Navyše ani neverím, že by ich to vôbec mohlo baviť ... (25.11.2016)

Nádherný poetický příběh o dopisovém přátelství. Je zvláštní, jaká schoda náhod dokáže spojit dva hodně podobné lidi na opačném konci zeměkoule. Připravte se na pořádnou dávku monologů (které jsou vesměs spíše dialogy) čtených dopisů, namluvených skvělými herci (Philip Seymour Hoffman má užasný hlas, to už ovšem předvedl v mnoha předchozích filmech). Každý z nás zažil chvilky úzkosti a neměl si o tom s kým promluvit. Každý z nás si z filmu něco odnese, vzpomene na své zlé časy a mnohé si uvědomí. Proto na filmy koukám a proto je mám rád. Část vašeho já je zaručeně i v tomto filmu a proto stojí za vidění. (30.07.2009)