Kód Enigmy

Nenadšených 70 procent. The Imitation Game je filmem, který každoročně v oscarové sezóně nesmí chybět. Kvalitně zpracovaný reálný příběh osoby, která se vymyká. Tentokrát tu máme Alana Turinga, geniálního matematika, nepříliš společenského podivína, gaye. Spíše než sestavování Turingova stroje a prolamování Enigmy mě zaujala morální dilemata související s nemožností akutního použití vyluštěné šifry k záchraně lidských životů (tomu se mohlo věnovat trochu více prostoru) a způsob, jakým se společnost ke svému odlišnému hrdinovi po válce zachovala. Celkově je to dobrý film, ale svým předchozím hravým thrillerem Lovci hlav mě Tyldum potěšil mnohem víc. (14.01.2015)

K dílu zde ,,zaznělo" prakticky vše, od nicneříkajících floskulí, přes trefné postřehy, až ku trapným vyjádřením mistrů tesařů, kteří se nám tentokráte pro samé rychlogůglení po rádoby historickovědních webech utnuli až u kořene. Já si nad nimi však jen tak zívnu a suše poznamenám, že kód Touretta je díky Cummberbitchovi výtečný, neb on svými hereckými schopnostmi více než vynahrazuje herecké neschopnosti Najtlejovic bezkozky, válku vyhrála homosexuální romeojulijná lovestory a Cummberbitch je výtečný. To už jsem psal, ju? Tak jo. Stejně je. Ještě pár podobných rolí a budou mě muset chemicky vymiškovat, jinak mu začnu chodit slinit na rohožku. (10.03.2015)

Málo známé stránky druhé světové války - její všednodennosti válečné frontové i týlové - neoslňují tolik jako velké bitva nebo osudové momenty setkávání státníků, vojevůdců či utrpení strádajících v děsivosti koncentračních táborů všech stupňů. Proto se začaly dostávat na přetřes až s odstupem postupně zhruba od přelomu šedesátých až sedmdesátých let minulého století. Válečná každodennost začala v této reflexi postupně získávat na stupňované pestrosti výstupů. To, co se nanejvýš šeptalo mezi pamětníky a jejich posluchači jako zvlášť velká důvěrnost, pronikalo postupně do veřejného povědomí. Výchozí černobílé schéma se postupně transformovalo do lidského rozměru všednodennosti. Ne vždy se střílelo, ne vždy padaly bomby, většinu člověk kupodivu netrávil v krytech a na frontách, ale mezi civilně oblečenými lidmi, kteří oproti mírovým dobám hladověli - prakticky bez rozdílu (černý trh nemohl měnit klima společnosti válečného nedostatku) a v znatelně větší míře postrádali jak kvalitu života, tak jistotu přežití. Zachytit tuto vichřičnost doby a současně se vyřádit na drobnokresbě povah hlavních hrdinů, zejména Alana Turinga, i když významem zanedbatelná není ani role Keiry Knightleyové (navíc se silným feministickým podtextem), nebylo snadné; šlo o mimořádnou výzvu. Je zřejmé, že scénář sice trochu fabuluje, ale základní fakta matematikova a biologova (na tuto Turingovu specializaci film zapomíná) života podává v zásadě přesně. Uvážíme-li navíc, že oficiální omluvy se Turingovi, nesmyslně odsouzenému pro homosexualitu, dostalo r. 2009 ústy tehdejšího socialistického premiéra Gordona Browna a královské milosti r. 2013 (Alžběta II. vládne od r. 1952, tj. Turing zemřel v třetím roce její vlády), zmocňují se člověka prazvláštní pocity. Suverénnost režie, jistota fabule i mimořádná kvalita scénáře (dialogy prosycené anglickým suchým humorem se pohybují na hranici geniality) podtrhují hereckou excelentnost obou hlavních představitelů (ostatní s úspěchem přihrávají, aniž by byli "křovím"). ENIGMA je v každém ohledu mimořádným dílem. A rozhodně diváckým zážitkem, který se, má-li být intenzívně prožíván, nemůže omezit na jednu návštěvu. (09.03.2015)

Nadprůměrný životopisný film o jednom výjimečném životním osudu. Osobně jsem tedy překvapen, že ho režíroval právě Morten Tyldum, po tak rozdílném filmu jako byli Lovci hlav, v tom dobrém slova smyslu surovém, syrovém a naprosto černý humorem ozvláštněném snímku, tak ryze skandinávském, když nyní se v Kódu Enigmy občas nešťastně zapletl s klišovitými scénami hollywoodského ražení a místy trochu moc schematickou linií vyprávění, přesto jeho snímek ale ozřejmuje to, co má - krapet pozapomenuté osudy výjimečného génia, kterého zadupala a o život připravila prudérnost doby a kontext faktu, že všechny tyhle úděsné staletí trvající nonsensy neemancipace smetla až vlna levicového tání 60. let 20. století, tedy tlak ,,květinových dětí" v Americe a studentské bouře ve velkoměstech západní Evropy, což je tedy jen slabé půlstoletí zpět. Neuvěřitelné, že do roku 1967 byla v Británii homosexualita trestným činem (třeba v takovém Rakousku až do roku 1971 a v Norsku 1972, mnoho států ještě mnohem později), ve Švýcarsku ženy neměly do roku 1971 volební právo (v Lichtenštejnsku dokonce až do roku 1984!), v USA až do roku 1964 fungoval apartheid etc. etc. Co všechno ještě mohl Alan Turing vymyslet, kdyby ho prudérní společnost nedohnala k sebevraždě?! O kolik se mohla urychlit počítačová revoluce?! A kolika dalším géniům prudérnost společnosti a extrémní křesťanská konzervativnost neumožnila rozvinout jejich osobnost a talent? A to samozřejmě píši s plným vědomím faktu, že film trochu manipuluje s historickými fakty a historickou věrností, ostatně jako každý film... (01.02.2015)

Alana Turing byl válečný hrdina, bez jehož přispění ve 2. světové válce bychom nebyli technicky úplně vyspělí. Turing přispěl k vítězství Velké Británie a britská vláda nejenže o tom mlčela přes půl století, ale také svého hrdinu zabila. A to jenom proto, že Turing byl gay. Dal jsem si na jeho památku znovu tenhle nádherně jemný film s Benedictem Cumberbatchem a znovu mi bylo líto zmařeného života. Je to silný snímek a Cumberbatch tu odehrál svou životní roli. (11.06.2023)