Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Je Silvestr roku 1997. Divadlo slaví 30 let Divadla Járy Cimrmana, nejdříve pouze slavnostním pochodem všech Cimrmanových postav. Po té je však divadlu nabídnuto hrát v Národním divadle. Na Silvestra přichází divadlo do Národního divadla a prohlíží si divadlo a připravují scénu. Odpoledne a večer se pak hraje představení „Záskok“. Nejdříve můžeme sledovat seminář a různé rozhovory a členy Divadla Járy Cimrmana procházející se po divadle. Poté následuje sestřih odpoledního a večerního představení „Záskoku“ a můžeme tedy sledovat sestřih obou obsazení. Odpolední verze je verze s Ladislavem Smoljakem jako Vavrochem a večerní verze se Zdeňkem Svěrákem jako Vavrochem. (mnaucz)

(více)

Recenze (13)

Earl_23 

všechny recenze uživatele

Asi mojí nejoblíbenější Cimrmani. Protože záskok je prostě skvost!. Je vidět, že tato hra je přesně ušitá na míru mistru Svěrákovi, který se v Záskoku neuvěřitelně vyžívá. Nepamatuju si, v jaké jiné humorné dílo by toho ve mě zanechalo tolik. Kolikrát za den si vzpomenu na některou z scén a znovu a znovu se bavím :). ()

B!shop 

všechny recenze uživatele

No tohle je vlastne komplet hra a tim komplet myslim i vse okolo. Zacatek je spis dokumentarni, particka prijizdi do Narodniho, pripravuje se na hru, rozhlizi se. Pak dojde na seminar, kterej ale pusobi osekanym dojmem. No a nasledne samotna hra. Jen mi trochu vadil blbnouci zvuk. Taky je to zajimave tim, ze jak seminar, tak hra, plynule prechazi mezi dvojim obsazenim, takze takove 2 v 1. Ale nemuzu si pomoct, nejak uz to neni takovej kalibr, jako kdyz jsem videl ciste hru. Ale i tak do da 5*. ()

Reklama

Devadesát Dva 

všechny recenze uživatele

Unikum divadla v je v zásadě to, že každé představení je originál, jedinečné samo o sobě a vy jste, coby divák, svědkem. Scénář tu sice je, ale spíše jen z potřeby mít se o co opřít, mít důvod, že to, co dělám není vycucaná pseudoumělecká onanie, ale výsledek práce, kterou prezentujeme (nebo herectví v kombinaci se scénářem = práce, taky může být). A tady právě naskakuje onan prvek: spousta možností, jak být lepší, jak říct určitý dialog lépe, nebo zahrát tohle dynamičtěji, než kdy dřív, poddat se atmosféře, tolik detailů, co hraje roli. Divadlo je samo o sobě alchymie. V tomhle ohledu, tenhle záznam kombinuje dvě představení dvou hereckých sestav Záskoku. A proč se o tom vše zmiňuju? Cimrmani sice mají nějaké filmové záznamy svých her, ale pořád se to nevyrovná tomu, že jsme ty nejlepší správné sestavy a představení, zkrátka prošvihli... a dnes už tu Smoljak není. Cimrman, coby osoba, je vyzdvižen a zahalen tajemstvím a stejně tak svým způsobem i dlouholeté působení jeho tvůrců a herců, popravdě, na to jak dlouho hráli a jakému se těší zájmu, je to celé pořád relativně skromné a pro mě dodnes obestřené právě zmíněným oblakem tajemství (možná to byl taky Smoljakův záměr, protože já Smoljaka považuju za duchovního otce Cimrmana). Škoda, že ten pohled do zákulisí je jen pár minut. ()

mi-ib 

všechny recenze uživatele

Občas mi vadila menší kvalita zvuku. Takže různé ruchy z hlediště trochu kazily srozumitelnost. Ale to bylo jen v pár úsecích na začátku a navíc tohle je taková klasika, že se takováhle drobnost dá celkem v pohodě odpustit. Navíc znalce Cimrmanova díla, který jej zná jen z DVDček a CDček určitě nadchne, že může okusit, jak alespoň některé části hry vypadají v jiném obsazení, než které je z těchto nosičů jemu notoricky známé. Chvíli trvalo, než jsem si zvykl přeskakování mezi různými obsazeními, ale nakonec jsem stejně slzel smíchy, jako snad u všech Cimrmanových her. ()

Frajer42 

všechny recenze uživatele

V podstatě takový slepenec dvou verzí Záskoku. Takový sestřih toho nejlepšího, dalo by se říct. S několik málo záběry ze zákulisí, kam člověk moc často nenahlédne. V podstatě ani moc nerozumím důvodu, proč tento dokument-záznam vznikl. Každopádně se na to kouká moc hezky a jsem vděčný za rozproudění bránice. Jen ten zvuk měl opravdu katastrofální úroveň. Jako by bylo celou dobu slyšet našeptávače, který jim předříkával představení. [75 %] ()

Zajímavosti (5)

  • Ladislav Smoljak se bál vybírat obsazení, protože počítal s jedním představením a nedokázal vybrat „lepší“ obsazení. Nakonec bylo Divadlu Járy Cimrmana umožněno hrát odpoledne a večer. (mnaucz)
  • Když si členové DJC prochází kabiny, můžeme slyšet, jak Petr Brukner říká: „Vondruška... ten se tady jedinej vyzná.“ Pavel Vondruška totiž dlouho působil jako dirigent v Národním divadle. (mnaucz)

Reklama

Reklama