47 róninů

V Japonsku je historický príbeh o 47 Roninoch azda ten najznámejší. Bol už nespočetne krát pretavený do divadelných hier, románov, televíznych seriálov a filmov. Tomuto snímu avšak niečo chýba. Problém adaptácie je, že je vrcholne nejaponská. Prakticky všetko mimo rámca pôvodného príbehu do filmu nepatrí. Hlavný hrdina Kai je de facto postava navyše, akoby úplne vedľajšia, scenáristi sa jej urputne snažia pripísať nové línie, ďalej útek do provincie, love story s Mikou, Kaiov pôvod či určité schopnosti. Napríklad film je fantasy len do určitej miery. Je tu postava zlej čarodejnice, príšera v lese a istými schopnosťami oplýva aj hlavný hrdina Kai, ktorý ich však vytasí len raz a to v záverečnom boji. Film mohol dopadnúť proste aj lepšie. Herecké výkony fajn, kvalitná práca s kamerou a efektami i bohatá výprava. Myslím si že je to film hodný štyroch hviezd. (05.10.2014)

Přiznám se, že jsem nikdy nějak zvlášť neinklinoval k fanatickým škrkavkám v kimonu s bušidó kodexem, který se sice tváří strašně čestně, ale paradoxně je nepěkně na palici... tedy snad v pubertálním mládí, ale to se nepočítá, hormonální změny v rachitickém těle jsou poměrně extrémní záležitostí a vychýlení zdravého rozumu snadné, navíc karate je svinstvo, jak ví každá evropská babička kopající hovno pod postel. Tedy jsem po skončení barevných ostrovních cingrlat pod knutou despotických šógunů sečetl, zhodnotil a odběhl si opláchnout penis hypermanganem, po prokapání oka borovou vodou a vypláchnutím tlamy rumem jsem dospěl k názoru, že tři pizdy jsou hodně a nekompromisně jednu katanou uťal. Já si prostě myslím, že to mají z těch ryb a jednou vydám vědeckou práci, která bude pojednávat o vlivu jodu na centrální nervovou soustavu, která pak nutí skelet, aby se servilně klaněl před každým čuramedánem, který si nezaslouží ani pochcat… Neplést se slušností, hrdostí a peytl ví čím ještě. Leda hovno! Japonská krutůra mě prostě míjí, tedy jsem velmi objektivně neobjektivní, a i když se zdá, že pověst o čtyřiceti sedmi samurajích je veskrze chlapská, heroická a ptáka topořící podívaná plná cti a hrdosti, pak je to pravda jen zčásti, druhá půlka je totálně blbá a blbější. Pokud mám hovořit k filmu, hrozně, ale šíleně jsem se nudil, závěrečná šípovaná, kudlovaná a sekaná byla sice ok, ale bylo toho málo, a když už mohl do rvačky zasáhnout se svým celým metrem a půl okovaný postrach z tábora padouchů, trčícím nad všemi jak hora Fudži, zrádní, šikmoocí trpajzlíci ho vyhodili do vzduchu…no, k hovnu. Opět zkrátka spíš pro děti, které se u každého Hobitka počurávají do šusťáků, fantasy mě nebere, ale byl bych ochoten udělat výjimku… ovšem to zazdily cupitající mořské Anny, cože konkubíny??? Jak asi roztáhnou nohy, he? Taky mi tam chyběl ňákej bílej xicht, či alespoň historicky přesný negroameričan. Jenkijové jdou zřejmě do sebe a Pearl Harbor pomstí rafinovaněji. Přesto kravina. (29.04.2014)

Čtyřicet sedm bylo ronilů, a jen jeden ronil do Miko. Zcela nečekaně onen bílý. Filmařsky docela povedené bláboleníčko. Faktograficky lautr mimo mísu. Nebudu si hrát na obdivovatele společností ,,cti a hanby", v tomto ohledu jsem krutě evropocentrický a zanícený rovnostář. Mešuge šógunovi bych flusnul do saké, nasral do bot a na jeho starou vyndal svojí ,,Evropu", aby měl o čem brečet. Zaplať strejček za Velkou francouzskou revoluci, neb to nakonec nakopla přece jen správným směrem. (24.03.2014)

Můj zcela nejoblíbenější filmový subžánr (japonskésamurajské řežby) dostal v dnešní době, kdy se tyto filmy již moc netočí, dalšího bratříčka. Film mne velice mile překvapil, příliš jsem od něj neočekával. Zasazení do fantasy světa kouzel, magie a až "pohádkové" atmosféry zpočátku trochu vadí,ale později jsem si zvykl a bylo to příjemné. Můj obrovský japonský oblíbenec, kterého jsem poprvé viděl porcovat ninje za socialismu ve filmu Šógunovy ninjové (1980) Hirojuki "Henry" Sanada, mistr řady bojových umění a boje s mečem kendo, se dokáže stále ohánět mečem rychle jako za mlada a k tomu mu sekunduje nevýrazný, ale ani ničím nevadící Keanu Reeves. Tihle dva si film evidentně "rozdělili" na pasáže,kde vždy jeden vystupuje do popředí a pak zase ten druhý. Atmosféra úžasná, hudba také. Co mi ale vadilo, tak příšerné digitální efekty, které jsou opravdu špatné a připomínají nějakou videohru. Tak moc mi to vadilo, že tomu nemohu dát proto plný počet .. Ale jinak řežba od začátku do konce, film byl "odkrven" pro možnost přístupnosti mladším divákům, holt těm 70.kovým řezničinám, kde krev stříkala téměř na diváka v kinosále je pryč ... Ale jinak prostě za mne super!! (18.03.2014)

Vpodstatě hlavní důvod, proč kroutit hlavou "co to proboha udělali se 47 róniny" je to, že se tento film jmenuje 47 róninů :) ... s původním přesně doloženým historickým příběhem ani literárními, divadelními, filmovými dramatizacemi nemá totiž skoro nic společného. Nicméně, vyčítat by se dalo leccos jiného. Dost špatně snáším filmy s prakticky 100% japonským ansámblem, mluvícím makaronskou angličtinou, aby proboha nemuselo americké obecenstvo číst. Co je ale horší: Ta zoufalá politická, rasová, genderová a všeliká další korektnost -- a připoměkkost, aby náhodou při všech mečových soubojích a seppuku neukápla kapka krve, která by znemožnila v USA na film jít kojencům... Venkoncem, po cca hodině jsem otřepal námitky a začal se docela zvrhle bavit, ale stejně jsem rád, že film skončil ekonomicky trapně. Už mi tenhle trend předstírání japonské příchuti od lidí, co byli už 2x v sushi baru, tak se cítí experty na Japonsko, u Posledního samuraje, Goemona, Sucker Punche a podobně dost lezl krkem. Tak snad příště střízlivěji a čestněji... (11.08.2014)