Gilda

Tak a teraz sa skúsme trochu odosobniť a pozrime sa na Gildu ako na film a nie ako na 110 miútovú reklamu s Ritou Hayworth. Áno, stále je to slušná dráma, ktorá sa však rozbehne zhruba v polovici. Potom prináša pomerne rýchlo servírované zvraty, občas si pomôže skratkami, až som sa nestačil prispôsobiť deju. Má krimi zápletku, ktorá je skutočne vedľajšia, ale veľmi zaujímavá a zaslúžila by si viac rozpracovať. Lenže film má za cieľ ukazovať Ritu čo najviac na plátne a zasadiť ju do milostného, osudového, tragického trojuholníka. Áno, aj hlavná dejová linka je zaujímavá, ženy pôsobia na mužov stále rovnako, film nezostarol. 70%. (29.05.2015)

Rita Hayworth pohodí hlavou a mne bolo jasné, prečo sa ten pohyb stál kultom a pretrváva vyše pol storočie. Jej Gilda je bezpochyby úžasná po každej stránke, či sa smeje, smúti, zúri, spieva, tancuje. Čo sa týka snímku, je klasickou ukážkou film-noir, scenáristicky aj réžijne perfektne zvládnutý, nedá mi však nespomenúť určitú podobnosť s Casablancou ( ústretový policajt, temná minulosť, milovaná žena, prostredie ). (13.05.2009)

"I hate you too, Johnny. I hate you so much. I think I'm going to die from it... Darling." . Nemôžem sa zbaviť dojmu, že celá ( strašne skratkovitá) krimi linka tam bola iba kvôli tomu aby sa chlapi mohli vydýchať medzi každou scénou s jednou s najpôsobiveších femme fatale aké nám kinematografia dala. To čo tu predvádza Rita Hayworth je dokonalým príkladom ako si film ukradnúť pre seba a dostať sa všetkým do hlavy a srdca. A každý ju za to musel nenávidieť. A nenávisť môže byť veľmi vzrušujúca (26.05.2015)

Úplný konec filmu mi sice přišel slabý, ale jinak je to překvapivě kvalitní noirovka s rozkošnou Ritou jejíž Gilda je jako černá díra vášně, vtahující do sebe (auto)destruktivně vše a všechny... Rukavičkový striptýz je -bez nadsázky- jednou z nejlascivnějších cudných scén jaké lze na stříbrném plátně vidět. (27.03.2020)

Velkolepá love story, jakým se nejvíc dařilo ve 40. a 50. letech, už ne tak naivní jako většina těch předválečných a ještě ne tak explicitní, popř. cynická, jako většina těch z pozdějších dob. Blízká příbuzná Casablanky – stejné prostředí nablýskaného podniku v závětří světa, stejné základní rozložení sil v milostném trojúhelníku, poháněném ovšem podstatně méně ušlechtilými vášněmi. Temné stránky milostného citu vykreslené bez zbytečného vysvětlování, s nádechem tajemství, kupodivu ne zas tak vzdáleného sebedestruktivnímu mystériu okolo jisté Laury Palmerové. K tomu jen náznakově vyprávěná, ale ne ošizená kriminální linka a (na noirovku) nečekaně odlehčené zakončení – za mě velmi doporučeníhodný kousek. (03.03.2015)