Občanská válka

Hodnocení filmu pro mě bylo snadné a nemusela jsem o něm ani přemýšlet. Horší to bylo s napsáním komentáře. Jak ho pojmout. A co vlastně napsat, protože Občanská válka nedává divákovi odpovědi na jeho otázky, které u něj během sledování vzniknou. Stejně jako se nesnaží jakkoliv soudit situaci a to, jak se postavy chovají, a co dělají. Celé je to na jednu stranu zároveň hnusný s problesky krásy, ale zároveň krásný s problesky hnusu. Skoro až odosobnělé, ale zároveň hluboko do nitra se sílou uhodit. Možná proto je asi dost náročný sledovat to postupné prohazování rolí. ("Vyfotila bys mě během toho, jak umírám?" ... "Co myslíš?") Protože Občanská válka je strašně dobře natočený film. Ta kamera byla prostě jako z jinýho světa a občas bylo pekelně děsivý, jak moc blízko tomu všemu jsem se cítila. Až nepříjemně blízko, ale utéct jsem nechtěla. Přesně, film si hraje s divákem úplně stejně jako postavama jejich práce. Tedy, pokud jsou schopni vnímat ten moment, kdy už to není jenom práce, ale zároveň určitý postoj a jejich změněné vnímání světa, které schovávají za "je to jenom práce" postojem. Stejně jako se tady pracuje s hudbou a veškerymi zvuky. Tohle byl prostě komplexní zážitek. A ta nejhorší část je právě to, že základ sice odkazuje na jednu konkrétní událost, ale zároveň je univerzálně použitelný vlastně kamkoliv. Bráno optikou právě novinářů, kteří jsou tady vykreslení...no takhle. Opět bez odsuzování. A bez snahy hledání odpovědi na tu nejdůležitější otázku, která v každém musí zákonitě vzniknout. A to jsou podle mě důležité věci, na které by se nemělo zapomínat. Poslední záběr je už jenom třešničkou na tomhle zvraceném dortu zvaném "Náš svět". Tři, dva, jedna...úsměv. No, já jdu dokoukat ten naivní romatickej seriál, ať se mi srovná hlava... (20.04.2024)

Aby to dávalo smysl, musel by tvůrce aspoň v nějaké rozumné míře vystavět logiku konfliktu. Jinak je to v podstatě jen putování party novinářů od přestřelky k přestřelce. Některé válečné scény jsou i zajímavé, bohužel ne dost. Poslední bod je posedlost amerických filmařů dělat z bílých obyvatel mimo velkoměsta agresivní a zaostalé idioty, tohle klišé mě už dost nebaví. Pokud si někdo chce dát válečný film, kde je v hlavní roli novinář, spíš doporučuju sáhnout po starém Salvadoru od Stonea. Pokud spíš apokalyptickou road movie po Americe, pak se přímo nabízí Cesta. Tedy jsem nic objevného nenašel. (01.05.2024)

Novinársky trip Amerikou v čase fiktívneho vojenského konfliktu. Civil war je film ktorý nestráca čas opisom dôvodov a ukazuje iba dôsledky. Neľútostne zabíjanie, vnímanie očami priamo nezainteresovaných ale aj strašidelne fanatickú honbu médií za senzáciou. Páči sa mi Garlandova výstavba jednotlivých scen po príchode postáv na iné miesto. Z nevinne začínajúcich interakcií vie nahustiť atmosféru k skvelému vyvrcholeniu. A to všetko na úrovni decentnej drámy kde veľkozaberové momenty vojakov, vrtuľníkov a výbuchujích bômb vidíme až v závere filmu. Aj to nie až tak moc ako by väčšina pred vzhliadnutím očakávala. Osobitne ešte treba pochváliť kameru ktorá inteligentne sníma presne to čo divak potrebuje vidieť a všeobecne aj autenticitu väčšiny vizuálu. Konceptuálne to nie je všetko úplne doladené. Z pozadia občianskej vojny nevieme nič a výsledok je tak viac o remesle ako o príbehu. Posolstvo je ale zjavné. Silný zážitok hlavne v kine a v čase blockbusterov naozaj osviežujúci autorský projekt. (24.05.2024)

Pro perfektní fotku nasadit i život. Tohle se mi trefilo přímo do vkusu vším, co to mělo, ale nedrželo to nohu na plynu tak, jak bych chtěl. Road trip po zdevastovaných Spojených Státech s válečnými novináři v ne tak vzdálené budoucnosti s hromadou mrtvých po cestě je látka přímo A24. Tam je známo, že servírují věci bez obalu a domýšlení, stejně je tak tomu tady. Pomalejší tempo, zhruba jasné črty toho kdo nás opustí v dalším městě, kde se objeví psychopat z domobrany, kterýmu je všechno Čínský špatný. Kirsten Dunst ušla od soulože s pavoučím mutantem dlouhej kus cesty a tady už hraje čistě na jistotu, Pablo Escobar taky potěšil. Finále v Bílém domě má hořkosladkou pachuť. Ale to mi nevadí, patří to k řemeslu fotografa a k občanské válce. Padne král, padne vše. 4* a.k.a 85% (28.05.2024)

Alex Garland pojal téma občanské války hodně odlišně. Nijak se nezabývá hlubším představením konfliktu, jednotlivých stran a ani nenaznačuje, kdo je „v právu“. Pro příběh Občanské války to totiž není až tak podstatné, stejně jako pro novináře, kteří celý konflikt dokumentují. Jedná se v podstatě o road movie zpustošenou Amerikou, během které ani tak nepoznáváme jednotlivé postavy, jako spíš po jejich boku prožíváme různé situace, které nastalá státní krize vyvolává. Film se pocitově pomaleji rozjíždí, než si divák na zvolený styl zvykne, ale postupně zvládá svým sugestivním pojetím naprosto pohltit. Třeba díky efektivnímu využití fotografií v prostřizích nejenom akčních sekvencí. Vše pak vrcholí jednou dechberoucí scénou, která je jakýmsi předfinále, a po jejím skončení na diváka dolehne tíha všeho. Závěr poté bohužel spoléhá spíš na velkolepou destrukci a Garland zřejmě cíleně rezignuje na dotažení několika nadhozených motivů. Finále tak působí spíš rozpačitě než uspokojivě a snímek toho ve výsledku příliš neřekne, což byl pravděpodobně trochu zvrácený záměr. A mně to naštěstí zážitek příliš nezkazilo. 8/10 (18.04.2024)