Železná lady

Nebýt Meryl Streep, tak film je nekoukatelný. Zasloužený Oscar za tuhle roli. Od celého filmu jsem čekal úplně něco jiného. Do 105 minut příběh Iron lady nacpat nejde a o to více mě zarazilo, když snad 30% stopáže sledujete Iron lady ve stáří, kdy ji tak trošku už hrabe. Obrovské zklamání. Tahle látka měla obrovský potenciál. (14.05.2012)

"Vždy cíl máš mít a za ním si jít..." Tento film je hereckým koncertom M. Streep, ktorá za svoj výkon dostala zaslúženého Oscara. V tomto smere je film špičkový, pretože divák vidí, že sa do toho Meryl oprela zo všetkých síl. Problém je, že herec môže filmu výrazne pomôcť, ako aj v tomto prípade, ale všetko jednoducho neutiahne. Jednotlivé krátke scény či už z politického alebo súkromného života sú výborné. Stará Margaret nakupuje mlieko, je u doktora, háda sa v parlamente, volí ťažké politické rozhodnutia, kolegom neváha naložiť a prehovoriť im do duše...Dobové zábery skvele dopĺňajú obraz o vtedajšej dobe. Veľký problém má film s neustálym preskakovaním medzi politickým a súkromným životom, v ktorom Alzheimerom postihnutá Margaret všade vidí svojho manžela. Týchto "duchárskych" scén, kde hovorí s mužom, no v skutočnosti sama zo sebou je viac než je nutné. Filmu by sedelo vrátiť sa ku klasike a vyrozprávať ho chronologicky, ale to dnes zrejme nie je moderné a preto sa vždy vymyslí nejaká iná forma ako v tomto prípade. Mne však nesadla. Film 60%, Meryl Streep 100%. (05.10.2016)

Vstup do choré mysli... O Margareth Thatcher si myslím své („je to nebezpečná bestie“) a nutně nemůžu pominout (vlastně každý, kdo o této dámě něco ví/slyšel), že jakákoliv filmová podoba její životní pouti se zákonitě střetne s mým/vaším dlouhotrvajícím úsudkem. Střet přitom neberu v negativním smyslu, taková kolize je prospěšná, pokud podporuje schopnost argumentovat a dodává podněty. Servilní oslava a jednoznačně zdrcující kritika by ve mně vzbudily obé stejný pocit znechucení a to tím více, čím by se tvářily jako objektivizující reportáž, co loví neznámé skalpy. S Železné Lady mám dojem, že přesně toho si tvůrci byli moc dobře vědomi. Nabídli účelné vyprávění událostí optikou senilnějící paní, zajaté ve vzpomínkách a dávno neúčinných proklamacích, které platí už jedině na ustaranou a pocitem méněcennosti zkroušenou dceru + chápavé okolí. Nadmíru nehostinná první část snímku dá najevo, že dobrodružství z poslaneckých lavic a drsné výroky při masových demonstracích nejsou hlavní náplní filmu. Celé vzrušující období vlády a donekonečna diskutovaných rozhodnutí film nahlíží formou flashbacků unavené Thatcher, vlastně souborem roztříštěných vizí, jejichž relativnost je v každém okamžiku úplně evidentní. Nejen, že máme možnost vidět odpudivé odboráře a demagogicky naladěnou opozici, ale také vskutku státnické reakce pevné vůdkyně. Meryl Streep dokonale vytvořila nesnadný most mezi Thatcher političkou a normální ženou. Propaganda? Tentokrát nemám ten dojem, důležitý je průvodce filmem a nějak podobně se Thatcher ve vzpomínkách ke své politické dráze možná opravdu vrací. Rozumným krokem bylo zapojení autentických záběrů stávek a nepokojů, které politička možná opravdu vytěsňuje a vidí dnes pouze na obrazovce. Film je jejím snem, tancem s Reaganem v oparu (falše či vítězství?), kde hodnotící soudy tvůrců zastupuje úvodní část jejího mládí a částečně senilní a churavějící žena. Forma tenhle portrét nemá šanci vytrhnout, nenabízí než konzervativní podívanou bez čehokoliv originálního. Což je ale možná při zobrazované osobnosti další nenápadné plus... (01.03.2012)

Meryl už je zase na té správné koleji a po šílenosti u které nejeden z jejích obdivovatelů volal v křečích Mamma Mia! ukazuje co umí. Celkem mně fascinovala nejen podobnost s M.T, ale i její správně britská english. Snímek mapuje politickou kariéru Margaret Thatcher a lehce zabrušuje do jejího dětství i soukromého života s manželem. Některé pasáže jsou doplněny o dokumentární záběry, talže to celé vlastně vypadá jako hraný dokument o významné politické osobnosti. Já jsem však očekával, že nám bude Železná lady přiblížena mnohem více a to zejména z té lidské soukromé stránky. Bohužel, Železná je i ve filmu a tak jedinou slabostí, kterou u ní můžeme spatřit je její stáří. Stáří, které vás nemilosrdně sejme a je jedno zda jste byli králem či nuzákem, zda jste rozhodovali o o osudu své země a Evropy či nikoliv. Nakonec z vás zbude věchýtech třesoucích se svalů a pohasínajícího intelektu... U takovýchto vyjímečných lidí si to člověk uvědomuje o to více. Při sledování si asi nejeden divák také nutně uvědomí, jak je takovýchto nekompromisních leaderů dnes v socialistickém světě třeba a to mluvím i o USA .. (o tom našem vládnoucím hnoji ani nemluvě). * * * (25.02.2012)

Politika Spojeného království 20. století je natolik populární, že si vyžádala za pochodu nesčetně referencí v médiích všech druhů. Z té masy, které jsem se účastnila, snad více mohu doporučit Audienci u královny hranou v ND, jejíž součástí je také příběh Thatcherové. Ale chápu, že fanoušci Meryl si zde přijdou na své. (15.07.2017)