Zátah na Jižní ulici

Noir ako bič. Od Fullera si mohli zobrať príklad rôzni tvorcovia žánru. Pretože jeho "Pickup" je vskutku stobodový. Počnúc dĺžkou, ktorá lahodí každému, kto nemá rád nadbytočné omáčky a kadejaké scenáristické barličky, vznikajúce často len preto, aby sa výsledok pohyboval kdesi blízo okolo štandardnej dvojhodinovky. Pokračujúc typovo vhodne zvolenými hercami, scenárom a spôsobom nakrútenia. A končiac všetkým, čo robí z obyčajného filmu Film s veľkým F. Tu naviac s chvályhodným bonusom, v podobe tvrdého protiboľševického postoja. Ten zastávajú nielen policajti, ale unisono aj podsvetie. Hýbateľom všetkého je mladá žena, ktorá má za úlohu čosi - kdesi preniesť. To "čosi-kdesi" je mikrofilm, obsahujúci chemický vzorec. Túžia ho získať sovietski tajní. Lenže ojha! Pri snahe odovzdať horúcu dodávku ju v metre okradne šikovný vreckár. Začína hra vysokých ambícií - na všetkých stranách, uhýbania, nefér postupov, snahy pozdvihnúť nízku existenciu kdesi vyššie, zmeny postojov polície k podsvetiu a naopak. A do toho všetkého príbeh lásky, ktorý vznikol len a len vďaka krádeži. Poznámka: To, že chválim jasný protiboľševický náboj filmu neznamená, že drukujem Mc Carthyovským spôsobom krágľovania ľavicovo zmýšľajúcich kultúrnych tvorcov a iných nevinných, pod zámienkou šírenia komunizmu. To naopak. Lenže o tom film nie je. Naopak, páčilo sa mi jasné hodnotové vymedzenie sa voči totalitnej štátnej ideológii, ktorá mala na svedomí množstvo obetí. A aby bolo úplne jasné: voči kapitalizmu mám obdobne odmeraný postoj ako voči boľševizmu. Poznámka 2: Užívateľka čsfd Bebáček má s poznámkou o podobnosti hlavného hrdinu s Jirkom Kornom úplný recht! (04.01.2022)

Uau! Pecka! Samuel Fuller ( i scénář ) vzal noir pěkně od podlahy, žádné zdržování. Ohromné tempo, dynamická hudba, kamera, výtečný Richard Widmark jako kapsář má k gentlemanství hodně daleko. Femme fatale tentokrát ne jako elegantní okouzlující dáma, ale živelná holka pěkně od rány. A je k sežrání. Výbušná interakce s Widmarkem. Přirozené herecké projevy, výrazné vedlejší role. Promakané drobnosti. A režie bez servítků co se týče hrubého zacházení s postavami - tady to schytají i ženy.Víc noirů od Fullera! Tenhle chlapík tomu dodal nebývalou živelnost a švih. A vůbec nevadí, že záplatka je poplatná době vzniku - hrozba komunismu ( komunisti - Commies ). Lahůdka! (26.10.2006)

MOŽNÝ SPOILER!!! Ta prostřední část se navzdory nízké stopáži vlekla a nápadů tady moc není. Vlastně se vše rozjede až ke konci, kde jsou velmi dobrými scény smrti Moe, návrat do podzemky a bitka v kolejišti. Pak je zde ale pár nepřehlédnutelných logických děr včetně toho, že policajti jen důležitě chodí kolem, ale vlastně žádnou investigativní činnost nevykonávají. Jsou zde velice vizuálně zajímavé scény - rybářský domek -, ale oproti tomu další nijak dobře postavené. Slabé čtyři hvězdy, protože z 50. let existuje pár špionážních filmů, které skutečně šlapou lépe a více. (05.04.2011)

Představuji si, že nějak takto by vypadalo Nábřeží mlh, kdyby jej režíroval Fuller. Zpříma podané, poutavě rozehrané krimi. Pár postav, několik interiérů. Záběry promlouvající svou kompozicí, živá kamera. Cíl jasný, v zásadě nedůležitý. Jde o lidi. O policajty, kteří čelí rudému zlu, jak se dá. Policajty, kterým nejsou cizí ani metody podsvětí: aby vyhověli dobové paranoie, budou muset párkrát přehodnotit zaběhnuté chápání spravedlnosti. O bezvýznamné kriminálníky, kteří by rádi hráli první ligu. Mají zbraň, mají charisma, ale bez trochy štěstí do dalšího levelu nepostoupí. Vzduch těžkne jejich potem a předtuchou sexu, jenž odkapává z dvojmyslných dialogů. Se ženou přitom zachází stylem „zbít a nechat bít“. Žádná čest, férová hra, upřímné přátelství. Jsou to jen malí hráči na velkém hřišti. Stejně jako je Zátah malým filmem velkých kvalit. 80% Zajímavé komentáře: Toj, Vančura (15.07.2011)

Zatímco u ostatních žánrově spřízněných filmů bývá častým problémem určitá statičnost a monotónnost vyprávění, Zátah na Jižní ulici překvapuje nezvykle dynamickým režijním přístupem, zálibou v detailních záběrech obličejů a pečlivým vedením herců, kteří bez výjimky předvádí uvěřitelné, civilní herecké výkony - skoro jako by za kamerou stál Elia Kazan. Stejně působivě vypadá i realistická a surová akce, takže když někdo dostane ránu do obličeje, svalí se na zem a už nevstane. Až se mi z toho nejspíš ani nehraného násilí chvílemi svíral žaludek. Pokud by zápletka nebyla tolik naivní a některé situace podivně useknuté, jednalo by se o žánrový klenot. (28.08.2011)