Život po životě

Scénář jak od patnáctiletého dítěte s omezeným pohledem na svět. Film, který neví, co chce vlastně sdělit, kam a jak se ubírat, a postrádá přesah (který mám u eastwoodovského formátu právo čekat). Bylo by úplně jedno, kdyby trval 90, nebo 200 minut. Jenže co je nejhorší, ono to docela příjemně uteče a moc dobře se na to dívá - což může mít řadu příčin a žádná z nich nemá blízko k objektivitě. Těžce hodnotitelná vynikající průměrnost. (28.02.2011)

I průměrný Clint Eastwood je stále nadprůměrnou záležitostí. S tímhle banálním cejchem jsem k poslednímu snímku téhle legendy přistupoval a nebral v potaz negativní ohlasy. A udělal dobře. Eastwoodova nová výzva nastolí tři situace, které diváka zajímají a ten chce vědět víc. Francouzská novinářka, americký psychotronik a londýnský chlapec se v tomhle mysteriózním dramatu nakonec samozřejmě protnou, žádné terno to sice není, přesto tahle poměrně jednoduchá zápletka s dokonalým zpracováním obstojí. Hlavně díky hercům a opět pomalu vyprávějícímu a tak trochu bilancujícímu melancholikovi Eastwoodovi jsem Hereafter dokázal akceptovat.. (06.10.2011)

Clint úvod našliapol ako sa patrí. Geniálnu scénu tsunami ako z lepšieho katastrofického filmu striedajú tajomné osudy a zážitky postáv, ktoré spája téma "života po živote". Hlavne úvodné spracovanie vytvára správnu divácku zaujatosť...až na to, že okrem príjemného sentimentu a celkového feelingu, ktorý z filmu ide, sa ťažšie prijíma nedotiahnutá rovina dialógov, o sladkom závere ani nehovoriac. (09.05.2011)

Na negativní kritické ohlasy jedinců, co nepochopili, nedejte, je to skvělý film. Eastwood se vyrovnává s podzimem svého života, kdy člověk musí chtě nechtě být konfrontován s nevyhnutelným fenoménem umírání a činí tak, jak to umí on nejlépe, tj. velmi citlivě a empaticky. Nastiňuje Moodyho pohled na fenomén smrti a života po životě, ale nenásilnou formou, nevnucuje svůj názor a skrze osudy tří lidí poznamenaných ztrátou blízké osoby, či životní zkušeností klinické smrti, citlivě vypráví svůj příběh. A musím říci, že ještě nikdy jsem neměl takové potěšení z herectví Matta Damona – jeho příjemně tlumený herecký projev zralého muže mě překvapil a potěšil. (03.03.2011)

Film se nijak hloub nezaobírá otázkou "Co je po smrti", jak by se na první pohled mohlo zdát-jde o příběhy tří lidí, které nějak zasáhla smrt. George se umí spojit s mrtvými lidmi, malý Marcus přišel o své dvojče a tak se snaží najít odpovědi a novinářka Marie málem zemřela při ničivém tsunami. Strašně se mi líbila prostředí měst San Francisco-Londýn-Paříž a konečné střetnutí v Londýně. Nejsilnější příběh je určitě ten o dvojčatech, u toho jsem prolila vodopády slz od začátku až do konce filmu:) Žádné nudné pasáže jsem nepostřehla a konečně jsem se ani jednou nedívala na čas. Všimla jsem si, že většina kritických ohlasů je od fanoušků Clinta Eastwooda a porovnávají Hereafter s jeho předchozími filmy, což je obrovská škoda, protože je kvůli nim hodnocení takové jaké je:) Já Eastwooda nemusím a z tohoto počinu jsem naprosto nadšená, doporučuji. (07.06.2012)