Devadesát Dva

USA se ocitají uprostřed konfliktů a nejasné budoucnosti, která rozděluje společnost, některá místa jsou konfliktem silně dotčená, některá téměř vůbec. Potřetí zvolený prezident ve Washingtonu neposkytuje rozhovory a i navzdory tvrzení, že je vítězství na dosah je tlačen zpět silami WF (aka Western Forces = Texas a California), vše se nachází v dost nejasných pravidlech (například hned v úvodní třetině, kdy hrdinové narazí na ozbrojené pumpaře, se dozvíme že USD ztratil hodnotu, ale kanadský dolar berou, pak vidíme dva v kůlně pověšené zloděje, domlácené, které pravděpodobně čeká brzká smrt). Reportérka Lee Smith (Kirsten Dunst) a dva další členové jejího týmu (Wagner Moura, Stephen McKinley Henderson) putují skrze státy, fotí a jejich cílem je Washington DC, kde chtějí udělat rozhovor s prezidentem. Neptají se, nesoudí, jen projíždí, dělají fotky a jejich "PRESS" nálepka jim dává zvláštní povolení a prostor k dokumentování toho, co se děje, takže mnoho scén jsou za zadkem vojáků a fotografují - vše to utrpení je vepsané už ve tváři Lee, která je zkušená, uznávaná a "viděla hodně". K trojici se přidá mladší holka, Jessie (Cailee Spaeny), která chce dělat reportéřinu taky (-There is no version of this that isn't a mistake. I know, because I'm it. Joe and Sammy are it. -It's my choice. -Right. Then I'll remember that when you lose your shit, or you get blown up or shot. -Would you photograp that moment if I get shot? -What do you think?). Film je celkem nekompromisní, strany neberou zajatce. Setkání se dvěma snipery, kteří jdou proti ostrostřelci ve velikém domě (-Hey. What's going on? -Someone's in that house, they're stuck. We're stuck. -Who do you think they are? -Hmm. No idea. -Hey. We're press. -Cool. Now I understand why it's written on the side of your vehicle. -Are you WF? Who's givin' you orders? -No one's giving us orders, man. Someone's trying to kill us. We're trying to kill them. -You don't know what side they're fighting for? -Oh, I get it. you're retarded. You don't understand a word I say. Yo! What¨s over there in that house? -Someone shooting.) Jesse Plemons, jehož role mě z doslechu lákala neskutečně si tu střihne velmi krátké cameo... a opět na malém prostoru předvádí neskutečný výkon, tentokrát vojáka v červených brýlích (což jeho perspektive "vidět červeně" ještě přidává, mimoto musím říct, že mě nalákala i jedno meme, kde nějaký z diváků po jeho nástupu řekl "oh yea, here we fucking go", I can get it), který kdoví, lost his fkin shit, takže ihned poznáte, že není radno ho jakkoliv trollit, protože vás z fleku odstřelí na základě toho, jak "američtí Američané vlastně jste" ("What kind of American are you?"). Jsou to silné scény rozbité společnosti, stejně jako mentální stránka reportéřiny, fotografování. Adrenalin ("Never felt more scared in my life and I never felt more alive"). Krásná krajina, jak člověk projíždí tím lepším z USA a nadechuje se v lese, než ho čeká finální dobývání DC, při kterém má Lee po smrti blízkého přítele panický záchvat - je síla. Chvíli jí trvá, než se sebere a dostane zpátky, Wagner Moura tu taky hraje skvěle to mentální napětí, hodně chlastá, zároveň ho ta práce bere a dokáže se do ní plně položit, skvěle to ukazuje kolektivně těžce traumatizované lidi, kteří ale kráčí dál... vojáky, kteří se dobývají do Bílého domu, aby odstranili prezidenta. To je intenzivní watch. No happy end.

Stuntman-turned-director David Leitch a jeho love letter všem těm, kteří dělají heavy lifting, pády a skoky a lámou si kosti. Výhodou je, že tenhle film není tak sebeposedlý touhle základní ideou a má i příběh, který by mu dnes leckteré béčko mohlo závidět... o prohnilém a hrabivém Hollywoodu (trefná Hannah Waddingham) a opět musím vyzdvihnout (po Nocturnal Animals) Aarona Taylora-Johnsona, který neskutečně skvěle hraje tyhle sebestředné dull postavy, násilný hovada, dost se v téhle poloze našel (co víc chtít od nastávajícího Jamese Bonda?). Ryan Gosling a Emily Blunt jsou tu spíše tradičně fajn, pokud nemají "cool moment", nicméně, tohle není character-driven story. Double fingers na konci bylo skvělé zakončení finální akce a já se překvapivě bavil a vypnul, ač jsem filmu úplně-plně pozornost nevěnoval. Pes, na kterého musíte mluvit francouzsky je taky addition. Na vypnutí/večer je to ok jednohubka.

"I was watching bunch of videos online. They show how you can order raw semaglutide from a factory in India and mix your own injections for next to nothing." "You mean like, we're gonna get powder from India and make it into obesity shots for Cartman ourselves?" "Who needs hospitals and insurance when we have TikTok and YouTube?" (...) Ani ne dvě minuty in a Cartman už uráží Pákistán. South Park a nekorektnost, jako vždy, ruku v ruce. Nová experimentální droga na hubnutí v South Parku způsobí trend, kdy se chodí s vyrýsovanáma břišákama na odiv, když Randyho dcera jde takhle oháklá do školy, sám na truc, protože její ohoz odsuzuje, přileze s odhaleným břichem, což způsobí, že se zaplete s místním gangem hubnutím posedlých mamin, které Randyho přijmou pod svá křídla (Cry Little Sister z Lost Boys OST), brzy jim drogy dojdou a tak je všemožně kradou. Cartman je sad, protože je jeho obezita neuznaná jako nemoc a pojišťovna mu neuhradí léčbu, na kterou jeho máma nemá, Kyle se ale chce administrativním bahnem prokousat... a nakonec se rozhodne, že drogu sám vyrobí a chce ji udělat dostupnou pro všechny, kteří se k ní nemůžou dostat. Mezitím se ti, kteří vydělávají na prodeji cukrem nacpaných amerických cereálií rozhodnou celou výrobu zatrhnout, protože jim to kazí zisky.  "But as long as there's a factory in India I will never stop making obesity drugs for the needy." Trefná satira na vše spojené s hubnutím a v rámci stopáže to celkem odsýpe.