Občanská válka

Tématem britského tvůrce Alexe Garlanda je kombinace žánrového filmu a sociálních otázek. Jeho filmy využívají této příjemné rozpolcenosti a nabízejí spoustu zajímavých podnětů pro ambivalentní témata. Povedlo se mu to ve sci-fi Ex Machina, dělal to i v provokativním hororu Men, a není tomu jinak ani v jeho Občanské válce. Nutno však říct, že tentokrát je jeho film docela oříšek. (Více) (16.04.2024)

Pro perfektní fotku nasadit i život. Tohle se mi trefilo přímo do vkusu vším, co to mělo, ale nedrželo to nohu na plynu tak, jak bych chtěl. Road trip po zdevastovaných Spojených Státech s válečnými novináři v ne tak vzdálené budoucnosti s hromadou mrtvých po cestě je látka přímo A24. Tam je známo, že servírují věci bez obalu a domýšlení, stejně je tak tomu tady. Pomalejší tempo, zhruba jasné črty toho kdo nás opustí v dalším městě, kde se objeví psychopat z domobrany, kterýmu je všechno Čínský špatný. Kirsten Dunst ušla od soulože s pavoučím mutantem dlouhej kus cesty a tady už hraje čistě na jistotu, Pablo Escobar taky potěšil. Finále v Bílém domě má hořkosladkou pachuť. Ale to mi nevadí, patří to k řemeslu fotografa a k občanské válce. Padne král, padne vše. 4* a.k.a 85% (28.05.2024)

Po Ex Machina a Anihilaci mé třetí setkání s režijní tvorbou Alexe Garlanda, který podobně jako u výše zmíněných snímků vypráví příběh z více či méně blízké budoucnosti - tentokrát ale ve více současném a realistickém duchu, z čehož diváka zamrazí o to více. Dějově jde o jednoduchý příběh na bázi road movie s akčními mezizastávkami, na nichž jsou hlavní postavy konfrontovány se znepokujícími výjevy z "každodenního života v USA". Líbilo se mi audiovizuální zpracování filmu - ať už se jednalo o fotografie novinářů vložené do obrazu, nebo hudební podkres, který jako by svými přátelskými country podtóny zmírňoval zobrazované hrůzy. Nejnepříjemnější sekvencí byla pro mě zcela bezpochyby konfrontace s Jessem Plemonsem; výtvarně na mě nejvíce zapůsobil průjezd hořícím lesem; a z hlediska akce se mi nejvíce líbilo napínavé finále. Solidní čtyři hvězdičky! (21.04.2024)

Film který nabídne působivé momentky, ale jako celek povětšinou klouže po povrchu. Rozehrává několik zásadních témat, o kterých však pojednává povětšinou příliš tezovitě a jednorozměrně. Běsnící Amerika, u které nedostaneme žádný úvod a bídný, uspěchaný závěr. Jesse Plemons si pro sebe urve bezpochyby nejlepší scénu z filmu a závěrečné válečné inferno je sice krásně plynulé a zvukově robustní, ale chybí tomu technická zručnost a promakanost. Není to špatné, Garland je schopný a osobitý režisér, ale Civil War je snad až příliš ambiciózní tématika, která si zasloužila víc, než jen novinářskou road-movie s válečným finále. (28.05.2024)

Hodnocení filmu pro mě bylo snadné a nemusela jsem o něm ani přemýšlet. Horší to bylo s napsáním komentáře. Jak ho pojmout. A co vlastně napsat, protože Občanská válka nedává divákovi odpovědi na jeho otázky, které u něj během sledování vzniknou. Stejně jako se nesnaží jakkoliv soudit situaci a to, jak se postavy chovají, a co dělají. Celé je to na jednu stranu zároveň hnusný s problesky krásy, ale zároveň krásný s problesky hnusu. Skoro až odosobnělé, ale zároveň hluboko do nitra se sílou uhodit. Možná proto je asi dost náročný sledovat to postupné prohazování rolí. ("Vyfotila bys mě během toho, jak umírám?" ... "Co myslíš?") Protože Občanská válka je strašně dobře natočený film. Ta kamera byla prostě jako z jinýho světa a občas bylo pekelně děsivý, jak moc blízko tomu všemu jsem se cítila. Až nepříjemně blízko, ale utéct jsem nechtěla. Přesně, film si hraje s divákem úplně stejně jako postavama jejich práce. Tedy, pokud jsou schopni vnímat ten moment, kdy už to není jenom práce, ale zároveň určitý postoj a jejich změněné vnímání světa, které schovávají za "je to jenom práce" postojem. Stejně jako se tady pracuje s hudbou a veškerymi zvuky. Tohle byl prostě komplexní zážitek. A ta nejhorší část je právě to, že základ sice odkazuje na jednu konkrétní událost, ale zároveň je univerzálně použitelný vlastně kamkoliv. Bráno optikou právě novinářů, kteří jsou tady vykreslení...no takhle. Opět bez odsuzování. A bez snahy hledání odpovědi na tu nejdůležitější otázku, která v každém musí zákonitě vzniknout. A to jsou podle mě důležité věci, na které by se nemělo zapomínat. Poslední záběr je už jenom třešničkou na tomhle zvraceném dortu zvaném "Náš svět". Tři, dva, jedna...úsměv. No, já jdu dokoukat ten naivní romatickej seriál, ať se mi srovná hlava... (20.04.2024)