Víkend

scénář by bylo ideální převést do podoby rozhlasové hry. sestává víceméně jen z konverzací, v nichž se hrdinové zpovídají ze zážitků a emocí. k těm ovšem divák žádný přístup nemá, než právě z dialogy zprostředkovaného vyprávění. na hereckých výkonech proto stojí vše. slova musejí být podána přesvědčivě. ruční kamera snímající povětšinou fádní interiérová prostředí z nezvyklých úhlů a s mírným rozstřesením, tak spíše působí jen jako nenápadné ozvláštnění a příspěvek k všeobecné snaze o co nejnepokrytější civilnost. rozhovory jsou samy o sobě nezajímavé a nutně nudí, pokud se divákům nepodaří navázat pouto s postavami. velmi intimní průnik do života postav, o který autoři s úspěchem usilují, to usnadňuje, ale v posledku záleží i na vyprávěných příbězích samotných, na povědomosti situací a ochotě vůbec naslouchat vyprávění. s odvoláním k tomu se musím přiznat, že mě film osobně nijak neoslovil, ani nedojal, vlastně ve mě nevzbudil žádné zaujetí. ale s tím tvůrci počítají. sami dobře vědí, že jejich téma není pro většinu lidí atraktivní, a nechávají i o tomto hovořit jednu z postav. i základní princip, na němž je celý film vybudovaný, vlastně sami přiznávají ve scéně, kdy jeden z protagonistů váhavě odhaluje své city do diktafonu druhého. nejde o nich ambiciózního, spíše o relativně úspěšný pokus o náhled do starostmi sužovaného milostného života dvou homosexuálů a naději, že z etudy vznikne cosi hodnotnějšího. netřeba sledovat, stačí poslouchat, co zaznívá, a nechat to na sebe působit. byla by to tedy slušná rozhlasová hra, jak díky obstojně napsaným dialogům, tak díky uměřenému soundtracku, ale coby film jde o lepší průměr. (31.10.2012)

Bez výraznější pointy, poněkud pomaleji plynoucí, ale s povedenými dialogy, zajímavým obsazením, příjemnou hudbou a ve finále tak akorát emocionální. Jediné, co bych vytknul je přílišná záliba hlavních hrdinů v drogách. Ne, že bych byl mravokárce, ale nemuseli by neustále hulit jako fabriky a šňupat jednu "lajnu" za druhou. (05.02.2013)

Homosexuální variace na Before Sunrise, v níž je jedno na jaké straně barikády divák stojí, protože výsledné situace a dialogy můžou být povědomé naprosto komukoliv. Po neděli následuje pondělí, tvrdé vystřízlivění a morální kocovina. Co je však skutečně škoda - že se s hlavní dvojicí nesetkáme za několik let právě jako s Jessem a Celine. Dialogově nejčistších devadesát minut festivalu. (06.07.2011)

Film je to moc zajímavý, bohužel má své ale. To hlavní ale je, že se vlastně za celou tu dobu nic neděje. Čekal jsem nějaký zvrat, alespoň na konci filmu a ono pořád nic. Film staví na výkonech herců, které jsou naštěstí velmi dobré a celý film tak zachraňují. Bohužel ani ty emoce jsem necítil. Čekal jsem, že to bude hodně podobné filmu Shame, ale to bohužel není. 6/10 (21.10.2012)

Dostala jsem na tenhle film tip od rejžánka a faktem je, že se jeho tvůrce snažil a určitě se mu i podařilo, ukázat život homosexuálů i z jejich vnitřního pohledu. Pokud člověk hledá lásku, cit a porozuměni, nezáleží na tom, jakého je zaměření, jen oni to mají prostě ještě těžší, což je pro někoho dost těžko přijatelné.Pokud se týká herců, byli prostě oba skvělí práce s kamerou také.Slabší mi přišel film kolem své poloviny a tak za čtyři,ale opravdu slabší. (14.10.2012)