Hra

Skvělé mystifikační drama. Z konce jsem byl opravdu paf, ale zároveň jsem cítil velkou úlevu. Teprve pak mi vše došlo a vše se postupně pospojovalo. nezbývá než ocenit geniální scénář. Nikde nic ndrhne, vše je dokonale seskládané k dokonalému závěru.A Douglas to zmákl skvěle. Jak vidno, mít se zas až tak moc dobře také není žádná výhra. Člověka pak napadají z nudy blbiny a mohl by si chtít zahrát GAME. * * * * (20.02.2013)

David Fincher je dnes celosvetovo rešpektovaný, uznávaný a oceňovaný režisér, ktorý má na svojom konte mnoho filmových klenotov (tak napríklad: "Klub bitkárov", "Zodiac" či "Podivný prípad Benjamina Buttona"). Svoju režisérsku kariéru odštartoval v roku 1992, kedy viac menej úspešne prevzal štafetu po takých borcoch, ako sú Ridley Scott a James Cameron a natočil tretie pokračovanie kultovej sci-fi horrorovej série "Votrelec 3". O tri roky neskôr naplno zabodoval temným thrillerom "Sedem" a v roku 1997 prišla na rad jeho perfektná "Hra". Scenáristicky premakaná mysteriózna dráma, v ktorej hlavnú úlohu famóznym, dychberúcim štýlom stvárnil Michael Douglas. David Fischer to dokázal dokonale spracovať. Týmto titulom definitívne upevnil svoju pozíciu prvotriedneho, prvoligového režiséra. ***** (21.04.2022)

Typický Fincher. Scénář je do detailu propracovaný, sálá z něj stupňující se napětí a v tomto případě i zvyšující se úzkost o osud hlavního hrdiny, který hraje vlastně proti všem. Ponurá výprava, vynikající Douglas a množství brilantních režijních vychytávek, tím vším se může Hra pochlubit a to všechno pracuje v tak šlapající symbióze, že je radost se na to dívat. Velkým otazníkem je podle mě jen závěr, který je určitě dobře natočený, Fincherovi do té jeho mozaiky jistě skvěle zapadal a dokázal mě i docela dost šokovat, ale já jsem prostě tak jednoduché vysvětlení tak velké zápletky nečekal, takže nakonec o fous stupeň dolů. (15.06.2012)

Komentář obsahuje SPOILERY. Fincher se po veleúspěšném Sedm vrací k motivu manipulace hlavním hrdinou - v níž nebyla hlavním tématem - manipulace jemnější, přesnější... manipulace tak jemné a přesné, že je to až k neuvěření. Naprosto. Docela rozdíl, od Sedmičky - tam věřit šlo. Dost dlouhou dobu jsem podezříval autory, že i přes tu zjevnou nemožnost naši důvěru žádají. Nebo si stačí uvědomit, že scénář a režie vládne postavám, diktuje jim, co mají říct, kam mají jít, co tam mají udělat, ba co si mají myslet. I Nicholas van Orten to již brzy zjistí. Veden na nitkách Fincherem pletených koná, jak je do detailu předvídáno, vlastně předurčeno. I uvědomění vlastní ovladatelnosti mu bylo vštípeno zvenčí, stejně jako jeho nutně k neúspěchu odsouzený pokus se vládě pera vzepřít. Ba falešný pocit, že Hra končí a jeho finální proměna osobnosti, stejně bizarní jako jeho předchozí dobrodružství - i to je dílem Pánů jeho. Hra přesahuje hru... Člověk běžně samozřejmě chápe, že tvůrci a ne postavy doopravdy rozhodují, obyčejně však je po něm jako po divákovi požadováno, aby na tuhle skutečnost při sledování filmu blahosklonně pozapomněl a pořádně se vcítil. Zpětná reflexe prožitku díla ve světle uvědomění, že nejenom Nicholasem, ale i Subjektivem je manipulováno - fajné. Hru jsem si přesto příliš neužil. Tam, kde třebas Mrtví Rosencrantz a Guildenstern diváka od počátku směřují k pohledu mimo dění k tvorbě, k ukotvení jejich světa do našeho světa, neúplnosti jejich světa atd., tam Hra až příliš dlouho člověka provádí po událostech, jejichž smysl možná později odhadne, ale do té doby předpokládá, že sleduje nepříliš důvěryhodný thriller, který jej nenapíná, neboť začne tušit, že Nicholase doopravdy nic neohrožuje a zároveň se společnosti CRS nemůže doopravdy vymanit. A to, prosím, trvá film 2 hodiny. Když přeci jen přijde na myšlenky z počátku komentáře (pokorně: "Možná nepravdivé, určitě neúplné."), řekne si: "Aháá, tak takhle," a zažije chvilkový pocit radosti z poznání, zkalený uvědoměním možné falešnosti toho poznání. Ta možnost Subjektiva ale trápit nemusí, onen pocit stejně po pěti minutách beze stopy vyhnije. Nebo mu přece jen někdo bude chtít namluvit, že jde o hyperbolu důsledků ovládání obou směrů informačního toku jednou osůbkou/skupinou? Možná by mu uvěřil, ale co by to změnilo? Filmové zažívání ne. (01.05.2011)

Wow! To byla síla! Nechápu, že mi trvalo tak dlouho se na to podívat, když mi to doma trouchnivělo už nějaký ten měsíc. Zřejmě má averze k Douglasovi. Po "Hře" jsem na něj ovšem totálně přehodnotila názor. Hrál výborně. Film od začátku člověka úplně pohltí svou zvláštní temnou atmosférou, do toho ty podivné záhady, hudba a pozvolný psychický přerod hlavní postavy. Člověk nikdy neví, na čem je, až do posledních pár minut. Kritizovaný konec mi vůbec nevadil, naopak si myslím, že perfektně pasuje k myšlence, kterou film prezentuje. Doslova úžasný filmový zážitek. Po Se7en můj nejoblíbenější Fincher. Nemůžu dát míň, než 5* (16.02.2011)