Love

Zápletka není originální, ale příběh je civilní a uvěřitelný. Je to obyčejný film o obyčejných mladých lidech, kteří nemají jednoduchý život a musí se spolehnout jen sami na sebe při hledání toho pravého místa v životě. Život jim kolikrát ukáže svou tvrdou ruku. Každý by se s nimi mohl velmi lehce stotožnit. Tina se mi sem vůbec nehodila. Navíc ji mám pořád v hlavě spojenou s Leošem Marešem. (20.01.2012)

Slovenský příspěvek do prožitkové - na okamžité emoční odezvě postavené - kinematografie až příliš prozrazuje věk svého autora (24), který jde někdy na věc moc hrr, jindy zdržuje vysvětlováním zjevného. Oproti hybridním splácaninám pro všechny a pro nikoho ale Love současně jasně dává najevo, na kterou skupinu diváků cílí. Život je zde pojímán jako počítačová hra, v níž síla jednotlivých zážitků, povětšinou viscerálních (bitka, pitka, pipka), vítězí nad pevnou narativní linií. Není důležité k něčemu dlouhodobě směřovat, ale užít si přítomnost. Na film s adrenalinem v krvi však Love nezvykle mnoho situací řeší natahovanými dialogy, jejichž několik minut by šlo vizuální zkratkou vměstnat do pár vteřin. Absenci akce všité do příběhu Kroner zdatně maskuje povrchní efektností. Dlouho se neděje nic dramatického, je to jen takové vcelku příjemné dlení s hrdiny v jejich přirozeném prostředí, když už se ale děje, pak něco naoko velkého, s hudebním podkresem jako z finále veletragické opery. Film by nebyl love story, nemyslet rovnoměrně na diváky obou pohlaví. „Huličské“ scény z brlohu dvojice kámošů jsou tak prokládány „drbacími“ scénami z dívčího pokoje na internátu, aby posléze došlo k vytouženému spárování. Postavy tuhle bezbolestnou výplň volného pátečního večera nekomplikují upozorňováním na nám zjevné díry v logice (bizarní hotelová epizoda), nezanášejí naivní vyznání lásky hlubokomyslnými úvahami nad konečností bytí a vyjadřují se slovy a gesty, která jsou primárně cool (cokoliv už to slovo znamená). Přirozený je slovník alespoň tehdy, baví-li se spolu osoby téhož pohlaví, což s sebou zejména u chalanů nese netušené množství modifikací slov „kokot“, „piča“ a „jebať“. Tři důvody, proč mám rád slovenštinu. Sympatický je mi ale i zbytek filmu. Možná navzdory jeho prostotě, možná právě díky ní. 60% (06.01.2012)

Pokus o generační film. Taková Fontána pre Zuzanu pro 21. století. Je jistě zajímavé sledovat, kam se slovenská mládež (nebo spíš její reflexe) posunula za těch 25 let a jak velká propast se otevřela mezi mladou slovenskou generací pozdních 80. let a dneška. Což o to, dalo se to čekat. Co se ale čekat nedalo, to je ona nesourodá dualita reprezentovaná už dvojím významem obsaženým v názvu - Lóve - jednak romantika, jednak gangsta. Ve výsledku divný koktejl. Tyhle dva žánry prostě nejdou dohromady. Navíc je celá zápletka (hlavně ke konci) přitažená za vlasy. A schematismů je tu opravdu moc. Pak tu je ještě formální stránka filmu - Jakub Kroner by chtěl být moc slovenský Guy Ritchie, ale je spíš takový lepší Tomáš Magnusek. Těžko uvěřit hercům, když jejich herectví často působí tak amatérsky, těžko uvěřit romantické lince filmu, když si režisér v rozhodujících pasážích vypomůže přehnaně patetickou hudbou, těžko uvěřit výchovnému konci atd. atd. Nápad s průmyslovou kamerou či zobrazením scény coby počítačové hry už byl jindy a jinde použit xkrát a Lóve nepřináší ani nový a originální kontext jeho použití. Každopádně to úplně špatný film není, ocenění zaslouží hlavně odvaha točit cíleně pro mladé, i když příště by to chtělo nějaký hlubší koncept. Stačilo by třeba jen vypreparovat tu romantickou dějovou linii, gansterka jde panu Kronerovi zjevně o level líp... (12.09.2012)

Raz to chce byť žánrovka, raz Fish Tank. Raz chce byť režisér cool tvorca akčného filmu, inokedy chce reflektovať život svojich kamošov z Petržky. Dá sa to zosúladiť. Kroner však nezvláda ani jedno a preto to nefunguje. Film je štýlovo strašne neujednotený. Chvíľu dodržiava klasickú dekupáž, chvíľu je tam dogma jump cut, potom je tam dlhý záber a lá realizmus, keď by sa pýtalo strihom budovať napätie. Chápem nadšenie z príchodu "žánrovej tvorby" na naše územie, ale Kroner to nevie. Vychádza z mylnej predstavy, že natočiť žáner je ľahšie ako umenie. Je to rovnako ťažké. (24.05.2012)

Toto nie je žiadna videohra, toto je realita! Alebo ako mamička Kronerová produkuje film svojho synátora, ktorý je zlý scenárista( ak film vôbec mal scenár) - všetko totiž vyzerá, ako keby si to vymýšľali priamo na pľaci - a režisér je to možno zaujímavý, keby netočil filmy o hlúpych ľuďoch, pre hlúpych ľudí. Hodnoty aké by mal film prezentovať sú nulové, priamočiarosť smiešna a finálne zvraty tak silno podmienené mierou dementnosti a samoúčelnosti, že pre mňa ako diváka bolo až na nad ľudské sily chápať postavu Michala Nemtudu, alebo kohokoľvek iného. A ak chce dievča žiť s vrahom svojej mamy. Prečo nie? Veď tak očividne svet funguje. Princíp lásky sa tu aplikuje na niečo čo má k nej v skutočnosti veľmi ďaleko. Lebo tá je o činoch, o neustálom napredovaní a spoznávaní a nie o klamstvách, vypĺňaní nudy, alebo vtipných internátnych eskapádach. Niektoré vtipy funkčné - ako už spomínaný internát, alebo scéna v Sheratone. Ale po dopozeraní som si uvedomil, že som zabil čas na niečom k čomu sa nikdy nevrátim. V scénach nasledujúcich za sebou sa častokrát hovorí o veciach čo sa majú stať pritom sa už stali - ako napríklad nepodarená skúška. A celé to pôsobí veľmi pochybným dojmom. Prsia Kristíny Svarinskej potešia, a keby nezačala plakať, vedel by som jej uveriť aj tie emócie. Inak škoda míňať peniaze na dekadenciu súčasnej doby v podobe hercov s VŠMU, ktorý kupodivu v celom filme kradnú a podvádzajú. Ale tempo to má super. Plus venovanie na konci filmu považujem za pľuvanec tým, ktorý skutočne milujú. Už len od Shakespearea by ste si zaslúžili facku. VIVA LA PETRŽALKA! Na druhú stranu musím dať dve hviezdy, lebo aj napriek tomu, že je to blbučké, tak sa to v rámci žánru drží zaužívaných pravidiel a predkladá ich funkčne. Tu už naozaj záleží len na vašej tolerantnosti. A v tomto smere som jednoducho tolerantný menej. (06.08.2014)