Odcházení

Odcházení není film. Jsem přesvědčený o tom, že odcházení se dostalo z divadla do této podoby a následně do kina hlavně proto, že jde o dílo Václava Havla. Dost podobně to bude fungovat i s herci. Šok nastal ve chvíli, kdy paní Veškrnová šla pro Českého lva za nejlepší scénář. Tohle má být to nejlepší v roce 2011? Smutné. Po pravdě něco tak nudného, prázdného a beznápadu jsem nečekal. Postavy se objevují z ničeho nic a hned zase mizí, statická kamera pozoruje většinou statické herce, kde dialogy mají být to hlavní, co celek udrží při životě. Bohužel se jim to nedaří. Odcházení je jako divný sen Václava Havla, po kterém se probudí, vzpomíná a pak řekne – “co se mi to sakra zdálo za kravinu“. (05.03.2012)

Absurdně pravdivé shrnutí politické (ne)kultury napříč historickým spektrem. I v tomto zdánlivě nesourodém panoptiku lze až s krutým sarkasmem vyhmátnout ty, kteří nám vládli i ty, kteří se o to, ať už hůře nebo lépe, pokoušeli. Je to nádherná metafora člověka, který byl u toho a věděl, kam se svým filmem míří. Hovořit o Havlovu Odcházení jako o uměleckém fiasku je buď pozérismus nebo absolutní nepochopení současnosti. (29.12.2011)

"Je mi hůř, než když mi bylo nejhůř." S Odcházením mám problém z filmařského hlediska. Otevřel se přede mnou svět, který mi přišel hodně nekonzistentní, díky čemuž jsem mu nerozuměla. Jelikož snímek už nadsazeně začíná, postupná gradace pro mě nebyla příliš patrná či akceptovatelná. Přitom některé scény, hlavně bouře a trsání v jezeře, by byly jako kontrast ke správnějšímu (pro mě) pojetí zbytku filmu fantastické. (11.10.2011)

Za posledních pár dnů se o Odcházení napsala spousta blbostí. Většina z nich měla společného jmenovatele: Primitivní a apriorní odsouzení díla na základě autorova jména. Nechápu, kde se v lidech bere tak patologická nenávist, že jsou schopni se pro Havlovo iluzorní zesměšnění i registrovat na csfd, aby mohli pár dnů před premiérou (tedy aniž ho viděli) dát filmu nelítostný odpad! Unavuje mě to... Milicionáři imagologů se opět sešikovali, aby "humanitárnímu bombardérovi" ukázali zač je toho loket. V Odcházení je viděna nesmyslná slátanina, ale ten vyfabulovaný pojem jakož i celá víra v rovnici "symbol doby = zlo doby", jsou brány téměř jako axiom. Kolik těch odpadistů v komentářích pode mnou dokáže na okamžik rozlišit své přesvědčení a umělecké dílo? Kolik z nich v životě slyšelo o Králi Learovi či Višňovém sadu, vidělo předchozí autorovu hru nebo četlo nějaký esej? To se najednou rojí vzdělanců a arbitrů umění... Odcházení není nejlepší Havlova hra, ale je aktuální. Ve vrstevnatém textu je ukryta poměrně zdařilá reflexe a kritika nejen doby, ale i komunikačních mechanismů. Vyprázdněnost slov, banálnost, bulvarizace myšlení, absurdita... Témata jako stvořená pro absurdní divadlo, absurdní film... Havel v těchto tématech nevyniká originalitou, ale jeho významný přínos je v zprostředkování poučeného pohledu z mocenských pozic. Ovšem v Odcházení rozhodně nelze spatřovat primitivní symboliku Havel = Rieger, Klein = Klaus! Tato rovnítka vůbec neplatí; vždyť postavy jsou v mnohých rysech svým domělým předobrazům naprosto protikladné. Nehledě na to, že autor očividně vyjadřuje svůj distanc vložením svého jména do Riegrových úst. Havel jako režisér je zajímavý: je netknutý filmařskými trendy a netrpí rutinou. Má několik zajímavých nápadů a dokáže spojit grotesknost s těžce existenciálními myšlenkami (odcházení vs. neschopnost odejít), aby přitom vše drželo celistvý tvar. Podařilo se mu vytvořit zajímavou klaustrofobickou atmosféru. Postavy jsou plny obav, napjatého očekávání, odhalují se a... opakují! Herci celkem zvládli i požadavek "nepitvořit" se, který dramatik v libretu doporučil režisérovi. Z filmu je cítit typický nadhled a sebeironie, která je však ne moc štastně akcentovaná závěrečným Havlovým cameem. Velmi podstatnou složkou je kamera a hudba. Nemyslím si, že by film trpěl přílišnou divadelností, a zajímavá kamera na tom má velký podíl. Odcházení není vynikající film, ale je to dobrý debut a zajímavá interpretace zajímavé hry. (3 a 1/2 *) (26.03.2011)

Překvapivě zjišťuji, že Havel je o poznání lepším estetikem i filmařem, než byl politikem, a stokrát než spisovatelem. Povinné absurdní prvky tentokrát nijak nerozčilují, herectví Abrhámovo i mnohých dalších válcuje fakt, že ve filmu (což není překvapení) jde o hovno, a drobné cameo členů a oblíbenců početného havlovského panoptika nijak nevadí ani neuráží. Estetická mistrnost je zvlášť patrná v noční hudební scéně, tady by se možná i F. A. Brabec mohl přiučit, jak nebýt kýčovitý, ale koukatelný. Pro mě osobně příjemné překvapení, i když vidět Odcházení jednou úplně stačí. Dobrá kamera a příjemná střih. (02.10.2011)