Whisper
Režie:
David OndříčekKamera:
Alexander ŠurkalaHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Tatiana Dyková, Jan P. Muchow, Jan Čechtický, Kateřina Winterová, Petra Špalková, Zdeněk David, Zdeněk Suchý, Bořivoj Navrátil, Václav Mareš, Nikolaj Hejko (více)Obsahy(1)
Anna - šestnáctiletá dívka z malého města - utíká z domova a potkává mladého floutka Speedyho, který ji zavede mezi městskou partičku. Tady se Anna postupně seznámí s jeho bratrem Filipem, nemluvnou kamarádkou Irmou a záhadným mladíkem Kytkou. Anně se otevře nový svět, plný zábavy a večírků, který jí okouzlí svojí barevnou rozmanitostí. Postupně se sblíží s introvertním Filipem, který má také největší podíl na její proměně. Annina zdánlivá naivita a upřímnost jejích citů nakonec zamíchají kartami v celém příběhu. (Magic Box)
(více)Videa (2)
Recenze (271)
Po letech jsem opet videl tento film a musim rict, ze bych nejradeji jednu hvezdicku z hodnoceni umazal, necham ji ale na trech, tak jak jsem to vnimal poprve. Pribeh je velice jednoduchy a postupne se seznamime snad se vsema posukama v Praze a mladou divkou utikajici z domova. Po tech letech si vsak myslim, ze kdyz ne vsechna, tak vetsina sily a energie z tohoto filmu jiz davno vyprchala. Vilhelmova zde predvedla velky potencial pro pristi roky a Muchow slusne predstavil sve hudebni nadani. ()
Už první záběr diváka odradí. Zubící se debil řídí 2-taktního wartburga a zpívá si. V kolika amerických debilitách jsem tuhle ubohost viděl? No a pak následovalo útrpných 21 minut s Wilhelmovou, jenž jako slepice vypadá, hraje slepici a ještě k tomu tu slepici hraje mizerně a ještě k tomu je to slepice armádní. Pak jsem měl tu čest se seznámit s několika teplouši, co mají díru do konečníku větší než náš nový vysavač... a ještě melou blbosti a pak jsem to vypnul. Přátelé, život lidský je velice krátký. Zítra budeme v popelu nebo hlíně. Kurva, copak na to má člověk čas, sledovat blbosti? Ondříčku vyser se na to! Já jsem měl bejt původně elektroinženýr, nechápal jsem však co to je napětí. Tak jsem se na to vysral a dělám práci, které rozumím. Udělej to po mě! ()
První Ondříčkův "normální" film jsem viděl až jako poslední, a musím říct, že je to tak možná lepší:) Šeptej je na mě až moc zvláštní film. Dost nicneříkajích řečí, pojďme k naprosto očividným věcem...Tatiana Vilhelmová svůj nesporný talent ukazuje skoro ve všech svých rolích, a její Anna je jeden z těch případů, kdy se jí to opravdu podařilo. Obsazení mi usnadňuje přechod od herců k hudbě - Jan P. Muchow je až překvapivě dobrý herec a hudební stránka filmu je, jak se u Ondříčka stalo dobrým zvykem, perfektní. Takže "objektivně" vzato by si Šeptej zasloužilo o hvězdičku víc za lehce přístupnou avantgardní filmovou poezii, ale (možná že i právě proto - vnímaní poezie je věc subjektivní a ještě k tomu náladová;)) nakonec dávám ***. ()
Filmová alternativa poprvé. David Ondříček vypráví o Praze. O jiné planetě - což v polovině devadesátých let pro každého východňára Praha nepochybně byla. Podzimní nádech s krásnou hudbou od Color Factory a dvou mystických osob, jejichž hudbu oddaně poslouchám již dlouhá léta - EOST. Také obraz začátku klubové scény. Jednoduchý, ale velmi milý Ondříčkův film pro a s jeho kamarády...velmi mě baví. ()
V rámci české kinematografie je David Ondříček velmi osobitý režisér se signifikantním stylem, jenž se naplno projevuje už v jeho celovečerním debutu. Šeptej je tak trochu uměle podivínský film o podivínských lidech a jejich (ano, podivínských) vztatzích s výtečnými, přesně padnoucí hudbou podbarvenými, impresivními záběry nočního města, v němž Ondříček spatřuje určitou poetiku a dává ji ochutnat i divákovi. Co mi na filmu nesedlo - a věřím, že stejný problém s ním měla i spousta ostatních - byly dialogy. Jejich "vyprázdněnost" a triviálnost odráží to vnitřní tápání a hledání sebe sama, kterým si prochází mladí, nazařazení hrdinové, jenže takové žvástání o ničem velice rychle omrzí a film začne v rozporu s krátkou stopáží působit rozvláčně. Zejména ve srovnání se Samotáři, kteří jsou díky Zelenkovu scénáři naopak zásobárnou již zkultovnělých hlášek a zárukou zábavy pro široké masy. 60% ()
Galerie (8)
Zajímavosti (19)
- Film byl v roce 1997 nominován na Tiger Award na mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu a získal zvláštní cenu na mezinárodním filmovém festivalu Jove ve Valencii. (Ded@M@tes)
-
Režisér David Ondříček v čase premiéry otiskl v měsíčníku Cinema své poznámky. Několik výňatků:
- Nápad na Šeptej jsem dostal někdy roku 1993 v autě, když jsem poslochal stejnojmennou písničku brněnské skupiny Bratrstvo, která s tím filmem ale nakonec nemá vůbec nic společného.
- Příběh o holce, která přijde z malého světa do většího, se zalíbil dramaturgyni Ostravské televize, nakonec to ale všechno ztroskotalo na tom, že to bylo o Praze.
- Víceméně náhodou jsem se dostal ke scenáristovi Janu Novákovi, abych mu v Chicagu hlídal kočku, zatímco on bude dva měsíce v Mexiku. On nesnáší stylizace a řekl mi, že ten můj scénář je vlastně blbost. Kromě učení angličtiny jsem si tam čichnul na Columbia University College ke studentské filmařině a zase jsem dostal do filmu obrovskou chuť. Novák mi po návratu z Mexika řekl, že ten scénář není zase až taková blbost, ale že to chce spoustu práce.
- Prvního půl milionu na film jsem sehnal od multimilionáře, který se po Akumulátorovi 1, kam dal deset milionů, zařekl, že už nikdy nevrazí do českého filmu ani korunu. Ale teprve díky producentovi Petrovi Oukropcovi se začalo schylovat k natáčení.
- Natáčení začalo hodně divoce. Byl jsem nervózní, na všechny řval, všechni mě nesnášeli. Kameraman Ondřej Kubíček, původně tátův ostřič, úvod absolutně nezvládl. V jednu hodinu v noci se v kině U hradeb sešlo koncilium, kde jsme řešili, co dál. Rozhodli jsme se změnit kameramana. Volali jsme Šurkalovi, ten ráno přijel na plac, četl si scénář a když byl v polovině, říkáme mu, že musíme začít. Řekl 'fajn' a šel nasvěcovat. Podezírám ho, že ten scénář nikdy nedočetl.
- Tátova první věta, když film uviděl, byla ryze otcovská: "Kde si přišel k tý homosexualitě?" A potom řekl: "Už se těším na premiéru."
- Že se film dokončí, jsem začal věřit, až když jsme ho dostříhali. (NIRO)
- Film se natáčel pouhých 40 dní. Po třech dnech natáčení se David Ondříček rozhodl vyměnit kameramana. Kamarádství muselo jít stranou a za nezkušeného Ondřeje Kubíčka nastoupil Saša Šurkala. (mchnk)
Reklama