Fish Tank

Ďalší film z nevysychajúcej studne životných príbehov. Jednoduchý príbeh, ale neskutočne realisticky natočený, až tak, že divák má pocit, že sleduje udalosti skutočných ľudí. Bez zbytočných prikrášlení, či dramatických vyvrcholení, ale účinný natoľko, že som mal po skončení vstať z kresla a tvorcom zatlieskať. Čo sa týka Katie Jarvis, tak talent tam nesporne je, ale prvé stretnutie s filmom určité rozpaky prinieslo a tá neistota je tam citeľná. Každopádne sa teším na ďalšie stretnutie s ňou, dúfam, že príležitosť dostane. 85%. (12.01.2010)

Pre mňa je najdôležitejším kritériom pri hodnotení filmu jeho schopnosť vtiahnuť diváka do deja. Chcem pri nich zažívať ten pocit, že zabudnem na to, že som v kine, alebo v obývačke a prestanem vnímať čas. Potom je jedno, či má film hodinu, dve, alebo tri. Fish tank je presne takým filmom. Potom mu môžem odpustiť aj niekoľko nedostatkov, ako napríklad určitú predvídateľnosť deja, zásadný zvrat v tomto filme cítiť už niekoľko desiatok minút vo vzduchu. Geniálne sú herecké výkony úplne všetkých zúčastnených a schopnosť scenáristu napísať pre nich scény, v ktorých sa nejakým spôsobom zachovajú, alebo niečo povedia a divákovi to napovie, ako sa postava zachová trebárs o hodinu neskôr. Čiže film je silný v detailoch. Hlavná postava prejde takým výrazným vývojom, aký som už dlhšie v nezávislom filme nezaznamenal. Témou samou o sebe je fakt, že dnešní nezávislí tvorcovia sa v prevažnej väčšine zaoberajú sociálne slabšími vrstvami obyvateľstva, čiže ľudmi, ktorí na podobné filmy nechodia. Bergman, Allen, alebo Antonionni sa zaoberali viac intelektuálmi, čiže cieľovou skupinou svojich filmov. Už som to viac krát spomínal a myslím, že je to téma hodná poriadneho rozboru v nejakom filmovom magazíne, alebo diplomovej práci. (10.01.2013)

Tradiční britské sociální drama jako by se propletlo s premisami skandinávského manifestu Dogma 95 v autenticky realistickém snímku britské režisérky Andrey Arnold (a není to náhoda, s jedním z jeho zakladatelů Lars von Trierem se Andrea umělecky potkala při definování filmového manifestu Advance Party). Ručně snímaná kamera, dlouhé pozvolné záběry, pomalé tempo, autenticky vyhlížející mizanscéna, k tomu sociálně laděný koncept příběhu a především hudba mající významový přesah, v němž jako jeden z málo fenoménů vertikálně ve své reprodukované a medializované podobě prostupuje sociální stratifikaci společnosti až na její úplné dno, vytváří spojnici mezi světem úspěšných a záměrně medializovaných vrstev (respektive jejich mediálního výseku) a vrstvou sociálně vyloučené lokality, jako spojnice se však pouze jeví, je zdánlivá, je jen mediálním klamem a způsobem, jak jednoduše manipulovat lidmi s omezeným rozhledem a silně zapuštěnou sociální kotvou... Formální stránka tohoto díla má ještě jednu navýsost zajímavou složku, a tou je jakási obdoba lineárního vyprávění napodobující počítačovou hru, respektive Role-Playing Game neboli RPG. Dějová linka je vedena ortodoxně tak, že divák prostřednictvím kamery sleduje prakticky jen hlavní představitelku, funguje tak v jakési modifikaci 3rd person herního módu, jak to známe právě z oblasti herního průmyslu. Z podstaty fungování dnešního filmového média schází samozřejmě prvek interaktivnosti, film za nás hraje režisérka, je to ale samozřejmě spíše návěstí a ukazatel, kam vývoj kinematografie asi směřuje. Každopádně toto skloubení se sociálněkritickým realismem režisérčina uměleckého přístupu je zajímavé... (29.01.2010)

,,Říkala jsem Ti, jak jsem s Tebou šla na potrat? Už jsem měla termín......“ Máte zájem vidět film z ,,nepodnětného sociokulturního prostředí“ ? Filmy na toto téma jsou spíš ,,ART“ než něco jiného. A MĚ TO NEBAVÍ! Nikdo mě neštve a všichni mě nudí. Asi že netančím (nejen s vojákama) a vytvořenej sexuální trojúhelník mi napínavej nepřipadá. Tahle holka a celej film jsou zralý na psychologickou poradnu. Tohle se klidně může stát, já tomu rozumím, ale prostě mě to nebere! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Vzrušuje mě ,,piss“. 2.) Chci ženu alkoholičku. 3.) Rajcujou mě filmy o nekonvenčních vztazích. 4.) Nevím co je ,,nepodnětné sociokulturní prostředí“. PŘÍBĚH *** (27.06.2010)

Najviac ma na filme opantala Katie Jarvis a jej podmanivo príjemný šušlavý slovný prejav. Hlášky medzi obomi sestrami ako aj medzi dcérami a matkou tiež nemali chybu, aj keď zase na druhú stranu si doma nič také neviem ani len predstaviť. No ale možno keby som žil na takom mieste a v takej komunite tak nadávam aj ja... Film však obsahuje veľa nudných pasáží, síce čo sa týka jednotlivých postáv výborne kamerovo vťahujúco nasnímaných, ktoré ale v konečnom dôsledku toho veľa nepovedia. Prišlo mi to ako nevyužitý potenciál výborne načrtnutého depresívneho a bezútešného prostredia. Z niečoho takého sa dá po pocitovej stránke vyťažiť podstatne viac. 65/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (27.01.2016)