Klub rváčů

Jeden z nejchytřejších hollywoodských filmů 90. let, způsob podání přiběhu očima rozdvojené schizofrenní osoby se mi jeví jako velmi originální prostředek, který přímo přebírá funkci narace a záměrně tak mate diváka (nespolehlivý vypravěč). Film poté ještě osciluje na několika dalších rovinách, tu nejnápadnější vidím v promyšlené strategii Fight Club představit jako něco mezi hollywoodským trhákem (herecké obsazení) a tak trochu nezávislou brakovou postmoderní hříčkou. Předlohu jsem nečetl, takže nevím, jak přesně Palahniuk knihu konstruoval a to se mi knižní vydání již nějaký ten pátek válí doma na poličce. (10.05.2007)

Zajímavej film, ale když se nad tim trochu zamyslim, tak je to naprostá blbost. Magor s rozdvojenou osobností úplně v pohodě přesvědčí davy lidí, který jinak žijou celkem normální život, aby mu dělali poskoka a bezhlavě plnili jeho absurdní rozkazy. Na druhou stranu musim uznat, že i když má film celkem brutální stopáž, tak to docela svižně ubíhá (i když najdou se i nudný pasáže). Hlavně se u toho nesmí moc používat mozek. Klub rváčů je takovej ideální film pro případy, kdy má člověk 2 promile alkoholu v krvi a je schopen překousnout i nějaký naprosto absurdní situace. Obávám se, že tvůrci tuhle debilitu ovšem mysleli vážně. Hodnocení je pro mě dost těžký. Po první projekci (byl jsem vožralej) jsem tady filmu udělil 4 hvězdičky, teď bych dal tak 2. Takže zlatej střed - 3 hvězdičky. (06.08.2008)

Pokud jde o Chucka, jsem Faidřiny vlhký kalhotky. Jedná-li se o Davida, jsem Faidřino dobrovolně znásilněné blazeované vědomí, že čemu bych se v šestnácti možná ukláněla až pod zem, je o desítku let později skvěle natočená, odehraná a vcelku zábavná... póza. Která zůstává pózou až do závěru bez ohledu na to, že ten se autorovi předlohy zamlouval víc než jeho vlastní. I když slova anarchie, cynismus a nihilismus skloňuje i v neexistujících pádech, film mi na rozdíl od knihy nenabídl skličující poznání, že i zdánlivé osvobození je jen hryzání se do vlastního ohonu, a otevřel mi dveře dokořán, místo aby mi je se škodolibým zachechtáním přibouchl před nosem. A to mi sem krutě nesedí. Protože bez ohledu na to, co si jistí publicisté myslí, některé věci nebyly nikdy cool. Ani před 11. zářím. (18.05.2011)

Asi nejlepší filmová metafora o vyhořelosti tohohle (západního) světa a jeho odtržení od kořenů (lidské ztráty našich zvířecích pudů a přírodního v nás) a o krizi role současného muže v západní společnosti. Na podkladě - Pozor spoiler ! - schizofrenického rozdvojení osobnosti (která umožňuje Fincherovi tak efektní pointu) brilantně rozehrává příběh o moderním městském člověku, jenž si v sobě nese tisíciletou zkušenost předků, kteří uspokojovali své zvířecí pudy a adrenalin si do krve vháněli lovem, bojem a dennodenním zápasem o vlastní přežití, z čehož ovšem západnímu měšťákovi (muži) zbylo pouze sezení u ,,adrenalinových" sportovních pořadů a ,,vzrušující" popíjení piva... Přebytek nevybitosti a nespokojenost s takovýmhle světem řeší hlavní hrdina tím, že za asistence svého archetypálního alter ega začne vyhledávat adrenalinové aktivity, zejména všeliké bitky a souboje, z čehož nakonec pramení jeho úsilí o ustanovení pravidelné sešlosti podobně postižených mladých mužů a ustavení ,,klubu rváčů". Nedílnou součástí řešení této neudržitelné situace je vznikání podprahové zóny odporu a utváření drobných ohnisek ,,občanské neposlušnosti". Ve své podstatě velmi levicový až anarchistický film, který ale přesně popisuje problém mladých městských ,,jupíků". Chyba je totiž v systému. Bravurní a velmi efektní režie, skvělí herci, geniálně postižené podpovrchové téma této doby a tohoto světa. Rána do černého...ta podpovrchová vyprahlost civilizace, jejíž příslušníci již dosáhli všeho, mi silně narušila integritu spokojené životní sebereflexe... Vynikající adaptace kultovního románu Chucka Palahniuka, podvraceče systému... (30.01.2007)

Scénář: Jim Uhls .. I am Jack's broken heart. _ Naprosto jedinečný film, s neporazitelným Fincherem, který tvrdě a nekompromisně sází ostrý úder omezené části lidstva, které dobrovolně naslouchá diktátu médii a reklam. Bravo! Jak tak čtu, někomu se líbí průběh filmu, ale ne pointa a někdo to má zase naopak. Podle mě by jedno bez druhého nefungovalo. Přiznám se že napoprvé jsem ten film nějak nevstřebal, ale po několikerém zhlédnutí jsem objevil spoustu úžasných věcí, vychutnal si Jackovy počáteční problémy se spánkem (tam jsem se až nepříjemně ztotožnil s jeho osobou) na které si našel zajímavou „léčbu" .. jenže ta také nevydržela dlouho, do všeho vstupuje žena - ovšem pak potká Tylera a konečně nastává zlom v jeho dosavadním životě! Po počátečních neshodách společně založí Fight Club, díky kterému se rozhodnou současnou společnost chytit za koule a ... !!! Pro mě nejlepší Fincher! Jeho mistrná režie, úchvatná kamera a pánské herecké duo vytváří mocnou sugestivní depresi nabourávající spoustu ideálů společnosti a třese jejími základy. Nutně vyžaduje mozek - jinak neručím za výsledek!.. 100%. (29.03.2005)