Prorok

Neskutečně dobře natočený mob movie, kde veškerá poezie zločinu plyne z negativních vibrací a příběhové schéma o vzestupu řadového pucfleka na velkého kápa čerpá energii z morálního relativismu. Zdá se, že v současném světě je vše dovoleno, tak proč neudělat hrdinu z defektního produktu prohnilé společnosti? Lituju jen toho, že Prorok neprojevil více střídmosti a rozběhl se do epické šíře. Větší sevřenost a jasnější dramaturgie by mu slušela více. I tak: společně s Gomorrou a Baader Meinhof Komplexem jedna z nejdeziluzivnějších sond do srdce temnoty současné Evropy. (06.11.2009)

Audiardovy filmy diváka pohlcují nezávisle na jeho vůli a nejinak je tomu i zde - dvě a půl hodiny utekly jako voda. Ovšem pro plnohodnotné ponoření se do příběhu mně chybělo vyznat se v poněkud větším množství postav a jejich motivacích. Vinou filmu to ale není - je pouze třeba se po celou dobu plně soustředit. Napodruhé budu moudřejší. (08.01.2011)

Prolnutí dvou žánrů - mafiánské ságy a vězeňského dramatu - a oněmi žánry specifikovaných světů dělá z Proroka hodně osobitý film. Jacques Audiard je už nekorunovaným králem novodobé francouzské drsné gangsterky, v níž po několikáté variuje svá oblíbená témata (především specifický svět vězení a motiv vězně...) a kterou ozvláštňuje spojením naturalisticky popisného prostředí s poetickými scénami, jež dávají snímku funkčně umělecký rozměr. Symbolická postava zavražděného spoluvězně, která nevyčítá a nepronásleduje, leč naopak apelativním výkladem snů pozitivně ovlivní životní peripetie hlavního hrdiny, morálně relativizuje vyznění celému snímku, neboť přináší svět, v němž nejen že neexistuje svědomí, zábrany, jasné rozlišení dobra a zla, ale už ani mrtví nechodí ve spaní vyčítat vinu původcům svého utrpení. S kým v takovémhle vidění světa vlastně sympatizovat? Prorok je silný film, přesto jsme v něm občas postrádal výjimečný příval katarze, která by mi v diváckém zážitku přinesla punc mimořádnosti. Návštěva kina nebyla tentokráte událostí, na kterou nebudu moci dlouhou chvíli zapomenout...chyběly tomu mimořádné scény či třeba macho knírek a neodolatelné charisma režisérem Jacquesem Audiardem též dříve obsazeného Vincenta Cassela alias přímé konkurence v podobě Richetova Veřejného nepřítele č.1... (21.01.2010)

Filmy z vězeňského prostředí se mi líbí. Malik jde do vězení (nevíme za co, ani se to nedozvíme) a je tam sám, nemá žádné postavení. Jistý šéf korsického gangu ho donutí pro něj pracovat. A tím se rozbíhá celý řetězec událostí. Francouzům se opět podařilo natočit velice dobré kriminální drama. Hlavní hrdina je sympatický, i když si na konci vlastně uvědomíte, že i on je zabiják. Děj filmu bavil, ale ta stopáž je moc, mělo to být o půl hodinky kratší. (27.05.2016)

Toho nesympatického arabáše si prostě musíte zamilovat snad ještě rychleji, než Patyzóna ve Smrákání. Nebo Patlizóna ve Strádání?? Nebo Patossona ve Smrskání??? ( .. No zkrátka toho "talenta" s obličejovou obrnou, do jehož prokrveného sexuálního jablka by se s chutí zakousla nejedna anémická pubescentka.) A bodejť by ne! Co může být, mimo homoupíra, snadnějšího ke ztotožnění, než negramotný, neúspěšný zloděj, nadějný dealer a začínající vrah v jedné osobě, úspěšně proplouvající romantickými zákoutími francouzského kriminálu, plného miloučkých medvídků, kteří bezesporu překročili povolenou míru pigmentu, náboženské tolerance a asociálního chování... Patrně tady nejde o neúměrně dlouhé náborové video korsické mafie, ale o další touhu poukázat, jak ten zlý, fuj fuj systém, ta hnusná anonymní mašinérie, dokáže ze zlého udělat ještě horší, co už se potom nedá zastavit. Ale dá! Zkuste důslednou pasovou kontrolu a intolerantní imigrační zákon! No zaplať Pánbůh za Čuka Rorýse, který s těmi co proklouznou vždycky zatočí a střeží náš klidný spánek alespoň na hranicích s Mexikem, a když příjde na věc, dokáže jako jediný chlastat v Nonstopu až do zavíračky... :o)). (08.03.2010)