Ink

...raz, dva, tři čtyři.... zpočátku mi vadily zmateně stříhané bojové scény, ale... Pak přišel kontrast obou světů... Byl jsem podmaněn skvělou hudbou, protože... raz, dva, tři čtyři.... byla dokonalá, stejně jako obraz tvořila úžasnou vyjmečnou atmosféru, tahle neskutečně komplexní a vyspělá "pohádka" si mne podmanila... raz, dva, tři čtyři..... A že tam některé souboje jsou nepřehledné a další "chyby"? To je mi jedno, poetičnost filmu je.... raz, dva, tři, čtyři ...... (21.10.2012)

Niekomu tento snímok sadne, niekomu nie. Mne sadol. Všetky tri žánre sú tu pekne vyvážené, pričom spolu tvoria pekný, melodramatický príbeh, ku koncu trochu emotívne ladený. Forma natočenia je taká zvláštna, miestami trochu poetická, snová, akoby z iného sveta, preto chápem tie rozporuplné hodnotenia, nie každému vyhovuje niečo také. Výborná hudba všetko ešte umocňuje. Dejová linka je tak trochu zamotaná, prekvapivý záver núti človeka premýšľať, hlavne čo sa týka okolností bytia postavy INK. Ja som spokojný, u mňa nadpriemer. 75/100 (01.12.2014)

Dnešní hlavní cenou je INK. Tvé jizvy teď zmizí, už žádná hanba, protože pýcha je to z čeho jsme stvořeni..... Přichází noc. Pro někoho má nádech nadpřirozena, protože přináší dobré i špatné sny. Emma nemá mísu, ale svůj vlastní přelud, noční můru do níž ji poslala komplikovanost lidské duše a cesta ven je pouhou nadějí, za kterou se ovšem vyplatí bojovat. OCEŇUJI snahu natočit film ,,jinak“. Líbí se mi vyprávění jakoby ve snech a ve vzpomínkách – tedy mimo realitu převedené do jednoho velkého videoklipu. To platí taktéž o akci. Faktem je, že někomu to může připadat nudné a amatérsky natočené. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Dokážu se podívat i na méně rozpočtový snímek. 2.) Jsem Ing. a zajímá mě proč mi lidi začali říkat INK. 3.) Mám noční můry, ve kterých mám přezdívku BŮH. 4.) Na jiný filmy než na videoklipy stejně nekoukám. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** P.S: Takový složitější ,,KDOPAK BY SE VLKA BÁL“ říznutý snovou variací na MATRIX. (27.04.2010)

Záblesky geniality v zajatí amatérizmu. Winansov druhý celovečerný film sa, presne ako píše Anderton, veľmi dlhú dobu hľadá. Rozprávanie je sprvu chaotická a zmätená, i keď zaujímavá explózia nápadov, ktoré však dohromady nepôsobia dva razy kompaktným dojmom. Nízky rozpočet sa najsilnejšie odráža na slabej technickej stránke, ktorá nedáva priestor vyniknúť kamerovým finesám (tie tu ešte nehrajú tak naratívne významnú rolu a občas pôsobia len ako na efekt) ani nespornému talentu, utopenému vo farebných filtroch a extrémnom počte strihov na sekundu. Pritom by sa mnohé dalo vyrušiť, pokiaľ by sa Winans nepokúšal o niečo, načo nemá - ako napríklad nedomyslená akcia, ktorá úplne postráda potrebnú kinetickú rezonanciu. V neskoršej fáze si však ujasňuje priority a Ink sa začína meniť v rozprávkovo ladené podobenstvo o ľudskej povahe a ceste k sebe samému. V tejto polohe už sa zbavuje mnohých nedostatkov a dokáže vyvinúť aj vítané emócie, ktoré znásobujú pôsobivosť finále. Najväčším kladom je hudba a prepojenie paralelných svetov s vlastnou mytológiou - tu len zamrzí zbrklá expozícia niektorých postáv. Po výtvarnej, technickej, scenáristickej i režijnej stránke ponúka Winans omnoho viac až vo svojom ďalšom filme. 60-70% (20.01.2015)

„Všichni jsme součást písně, jen já slyším hudbu.“ Propadla jsem kouzlu Ink… ink je vášeň… ink je dokonalost. Jamin Winans vytvořil barvitě hravé nekonečno úžasnou strhující formou. Hudba je dynamická smršť podbarvena konejšivým pohlazením, jejíž výrazné tóny mě zanesou až na vrchol omámení – nefalšovaný pocit Ink. (01.11.2011)