Medvídek Pú

No toto. Pamatoval jsem kra´tasy Medvídka Pů jako uhlazené blábolivé verze výtečné Milneho knihy (četli jste Milneho životopis? Podivný chlapík) a taky jsem dětem četl práve jen tu. Tenhle film je ale vyloženě snesitelný, Ijáček je dokonce tak depresivní jak jen v animáči může být. Tygr sice mohl skákat méně a Jirákův dabing bych oželel, ale Prasátko je vyloženě skvělé, esence příběhu vychází z knihy, používá dokonce knižní dialogy a vtipných situací je dostatek (Prasátko dostává ostatní z pasti, P přemýšlí o medu). Jenom, Brzopije, hm, jsem prostě zvyklý na skvrnitého nebo býložravého Hnetubuda. Za pět to není, protože postavy jsou oproti knize přece jen příliš zjednodušené. "Ijáčku, zažil jsi někdy den, kdy se ti nic nedařilo? Jo, skoro každý." (19.11.2011)

Mám opravdu ráda Medvídka Pu, v dětství to byla jedna z mých nejoblíbenějších animovaných postaviček, ale tenhle filmek mě nějak neoslovil. Asi bych ho potřebovala vidět nevinnýma dětskýma očima, abych dokázala ocenit jeho kvality. Nejvíce mi vadilo, a i rozptylovalo od děje, neustálé zasáhování vypravěče a vlastně i hrátky s písmenky. Takže nakonec dávám 40%.. (07.10.2011)

Popravdě jsem čekala, že to nebude nic moc, ale opak je pravdou. Je to vtipné, má to hezký příběh a písničky jsou povedené. Dobře jsem se bavila a díky časově přijatelné délce jsem neměla ani příležitost se nudit. Je to skvělé dílko u kterého si můžete v klidu vypít kafe, dát nohy na stůl a strávit příjemnou hodinku. (17.02.2012)

Infantilní disneyovská reimaginace světa Stokorcového lesa. Milneovy příběhy propagují vědecký přístup ke skutečnosti a prostřednictvím postavy Medvídka Pú podporují děti ve zájmu o dosahování štěstí prostřednictvím zdravého naplňování vlastních potřeb. Ve filmu se všechna zvířátka včetně Sovy a Králíčka chovají jako pověrčiví idioti a pointou příběhu je zvrácené morální ponaučení, podle kterého máme stavět potřeby kamarádů nad své vlastní. Pokud si dobře pamatuju, tak opravdový Medvídek Pú z knížky zná pravdu a moc dobře ví, že kamarádům nemůžeme doopravdy pomoct dokud budeme sami smutní, protože jsme si v pravý čas nedopřáli něco menšího k snědku. (29.08.2011)

Po deseti letech jsem se vrátila ke své nejmilejší postavičce z pohádkových příběhů. Kdysi, když jsem šla poprvé do školy, měla jsem totiž s Medvídkem Púem úplně všechno. A tenhle film, mě k němu znovu zavedl. Ukázal mi Púa tak, jak jsem si ho pamatovala. Bála jsem se, že už na něj budu stará, ale kdepak. Na Medvídka Púa nemůžete být nikdy příliš staří, protože on má v sobě ukrytou spoustu věcí, které objevujete až postupně. Smála jsem se já i moje sedmiletá sestřička. Každá něčemu trochu jinému, ale není právě v tom to kouzlo? Medvídek Pú si nikdy nehrál na génia a vždycky byl hloupoučký, tlusťoučký, chlupatý a neustále hladový. A pořád takový je, ve 2D s Prasátkem a ostatními přáteli. Nemluvě o té hromadě hlášek, které jsme si se ségrou vzaly za své. Vím jistě, že moje malá sestřička ještě nějakou dobu nebude říkat "ty vole". Co jsme viděly tenhle film, totiž svorně říkáme jenom "a hrome". A hrome Pú, chyběl jsi mi. (06.11.2011)