Koncert

Zpočátku nápaditá komedie příliš sází na stereotypy. Rusové jsou v ní takřka bez výjimky vyobrazení jako vypočítaví podnikavci, kteří využijí první příležitosti stát se ilegálními imigranty ve Francii. Silně melodramatický závěr pak díky tomu působí trochu odtažitě. Pokud se ale přes to dokážete přenést, koncert je odpočinkovou podívanou s dobrým koncem. (29.09.2010)

Postřehy sem píšu průběžně, hvězdičky dám až na konci. 1)Teď musím říct, že jsem nikdy neviděla vtipněji přednesenou nabídku na čtení z ruky. 2) Cikán v divadle, když zahrál, to bylo na slzy v očích. KONEC: Nelze, než dát tomuto skvostu pět hvězd a být možnost dát deset, dám jedenáct. Naprosto neuvěřitelný závěr, kterému lze vytknout pár věcí jen ne tu opravdovost. Milovník hudby zaplesá, bezvěrec (jako jsem já vůči vážné hudbě) zatouží po Čajkovském. PS: Tento film je tím, čím lze zacelit duši. PS2: Jen tady lze vidět, jak opravdu vůbec nefunguje americká upoutávka na evropský film. Nekoukejte tady na video a pusťte si film. (01.05.2011)

Neuvěřitelné se stalo skutečností, tedy alespoň v této roztodivné komedii, které tři uvedená žánrová zařazení rozhodně nestačí... Už začátek se nese v duchu "Dannyho parťáků", rozumí se hezky po slovansku, aby se prudce stočil do polohy libovolné veselohry od Kusturici, v některých pasážích dosahujíc i jihočeských Hoštic. A když už jsme blahosklonně naladěni na odlehčené téma, začnou se ještě napůl v legraci vytahovat politické křivdy, sociální nerovnosti a štulce pod žebra Rusům, Židům a dalším, dobře se parodujícím etnikům, až přes všechnu tu srandu dospějeme k rozděleným rodinám, zničeným kariérám a přetrhaným snům s tragickými důsledky. Ani moje pocity by se nemohly spojit v celek (jako bych se dívala na několik filmů, pomíchaných ve střižně) nebýt kompaktního prvku, kterým se stává hudba - nejen, že jí vděčím za každý trylek, kterým přerušila scénky, přesahující míru dobrého vkusu, ale především za tu desetiminutovou husinu, kterou mi v samotném závěru způsobila spolu s prsty, vibrujícími po neviditelných strunách za letu sibiřských vloček i s nádherně dojemnou Mélanií Laurent. (16.02.2013)

Komediální rovina přehání národní stereotypy až ad absurdum, daleko povedenější je dle mého vlastní koncert, při němž je Čajkovskij hrán úchvatně a muzikanti snímáni dynamicky a se zápalem, s jakým jinak hrají (a v kontrastu k Čajkovskému pak jedna z mých nejmilejších ruských cikánských písní Ručejok jen s kytárkou jako podkres pod závěrečnými titulky). (15.05.2011)

Koncert má dve dejové roviny. Je to aj film dvoch žánrov. Takže ten prvý je komédia, v ktorej hudobník zháňa hudobníkov na koncert a komediálnosť vyplýva z ich nátury. Táto dejová rovina je podľa mňa trochu slabšia, pretože hudobníci sa v rámci tej komediálnosti musia chovať dosť bizarne a nepochopiteľne, takže mi občas dosť liezli na nervy. Potom je tu dráma, v ktorej vystupuje krásna a neuveriteľne sympatická huslistka, ktorá má na koncerte tiež vystúpiť a hlavná postava o nej vie tajomstvo, ktoré nás na konci filmu emocionálne rozoberie. Tieto dve roviny sa podľa mňa nijako nebijú. Mne sa viac pozdávala tá druhá, a preto sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu. Musím priznať, že je to hlavne kvôli Melanii Laurent. (04.10.2012)