Zoufalci

Celkem zajímavý český film s pár dobrými nápady, výbornými scénami a solidními herci. Bohužel, místy to působí dost roztahaným dojmem a celý film mi přišel dosti nevyvážený. U některých postav bych navíc uvítal spíše méně známé herce, vzhledem ke stylu jakým je film natočen. Díky tomu, jsem se tak nedokázal dostatečně vcítit s postavami. Mezi současnými českými filmy se i tak ale jedná o velmi zajímavý počin. (28.06.2010)

Některé postavy sice vypadají jako zbytečné karikatury (manžel Dagmary a ten zženštilejší z gayů obzvlášť), ale jinak Zoufalci působí až pozoruhodně autentickým dojmem. Člověk má místy opravdu pocit, že sleduje nelichotivý dokument o lidech, kteří stále něco chtějí, ale pořádně neví, co vlastně, a tak utíkají (do "tý Prahy", na "tu chalupu"...) a utíkají... Je to určitě stejně tak velká zásluha scénáře, který režisérka poskládala ze skutečných příběhů jejích známých, jako chytré režie, přehledně míchající několika časovými rovinami, a sympatického týmu neokoukaných herců, jimž tu partu prostě věříte. Vtipů není mnoho, ale když jsou, tak jsou opravdu vtipné, což se také cení. (23.12.2011)

Na Zoufalce jsem se chystal v době jejich premiéry do kina, nalákán trailerem, který sliboval po dlouhé době film s ambicemi generační výpovědi o vzorku současných třicátníků, ke kterým mám velmi blízko. K filmu jsem se však dostal až po dvou letech na obrazovce České televize, a možná je tomu tak dobře, protože televize milosrdně zakryje některé nedostatky, na které bych byl v kině citlivější. Zoufalce hodnotím velmi kladně - s přihlédnutím k faktu, že je to absolventský film. Je to snímek, který funguje překvapivě dobře jako formálně originální komedie i jako jistá sociologická sonda. Druzí Samotáři to sice nejsou (a asi ani být neměli), ale u mě spokojenost. Respekt k Simoně Babčákové, je to opravdu skvělá herečka a hlavní hvězda tohoto filmu. Věřím tomu, že řada vlastností postav je odpozorovaná z reálu a že by se ve filmu našly i nějaké ty autobiografické motivy ze života režisérky (Jitka Rudolfová pochází z Jablonce nad Nisou, stejně jako všechny postavy Zoufalců). Film je to místy až nepříjemně realistický, místy velmi vtipný, sem tam i žinantní a sem tam něco zaskřípe, ale celkově spokojené 4*. Těším se, s čím přijde Jitka Rudolfová příště - držím palce ;) (19.06.2011)

Skvěle obsazení herci, realisticky napsané a provedené dialogy, to se vidí u českého filmu málokdy. Celkově musím vyzdvihnout realistickou působivost. Snad jen vzorek 2 homosexuálů ze 3 mužských hrdinů je na běžný život trochu moc. Taky je trochu nepravděpodobné, že by všichni hrdinové měli tak podobný osud – nikdo z nich není úspěšný, šťastný, neliší se výrazně od ostatních. Zvláštní je, že hrdinové nemají prakticky žádné cíle, sny, touhy, koníčky, jen přežívají ze dne na den ve svých ne úplně zajímavých životech. Postupem času film dost ztrácí na tempu a na konci prakticky vyšumí do ztracena. Já po jeho skončení už vůbec neměl potřebu se nad krizí hlavních hrdinů dál zamýšlet. (24.07.2011)

2007 - PUSINKY, r. Karin Babinská. 2008 - KULIČKY, r. Olga Dabrowská, 2009 - ZOUFALCI, r. Jitka Rudolfová. Zdá se, že vedle mladé generace filmových tvůrců, u nichž je styl nositelem významu a výpovědní hodnoty (Najbrt, Sláma, Ševčík), se v české polistopadové kinematografii objevuje linie mladých tvůrkyň, které dokončily či dokončují studium na FAMU a jde jim především o postihnutí mentality různých generací. Zatímco Babinská a Dabrowská ve svých debutech hledaly suverénní formální výraz, což na druhou stranu ale korespondovalo s tématy jejích snímků, Rudolfová se představila formálně svébytnou prvotinou, u níž je ale problém někde jinde. Stylistická preciznost, kdy vyniká především práce se zvukem, jeho zdroji a "asociativní" montáž, spolu s vyprávěním s nespolehlivými flashforwardy pro mnohé diváky zastře vykonstruovanost, diváckou podbízivost a lživost toho, o čem se vypráví. ZOUFALCI nemají trojrozměrné, živoucí a skutečně dýchající postavy, nýbrž několik sociologických typů a karikatur (existuje český film, který mj. tematizuje homosexualitu a přitom postava gaye NEodpovídá pouze heteronormativní představě?), na nichž se demonstruje jednoduchá teze vyjádřena již na plakátech věnovaných konkrétním figurkám. Na místo toho, aby se o mentalitě lidí v určitém věku něco sdělilo, zde máme sled divácky vděčných scének na určitá témata - tloustnutí, alkohol, přiznání homosexuality rodiči, výlety s bývalým přítelem ad. Film tak neříká něco o generaci třicátníků, ale spíš prozrazuje mnohé o divácích, kteří se s takovými chcípáčky cestujícími z města ztotožní. A postavit jeden polistopadový trend v české kinematografii, tj. cestu z města, na hlavu tím, že posílím jiný, tj. chcípáčkovství, mi přijde jako vytloukání klínu klínem. Přestože je Rudolfová žačkou Věry Chytilové a v ZOUFALCÍCH odkazuje na DĚDICTVÍ a HEZKÉ CHVILKY BEZ ZÁRUKY, má bohužel blíž k pozérskosti jednoho z představitelů některými novináři vykonstruované "nové nové vlny 90. let" - Davidu Ondříčkovi. 5/10 (14.11.2009)