Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka

Co je? Chceš prcat? - Nevim. Ne tak dobrý film, jako do detailu vypilovaný a vypointovaný seriál, ale přesto nadprůměrná komediální podívaná (tedy na dnešní dobu, kde aby člověk kvalitní českou komedii pohledal). Hnátek mě moc nebral, protože Krobota vůbec nemusím, takže jsem se hlavně zasmál u svých oblíbených jistot, starých známých ze seriálu (Sobota, Vetchý, Noha, Novotný, Kikinčuk, Kohák). Pobaví i trošku drsný závěr a též titulkový dovětek. Filmu určitě prospěje vícero zhlédnutí, ale je to slušný prequel k mimořádně povedenému seriálu. (21.05.2024)

„Už za ním prosím tě furt nedolejzej. Je to trapný. Fakt je to trapný.“ Občas sa stane, že podľa filmu vznikne seriál, ale raz za čas sa stane aj to, že podľa seriálu vznikne film. A to je prípad tohto projektu. Relatívne. V skutočnosti nejde o adaptáciu seriálu, ale o jeho prequel. Postava Miroslava Krobota v seriáli nebola a vo filme (odohrávajúcom sa pred ním) je, takže si môžete domyslieť, čo sa „medzi tým“ asi tak stalo (ale záverečný titulok vám to tak či tak potvrdí). Práve skvelý „morous“ Krobot je najvýraznejším plusom snímky. Poteší ale tiež zábavné dedinské prostredie, kilá vtipných hlášok („Těď buď zticha, měl jsi šanci a prosrals ji.“; „To neudělátě.“) a tony ešte vtipnejších dialógov („Ahoj.“ – „Di doprdele.“) a zvyšok kastingu. Ku koncu to začína slabnúť a scéna so semaformi mi pripadala síce pekne vypointovaná, ale zároveň neférová. Napriek tomu nemôžem ísť pod 80%. (04.04.2017)

Je smutné, že nejživější postavy v českém filmu za poslední dlouhá léta přinesla komedie, která chtěla postavy především karikovat. Miroslav Krobot je bezkonkurenční a člověka nejen kvůli němu skoro zamrzí, že další počin z prostředí Houslic už patrně nepřijde. Sympatický byl nahořklý tón vyprávění, sympatické byly odkazy na seriál, sympatická byla svěžest, toliko už na české filmové scéně potřebná... (10.09.2012)

Skicování venkovského naturelu nahradila charakterová drobnokresba, venkovskou frašku smutná komedie o srdečních záležitostech. Seriál nezmizel, jenom se děje na pozadí příběhu Pepika Hnátka. Díky Krobotovi jde o přesvědčivou, dílčími gesty komickou, avšak v celku tragickou postavu. Ani jako scenárista, ani jako režisér se Prušinovský trenérovu omezenému rozhledu nevysmívá, vlastně na něj pohlíží o poznání smířlivěji než na morálně vesměs ohebnější zbytek týmu. Film Hnátka ukazuje jako posledního muže, který věří svému poslání a zároveň stojí nohami na zemi dost pevně na to, aby sklouznul k fanatismu „Jiřiny“. Jeho hlavní charakterovou vadou a překážkou k překonání je neschopnost vidět, jak svou „zabejčeností“ a skrýváním přívětivé tváře pod nerudnou maskou ubližuje sobě i druhým. Od tvůrců šlo o mazaný tah. Hnátkem nejenže získali středobod vyprávění, ale zároveň se nemuseli vzdát nadsázky, s níž pohlíželi a nadále pohlížejí na jádro Slavoje Houslice. V jádru seriózní, k určitému cíli směřující hlavní dějová linie je prokládána bočními mikroepizodami, v nichž zas až o tolik nejde a kterým mnohdy, bohužel, třeba dodat, chybí uspokojivé vyústění nebo alespoň vtipná pointa. Náladotvorné záběry venkovské krajiny pak spíše suplují televizní reklamy, než aby vytvářely výraznější atmosféru, o niž se starají především postavy, v jejichž případě tvůrci poněkud odvážně sázejí na to, že k nim budeme přistupovat poučeni dřívějšími seriálovými znalostmi. Jejich neduživý slovník a mimoděčné odhalování vlastních slabin nás vtahuje do univerza, v němž přebývá siláckých gest a unáhlených rozhodnutí a v němž naopak zcela absentuje schopnost sebereflexe. Postavy samotné kritického pohledu schopné nejsou, pročež ten zůstává na nás. Smích nad malostí a trapností figurek obklopujících Hnátka nikdy nepřerůstá ve výsměch zásluhou elementární soudnosti, přítomné v české filmové tvorbě stále řidčeji. Z některých na povrchu komických momentů právě naopak až mrazí. Mrazivě či jinak vtipných scének zde v poměru ke stopáži sice není tolik jako v některých epizodách seriálů, přesto mnohonásobně více než v podstatné části toho, čemu nás bída naučila říkat „česká komedie“. 75% (27.03.2012)

Vztahy skrz fotbal. Takhle upřímně jsem se v kině (a na českém filmu) nesmál už dlouho. A taky jsem dlouho čekal na snímek z prostředí českého venkova, který by neměl jen první plán (Muži v říji toto naplnili jen částečně.) Lehká sinusoida ohledně hutnosti děje a humoru, to je snad jediná výtka, pro hraje nečekaný konec a například využití vtipu s přejezdem k smysluplné pointě...film je srozumitelný pro znalce i neznalce seriálu a je to dílo tvůrce, který jasně ví, co chtěl vytvořit. Díky, Jane Prušinovský! Quo vadis? :-) (17.04.2012)