Občanská válka

Aby to dávalo smysl, musel by tvůrce aspoň v nějaké rozumné míře vystavět logiku konfliktu. Jinak je to v podstatě jen putování party novinářů od přestřelky k přestřelce. Některé válečné scény jsou i zajímavé, bohužel ne dost. Poslední bod je posedlost amerických filmařů dělat z bílých obyvatel mimo velkoměsta agresivní a zaostalé idioty, tohle klišé mě už dost nebaví. Pokud si někdo chce dát válečný film, kde je v hlavní roli novinář, spíš doporučuju sáhnout po starém Salvadoru od Stonea. Pokud spíš apokalyptickou road movie po Americe, pak se přímo nabízí Cesta. Tedy jsem nic objevného nenašel. (01.05.2024)

Po Ex Machina a Anihilaci mé třetí setkání s režijní tvorbou Alexe Garlanda, který podobně jako u výše zmíněných snímků vypráví příběh z více či méně blízké budoucnosti - tentokrát ale ve více současném a realistickém duchu, z čehož diváka zamrazí o to více. Dějově jde o jednoduchý příběh na bázi road movie s akčními mezizastávkami, na nichž jsou hlavní postavy konfrontovány se znepokujícími výjevy z "každodenního života v USA". Líbilo se mi audiovizuální zpracování filmu - ať už se jednalo o fotografie novinářů vložené do obrazu, nebo hudební podkres, který jako by svými přátelskými country podtóny zmírňoval zobrazované hrůzy. Nejnepříjemnější sekvencí byla pro mě zcela bezpochyby konfrontace s Jessem Plemonsem; výtvarně na mě nejvíce zapůsobil průjezd hořícím lesem; a z hlediska akce se mi nejvíce líbilo napínavé finále. Solidní čtyři hvězdičky! (21.04.2024)

Tématem britského tvůrce Alexe Garlanda je kombinace žánrového filmu a sociálních otázek. Jeho filmy využívají této příjemné rozpolcenosti a nabízejí spoustu zajímavých podnětů pro ambivalentní témata. Povedlo se mu to ve sci-fi Ex Machina, dělal to i v provokativním hororu Men, a není tomu jinak ani v jeho Občanské válce. Nutno však říct, že tentokrát je jeho film docela oříšek. (Více) (16.04.2024)

Občanská válka je pro Alexe Garlanda návratem k osvědčenému schématu, kdy skupina postav putuje „nelidskou“ krajinou za nejasným cílem, nicméně oproti 28 dní poté, Anihilaci a potažmo i Sunshine se britský filmař nyní zabývá poměrně přízemním a docela realistickým scénářem. Já ho vždy vnímal jako velmi schopného žánrového tvůrce a od jeho nejnovějšího počinu jsem taky dostal, co jsem čekal, tedy solidní jednoduchou žánrovku. Nečekejte nic komplikovaného ani kdovíjak hlubokého. Poměrná přímočarost mi však vlastně u Garlanda sedí daleko víc než artistní symbolika jeho předchozích dvou počinů, čímž zároveň neříkám, že by na ni Občanská válka zcela rezignovala. Pokud bych měl něco vytknout, jsou to některé až příliš očividné vizuální volby - ve snímku, kterému by vzhledem k tématu nejvíc slušelo nějaké hodně neučesané a skoro dokumentaristické pojetí, se až příliš často režisér snaží postavy snímat ve vší symetrii uprostřed záběru, jak kdyby byly ve filmu Wese Andersona, a do konceptu se to úplně nehodí. Oproti tomu cením, že ve scénáři Garland nesáhl po nějakém nízko visícím ovoci a nerozhodl se film v jádru nějak jednostranně politizovat, takže se dočkáváme vyrovnané a hlavně nečernobílé podívané. (16.04.2024)

Stovky mil dlouhá jízda týmu novinářů do Washingtonu DC přes občanskou válkou rozvrácené "Spojené" státy mi více evokovala anarchistické postapo, nežli seriózní politickou predikci – ovšem zatímco takový Návrat do Cold Mountain dokázal šokovat a z alegorické odysey ždímat hutné emoce, Alexu Garlandovi se toto úplně nedaří. Nemá zde opravdu silné scény (možná s výjimkou Jesseho Plemonse), jednotlivé střípky neskládají epický obraz děsivého konfliktu (větší – hlasitou a efektní – akci nabídne až ve finále), přičemž nad vyobrazenou úlohou fotografů v přední linii bych dnes již také polemizoval. Unavená Kirsten Dunst je výborná, jenže osud její postavy ve vztahu ostřílený profesionál – horlivý začátečník nebetyčné klišé nad klišé. [CineStar Anděl] (06.05.2024)