Megamysl

Já, padouch je možná zábavnější, ale tohle je mnohem velkolepější a díky dospělejším postavám a příběhu i lákavější a chutnější. U těch dětí by to možná mohlo být naopak, je ale otázkou jak a na čem jsou vychovány, protože jestli mají rádi superhrdiny, nebo jsou v nějakém zrovna přelomovém věku, budou na mé straně. Chytrá, zajimavá zápletka o dilematech a problémech jednoho nepoučitelného (?) padoucha, který věčně bojuje se svým úhlavním nepřítelem Metro Manem, ale příliš se mu nedaří je okořeněna správně dávkovanými gagy, zábavnými dialogy, dobrým dabingem (no.. šišlavý Ferrell není úplně moje šálka kávy, ale zase nebylo to tak špatné) a hlavně skvělými akčními scénami a i fajn love story.. Ale ty akční scény opravdu stojí za to, sice stavějí na ověřeném supermanském konceptu, ale stejně jsou díky odlišnosti postav velmi propracované, zábavné a vygradované. Závěr pak je opravdu epický. dále tu pak je i super rockový soundtrack a celé to má tak velmi dynamickou a moderní auru. Sice bych nebyl proti většímu zapojení Zimmera, či nějakým jeho klasickým orchestrálním motivům (je tu jen jeden), ale tak, někdy si od něho oddechnout taky není na škodu. Když se tak poslední dobou rozjel. DW tento rok očividně jede, tak doufám, že bude pokračovat v nastavené laťce kvalitní, zábavné a velkolepé zábavě. (scéna parodující supermanovu rychlost je geniální a má také zajimavou myšlenku, od které se vlastně celý nastolený problém odvíjí - co je dobro a co zlo?) (14.02.2011)

Hmmm, tak tohle je už takové dospělejší. Potěr se u toho neprojásá k bezvědomí, film cílí na starší sortu diváctva. Tedy - dvakrát více moralismů, romantických chujovin, existenciálních debat, hepyjend jak od Steelofky. Přesto (nebo, nedej Satan, právě proto) jsem se pobavil dostatečným způsobem. Což ovšem v mém případě není zase tak složité. Já se zasměji i při pohledu na rozkydávající se Kotel prohulené Jílkové. (13.09.2013)

Animovaná variace na komiksové a filmové příběhy Supermana, převrácená postmoderně tak nějak na hlavu, neboť ustálená dualita superhrdina - hlavní padouch je tu variováním narušena a negována, až dojde k úplné záměně obou pólů. Jestli má Megamysl nějaký velký klad, pak samozřejmě aluze na různé popkulturní odkazy a ikony, kterých je tu citována skutečně přehršel, ale to už je vlastně v tomto odvětví počítačově animovaných snímků takřka standard. Druhým kladem tak zůstává výrazný důraz na pohrávání si s pravidly žánru, která, jak již bylo dříve řečeno, staví zpravidla na hlavu (superhrdina ničí a ohrožuje své vlastní město atd.). Originální je též samo rozvíjení a variování supermanovské předlohy - kupříkladu Supermanovo maskování se za nemotorného novináře Clarka Kenta tu tvůrci transformovali do podoby 3D hologramu se zdrojovým kódem v hodinkách, které jsou pak využívány ještě v mnoha dalších proměnách identity... Dívat se na superhrdinská klišé z nezvyklých úhlů pohledu je poslední dobou v kinematografii takřka trend (namátkou připomenu mimořádně ulítlý britský seriál The Misfits, stejně jako záplavu snímků hollywoodské provenience), Megamysl přináší ale potřebnou přidanou hodnotu. Celkově patří k tomu lepšímu, co v daném ranku vzniklo... (04.05.2011)

Možná jsem čekal trochu více v akčních scénách, i tak je ale Megamysl příjemnou hříčkou na nedělní odpoledne. Co mě zaráží jsou zvučná jména v anglickém dabingu: přesto, že ten český zněl překvapivě dobře a neměl jsem s ním jediný problém, mě docela mrzí, že jsem neviděl originál. Megamysl je totiž snímkem, který - ač mě většinu stopáže bavil, občas jsem se usmál a sem tam obdivoval dobrý nápad - nemusím vidět dvakrát. Nejvíce oceňuji hrátky s jazykem, kdy autoři nasadili reportérce Roxanne do úst takové perly, že by se za ně nestyděla ani nejzvučnější jména světové literatury, její přímé přenosy byly vážně k popukání, Občas se vlastně člověk u těch animáků až zamyslí, jak malé děti v sále nemohou dobrou půlku filmu absolutně pochopit... malým akci a gagy, dospělým odkazy a únik z reality. (02.01.2011)

Přiznávám se, že to pro mě bylo trochu příjemné překvapení, nečekala jsem, že by se mi to až tak líbilo. Ať mi nikdo netvrdí, že s Padouchama není větší sranda než s klaďasema. Je sice fakt, že ten konec kdy obrátí a stane se z něj ochránce města (i když samozřejmě je to pořád padouch) bych tam mít nemusela. Jinak to ale bylo vtipné, výborný soundtrack. 4* "I´m Bad, I´m Bad.. You know I´m Bad" (31.05.2011)