Zločin à la Neapol

Kukadla Ornelly Muti a nohy Zeudi Araya Cristaldi. Dva důvody, pro které stojí tenhle flák vidět. Ženám musí stačit kulhající Mastroianni. Nic moc dalšího, čím by tahle typicky italská (hodně se mluví rukama a řve), ale na můj vkus málo crazy, komedie táhla, není. Ke třem z okna vyhozeným hvězdám se nakonec přikláním i díky skvělému českému dabingu a v úvodu nezmíněným nohám Ornelly Muti, teď jsem si totiž připomněl lehkým erotičnem prodchnutou noční scénu z bytu mrtvého trpaslíka.. (17.03.2021)

Vlastně jediné, co mě zaujalo, tak to, jak dobře hraje Mastroianni svého méněcenného kripla, který ale není blbý, ba právě naopak. Jen nechápe, co se to kolem něho najednou děje. Tam se na tom kontrastu dalo docela hodně vytřískat, jenže mi humor zde přijde moc umírněný - chtělo to buď pořádnou crazy parodii, nebo naopak vážněji laděný příběh se sem tam humornými prvky, které by jej odlehčovaly - a děj velmi, velmi rozvláčný a ty dvě hodiny si to prostě pozornost neudrží. Přitom pár scén je tam povedených, na Ornellu se dobře dívá, ačkoliv ukáže jen nohy (ne, tentokrát se nesvlékne), ale je to žel málo. Stejně jako hlavní postava není pořádně využita ani postava komisaře (Pozzetto) a vlastně ani dirigenta. Zůstalo to podle mne viset někde v půlce u všech atributů a dorazila to délka filmu. (22.02.2024)

Zločin a lá Neapol si vyžaduje oddýchnutého diváka, pretože Sergio Corbucci režijne zamiešal do jedného filmu naraz kriminálku so zložitou zápletkou, príbeh fyzicky postihnutého profesora mandolíny, ktorý ťahá z malérov svojho tatka, všetko prehrávajúceho v hazardných hrách, odvalenú taliansku deštrukčnú bláznivinu, milostný príbeh aj nejednoznačnú hru s policajtom, ktorý síce všade je, no tvári sa ako prísny neschopák a predsa vie oveľa viac. Vyznať sa v tejto mäteži je preto naozaj len pre oddýchnutých. No netreba skláňať hlavy, výsledok umne balansuje na lane a neskĺzava ani do jednej z uvedených polôh. Vyvážená skvelá práca a vďaka spomenutým namiešaným rôznorodým žánrom aj netradičný, no dobre pozerateľný film. (09.10.2016)

Jestli nemá něco chybu tak určitě tenhle skvost! Už dlouho jsem se tak od duše nezasmál jako u této záležitosti ze které Itálie stříká na sto honů. Marcello Mastroianni naprosto strhne svým vtipným , energickým a velmi vkusným výkonem. Ornella nádherná , Pozzetto jako vždy skvělý. Corbucci byl prostě nadžánrový režisér který dokázal propojit nemyslitelné. Opravdu vynikající práce a pro mne velký zážitek. P.S. hudební mág Ortolani jakoby chvílemi fušoval do řemesla božským Kraftwerk. Ale to mi vůbec nevadí:-) (17.08.2009)

Je vždycky příjemné, znenadání objevit nějaký dosud neviděný film s Marcello Mastroiannim; naposledy to byly dva pětihvězdové filmy, už ze závěru jeho herecké kariery: Přerušený krok čápa a Včelař. A ta kariera je skutečně famózní. Mnohokrát jsem se divil, proč ho "draftovali" do role, v níž přece nemůže obstát. Ale obstál vždycky - pokud mu to nezkazil jinojazyčný dabing, jako zde. Tolik proměn neprodělal dosud snad žádný člověk/herec. Někde a někdy by stálo za to se zamyslet, proč nás herci typu Jeana Marais, Yves Montanda nebo právě Marcella Mastroianniho tak berou. Určitě je do toho nějak zapleteno lacanovské stádium zrcadla, co ale skutečně odráží? (11.11.2017)