Laputa: Nebeský zámek

Swiftovsko-Verneovsky laděný epický příběh tajuplného města Laputa. Ve světě, který není dobově určen - připomíná období 1. světové války a průmyslové revoluce (stejně jako další filmy od HM) je nalezen z nebe spadnuvší tělo neorganického původu... Takto začíná putování dvojice dětí, která se posléze ztrácí ve světě pochybných politických praktik a násilí... Viděl jsem to na Štědrý den a přál si znovu otevřít Ukradenou vzducholoď a Guliverovy cesty...+ (29.11.2007)

Paráda! Tohle je přesně ten Mijazaki, kterýho žeru. Zatímco mistrova prvotina jménem Naušika mě zase tolik neuhranula a byla pro mě "jenom" dobrým snímkem, tak Laputa mě pohltila naplno a stále jsem si říkal: "ano, ano, to je ono, přesně tohle jsem očekával!". Snímek s tak vymazleným mixem optimismu, vtipu a akce dokreslené nádhernou hudbou jsem už vážně dlouho neviděl (naposledy to byl Tonari no Totoro) - to prostě umí jen pár mistrů, mezi něž pan Mijazaki určitě patří. Z celého snímku jsem si ponejvíce vedle hudby zamiloval celou pirátskou familii v čele s energickou babkou, kteří byli naprosto perfektní; působili na mě tak trochu pratchettovsky, což myslím samozřejmě jako pozitivum. Ani na chvíli po celé dvě hodiny jsem se nenudil a na to, že se jedná o Mijazakiho teprve druhý film, musím jednoduše smeknout... a pustit si hned nějakou skladbu z filmu. Geniální! (20.11.2011)

Na Laputě je trochu vidět, že příběh se kroutí všemi směry jenom aby bylo dosaženo těch důležitých vizuálních motivů, přičemž postavy jsou zde obecně trochu papírové. V druhém plánu ovšem vykresluje zajímavý svět jakési nedávnou válkou zplundrované země, která se nebyla schopna ještě společensky zotavit. V pohledech na býlím porostlou krajinu vidíme zarostlé obří krátery po artilérních útocích, země je provrtaná chodbami opuštěných, vytěžených dolů a charakter měst, staveb a infrastruktury napovídá k tomu, že v jeden okamžik docházelo v daném území k monstrózní, skokové industrializaci, jejíž produkty byly zjevně odvedeny někam jinam. Správní složky země jasně napovídají, že zde stále vládne armáda a nikdo se nestará o opuštěné komunity dělníků ponechaných k živoření v opuštěných průmyslových centrech. Mijazaki by v tomhle vykreslení dle svých slov inspirován svojí návštěvou Walesu během hornických stávek, kdy sledoval zchudlé komunity tvrdých mužů a žen bez naděje se bouřící proti arogantní, anonymní státní mašinérii, která jim sebrala všechno, čemu kdy rozuměli. Trochu hořké pak je, že jim ve svém díle může pak nabídnout akorát naději ve formě vzdušného zámku, díky jehož přítomnosti se vládnoucí garnitura zlikviduje ve své přezíravosti a hamounství sama. (11.04.2024)

Laputa patrí medzi tie ghibliovky, ktoré ma až tak nenadchli, no stále tu je cítiť rukopis majstra Mijazakiho a nebyť príliš prepálenej dĺžky (miestami som sa dosť nudil), šiel by som s hodnotením pokojne vyššie. A tak tomuto počinu dávam silnejšie tri za príjemnú stereotypnú animáciu, veľmi sympatické postavy a za veľkú originálnosť, ktorá už je v tvorcových počinoch zvykom. (01.09.2018)

Mijazaki se v té době asi hodně díval na americké akční filmy- jak jinak si také vysvětlit tu všudypřítomnou akci, střílení, výbuchy a bojové vzducholodě? Ne, to prostě zase naplno zapracovala jedna bohatá a nevyčerpatelná fantazie, která hravě a zábavně pojme za své cokoli od pohádky o jedné vyvolené dívce až po špionáž s armádou a tajnými agenty. Určitě se nejdená o vrchol Mijazakiho tvorby a jinak výborný scénář trochu postrádá to fantasy kouzlo Cesty do fantazie nebo Mononoke, ale bezpochyby jde stále o jedno z jeho nejvtipnějších a divácky nejpřijatelnějších děl. 85% (25.08.2013)