Win Win

Sice win win, ale pro mě to teda žádná výhra moc nebyla. Spíš se to mělo jmenovat Boredom boredom. Jako najdou se tam světly chvilky a Giamatti byl standartně dobrej. Ani ostatní herci/role příliš nezahálely a vyzdvihuju hlavně Bobbyho Cannavalea, kterej obstarával komickou linku... teda komickou... zas taková sranda to nebyla, ale kdykoliv se tam objevil, dalo se čekat něco aspoň trochu zábavnyho. Jinak příběhově to je teda ten největší problém. Když už jsem to měl rozkoukany, tak jsem na jednu stranu chtěl vědět, jak to dopadne, ale na druhou stranu jsem si furt řikal: ach jo, to je nuda, už aby byl konec... (02.12.2015)

[MFF Karlovy Vary 2011] Pro mě naprosto průměrný snímek. Zasmála jsem se jen párkrát - ve většině případů na začátku. Většina herců mi byla krajně nesympatických, některé postavy mi byly dokonce fyzicky až odporné. Paul Giamatti není můj oblíbenec, ale chápu, že hodně diváků šlo na film právě kvůli němu. Přes to všechno to byl letos jeden z lepších filmů, které jsem na festivalu viděla. (10.07.2011)

Malý, neambiciózní indie film, tentokrát o řecko-římském zápase a problematických rodinných vztazích a situacích, který sice má v názvu hned dvakrát slovo vítězství, ale všechny postavy v něm jsou vlastně více či méně loseři. Další v řadě? Možná. Ale začínám být poslední dobou nějak nekritický k filmům, ve kterých se objeví Paul Giamatti. A v tomto případě nejde udělat výjimku, protože by to bylo nefér. PS: Would you stop coaching and break it up?! (16.08.2011)

Někdy stačí vteřina, aby určila náladu příští stovky minut. Tedy na nezávislé půdě rodinné tragikomedie z amerického maloměsta zabydleného postavami, které nepáchají heroické činy ani hollywoodské naschvály, jen drobné zlé i dobré skutky, vesměs pod tlakem okolností. Ač film v názvu opakuje vítězství, točí se okolo smolařů, kteří výhrám již odvykli. Giamattiho krachující právník selhává i jako trenér školního týmu zápasníků, dokud na scénu nevstoupí další ztracenec, leč nadaný hráč - a s ním naděje úspěchů, pod níž tiká bomba možné katastrofy. V mikrosvětě rozkladu a odkladů se přesně vyjímají jednak groteskní figurky - trenérské trio by mohlo přejít do Okresního přeboru - jednak něžný, vlídný, civilně neútočný humor. Přičemž Giamatti úsměvu kraluje, aniž by vyčníval hvězdnými gesty.Ovšem nenápadnost vyprávění dovedl režisér Thomas McCarthy až k nevýraznosti; film Win Win šíří příjemné, ale předvídatelně televizní rozpoložení. Zkrátka milý malý film, nikoli však "velká bomba", i když je zjevné, proč si jej zamilovali předpremiéroví diváci ve Varech: obklíčen hustou depresí většiny festivalových děl byl vzácně pozitivním lidským útočištěm. (24.04.2020)

Paul Giamatti zde ztvárňuje to, na co jsou u něj diváci zvyklí. Trochu hajzlíka, ale jinak maximálního sympaťáka s menším bříškem, se kterým byste ihned zašli na pivko. Jak už ale prozrazuje název filmu, neustále se snaží ve všem vyhrát. Jenže pak se k němu nastěhuje kluk, který by mohl být na první pohled otravný sígr s dobrým srdcem, ve skutečnosti je však mnohem dospělejší, má to v hlavě srovnáno a v lecčems se chová morálněji i než Giamattiho postava. Oba pak vytvářejí dvojici, které musíte fandit. Win Win je tak filmem, který vás zahřeje už jen tím, že někde tam jsou lidé, kteří si prostě zaslouží happy end. (11.11.2011)