K zázraku

Jsem velká obdivovatelka Terrence Malicka, tohle je ale jeho první film, který mě nedostal a emočně nevyždímal. Jeho filmy řadím do úplně samostatného žánru, v jeho filmech je nejdůležitější vyjádření pocitů a silných emocí pomocí obrazů, dokazuje, že pohledy a doteky mají větší sílu než tisíc slov. Na jeho filmech dále zbožňuji ty vnitřní monology postav, zatím jsem u každého jeho filmu zažila vždy jakési prozření, pokaždé jiným způsobem, tentokrát ale jakoby mezi filmem a mnou stála zeď a film ji ne a ne překonat, zkrátka se Malick tentokrát ke mně nedokázal dostat a já tak moc chtěla. Jsou tam moc pěkné momenty, kamera je opět úchvatná, ale během závěrečných titulků jsem se musela ptát, proč vlastně tento film vznikl, nepochopila jsem, co chtěl Malick říct, možná jsem se na film prostě jen špatně dívala a třeba ho docením někdy později, zatím ale bohužel pro mě obrovské zklamání. (15.04.2013)

Obrazový materiál tu slouží jen jako ilustrativní podtext komentování vlastních bezradných pocitů na téma lásky a opuštěnosti pasivních hrdinů, kteří se nesnaží si porozumět, sobě, ani sobě navzájem, scházejí se a rozcházejí, zmítaní pouhou emotivitou, zranitelní a bezbranní láčkovci. Vzájemně zajatí rukojmí, držící se pouze na citové rovině bytí, v šachu bludných kruhů bezvýchodnosti, neboť jejich pocity je nevedou k tříbení intuice, porozumění, k prohlubování zkušenosti a empatie, nabývání moudrosti, jen se jimi nechávají stravovat, utápějí se v pouhé sebelítosti a strachu z prázdnoty, kterou nechtějí vidět, ani sami zaplnit. Jenže to není působivá podívaná, protože to není film, střídající se vnitřní hlasy se dají klidně poslouchat jako sladkobolný soundtrack, aniž byste o něco přišli, vizuální složka jen ilustruje pocity postav, a celkově to připomíná deníček zastydlých puberťáků plný sluníček, úsměvů, srdíček, hopsání po loukách s barevnými šátky, objetí, ucuknutí a vodopádů slz. Malick tentokrát tu napínavou hranici filmovosti notně přeťápl. (24.09.2014)

Je to dosť dobrá romantická poetická dráma od Terrenca Malicka. Má celkom dobrý príbeh o jednom páre, mužovi z Ameriky a rozvedenej Európanky, ktorí sa do seba počas cesty v Európe zamilujú a tak si ju privedie domov. Lenže tu ich city časom ochladnú a jemu sa navyše zapáči susedka, ktorá jeho city opätuje a tak Európanka hľadá oporu v miestnom kňazovi, ktorý ale tiež nie je so svojim životom úplne spokojný. Spracovanie sa mi páči, ale aj tak sa to stále dalo podať aj o niečo lepšie. V tomto prípade sa o nejakom výraznejšom deji určite hovoriť nedá a to aj na pomery Malickovej tvorby, toto je tá najčistšia poetika zameraná na niekoľko vzťahov, pričom je to podané hlavne ako sled krátkych okamžikov života niekoľkých ľudí. Mrzí ma, že tu chýbajú nejaké nezabudnuteľné situácie, ktoré by spomedzi ostatných vynikali a nie je to až tak pôsobivé, ako by som chcel, pretože ani tie vnútorné monológy už nemajú ten náboj, takže si ma to nedokázalo plnohodnotne podmaniť, ale napriek tomu je to skutočne zážitok. Síce som tu nenarazil na tie nezabudnuteľné okamihy, ale rovnako film ani raz výraznejšie neklesne, jednoducho na začiatku si stanoví svoju výrazne nadpriemernú úroveň a tú si s minimálnymi odchýlkami aj udrží, takže po celý čas sa na to pozerá viac než dobre a aj mi to rýchlo ušlo. Herecké obsadenie je výborné, v tomto filme jasne vedú ženské postavy, Olga Kurylenko konečne dostala úlohu, ktorá jej sadla, v tomto poetickom štýle je na ňu skutočne radosť pozerať, Rachel McAdams za ňou už trochu zaostáva, ale aj tak je výborná, k tomu charizmatický Javier Bardem, jedine Ben Affleck sa tu moc nehodil, vôbec ma nebavil. Réžia a technická stránka sú samozrejme prvotriedne, Terrence Malick mi stále dokazuje, že je s prehľadom najkvalitnejší americký režisér, k tomu opäť dokonalá kamera, skutočne úžasný vizuálny zážitok. A ten príjemne dopĺňa aj dobre zvolená hudba. Škoda, stále čakám, kedy uvidím film od Malicka, ktorý mi príde skutočne dokonalý, zatiaľ sa mi páčili všetky jeho filmy a to hlavne po tej poetickej stránke, lenže vždy mi v nich po scenáristickej stránke niečo chýba. Toto je podľa mňa zatiaľ jeho najslabší film, ale aj tak je to stále slušná úroveň, kde tie klady jasne prevládajú, A kto mal problém aj so Stromom života by toto už radšej nemal ani len skúšať. 77% (16.04.2013)

Mé první seznámení s Malickem za slabší tři hvězdy, neproběhlo úplně podle mých představ. Jsem milovníkem poezie a ne vždy potřebuji od filmu příběh. Tvoření příběhu pomocí obrazů, věcí, hudby a postav se režisérovi podařilo převést na plátno, ale.. co to náboženství? Neříkám, že je na náboženství něco špatného, patří to k lidem, k životu.. ale snažit se vyjádřit city pomocí náboženství a celkově ho prosazovat pomocí filmu je něco, co nikdy nepochopím. (15.06.2013)

Na tento film - modlitbu se nesmí jít hlavou, jinak uvidíte jenom lidi, co pořád někam chodí a sem tam něco řeknou. Je potřeba otevřít duši a naladit se na Malickovu brutálně duchovní agitku, která sice není tak podmanivá a v závěru emotivně strhující, jako STROM ŽIVOTA, přesto rovněž dokáže osvěžit egoismem strhané srdce, a proto je zatraceně potřebná a smysluplná. (12.07.2013)