Přežijí jen milenci

Když jsem se dozvěděla, že vampírskému trendu podlehl i Jarmusch, trochu jsem se toho bála a očekávala jsem spíše něco jako parodii (v Jarmuschově stylu ovšem, podobně jako tomu bylo v Ghost Dogovi), nicméně Adam i Eva jsou sice upíry, ale zcela zapadají do Jarmuschova pomalu plynulého, leč atmosférického a podmanivého světa. On je hudební skladatel (parádní můzička) a ona vášnivý knihomol. A protože jsou vskutku z jiné doby (výborně to dokresluje také jejich vzájemný vztah a úcta k tomu druhému ve vyloženě středověkém hábitu, divže si vzájemně nevykají), jsou v současném světě výstřední, nezapadají do něj a vůbec vůči němu pociťují zášť (zejména Adam je outsider každým coulem). Snaží se na sebe neupozorňovat a v současnosti, kdy zájem o lidské bytosti jaksi upadá, nejedná-li se o celebrity, se jim to daří - hlavně mít peníze a klidné místo. To se nachází v Detroitu, opuštěném městě, které jaksi symbolizuje současný stav společnosti (město duchů). Na tom film ale nestojí, nosnou linkou jednoduchého příběhu jsou zejména promluvy postav, nespokojených a odmítajících konzumní společnost - a protože toho prožili za svůj dlouhý život opravdu hodně, jsou v současnosti skeptičtí a obávají se brzkého konce (snaží se stravovat nekontaminovanou krví, což není v současnosti tak lehké). // Ano, je to taková agitka, ovšem s nezaměnitelným rukopisem a s perfektní hudbou. A perfektními dialogy - a protože se baví zejména o hudbě a literatuře, zase jsem se zamilovala a pobavila. // Vampíři-intelektuálové projíždějí městem a projevují lítost nad jeho stavem, a to za doprovodu skvělé hudby. Není nad čím váhat, byla to láska na první, podmanivý pohled. (16.08.2014)

Jak říká jedna z postav ve filmu s pokrokem, ocitáme se skutečně již ve 21. století a tak i samotní upíři si v novém moderním světě musí vypomáhat jinými, méně nápadnými praktikami. No nejen oni, i filmoví tvůrci musí na to jinak, pokud chtějí v rámci žánru s takovou dlouholetou tradicí přinést něco nového. Tak tady se to Jarmuschovi za mě rozhodně povedlo! ...vážně jsem nedoufal v to, že by mě mohl bavit film, ve kterém jsou hlavními postavy lidští upíři, nebo žebych si takhle padl do noty s Jimem Jarmuschem, jehož tvorba mě doposud míjela. Vážně jsem netušil, že když se pustím do upírského hororu, mohu se místo gotického hradu ocitat od počátku v obyčejném civilním pokoji muzikantů, kteří loudí tóny na kytarách, povídají si k tomu o hudbě, poezii či o životě. Rozhodně příjemné filmové setkání, které doprovázela kromě podmanivé baladické rockové hudby zároveň i jedinečná nostalgická atmosféra. Vůbec mi nevadilo pomalé tempo, vychutnával jsem si pohlcen atmosférou i ten osobitý styl, který nikam nespěchal a navzdory tomu, co může za chvíli přijít nebo co všude kolem číhá (nebo snad právě díky tomu), jsem se rozhodl s hrdiny tu danou chvíli si plně užívat. On je to vlastně takový, velmi nevšední film o lásce jakožto věčné hodnotě, natočený s krásným citem a postupně si mě zkrátka získal... a Tilda Swinton je jako nestárnoucí staletá kráska prostě úžasná. Tady nemám co vytknout, jen doufat, že snad mě ještě Jarmusch časem takhle zaujme i některým ze svých dalších filmů. [90%] (05.06.2022)

"Nietzsche hryže do žíly, už jsme si svět zkurvili." Svět se v prdel obrací, každá další generace má víc a víc otrávenou krev a konec všehomíra už se nezadržitelně blíží...  Nic nového. Tohle tvrdili, filosofovali o tom a ve svých traktátech sepisovali už staří Římané, ve volných chvílích mezi orgiemi, podrobováním světa a hašením hořícího Říma. Akorát tenkrát neměli Jarmusche, aby o tom natočil  zhudebnělou, sebestředně kroužící nihilisticko-ekologickou sračku, Gilmour93 (sakra, ten chlap umí psát) promine. Ok, oprava, meditativně unylou rockovou baladu o stmívání naší civilizace a o upíří, naruby převrácené existenciální úzkosti, čili hrůzy nikoli ze smrti, ale z života tisíciletého a z pekla nekonečné nudy. Gretch Chet Atkins 6120 v nesmrtelných rukách sténá, struny se chvějí, vibrují a jejich nářek se šíří vzduchoporázdnem, až k vzdáleným, lhostejným hvězdám, na samém okraji vesmíru. Opulentní vizuální a hudební žranice, božsky vyhvězdičkovaná, bohužel poselství o lidstvu, zkaženém jak na slunci zapomenutý salám Gothaj, je průhledné a řidší než krevní plazma hemofilika. Nebezpečně se blíží odpadu, jak zoubky zpovykané upírské puberťačky ke krku nebohého režiséra. Kolik nábojů s dřevěnou kulkou vložím do šesti komor mého revolveru? Jen tři. Pro vyhořelého kytaristu Adama, pro zpruzeného mě a pro plamenného kazatele Jarmusche. Zatočím bubínkem a... ruská ruleta nás rozsoudí. (29.12.2022)

Jarmusch testuje limity diváckého nadhledu, za tu nejlevnější jmennou symboliku byste jiného tvůrce probodli kůlem, přičemž do toho sestavil jeden z nejlepších hudebních playlistů vůbec a v melancholické atmosféře nechává proplout dva proklatce nekonečného času, jimž nedošly důvody pro co žít, a s přibývajícími hodinami od zhlédnutí nechává zrát jeden ze zásadních diváckých zážitků roku. 4 a ½. (05.05.2014)

Keby som žil stovky rokov a pred očami sa mi menila hudba, móda aj ľudia, asi by mi to tiež začalo liezť na nervy. Časom. A asi by sa zo mňa stal tiež suchar, rezignoval na veci jemu prirodzené, obklopil sa gitarami a ignoroval čo je vonku. Keby som si dal občas malú nočnú prechádzku, aj tak by som len nachádzal, že všetko dobré už sa dávno vytratilo a zostali len muklovia - zombie - ľudia a tí stále robia tie isté chyby. A ja ako vyššia bytosť, nimi natoľko opovrhujem, že sa nimi nechcem ani len živiť. Doba je predsa iná, na rozdiel od nich som civilizovaný a oni majú krv aj tak znečistenú kde-jakým svinstvom z ulice. Stal by sa zo mňa snob, ktorý opovrhuje zvyškom noci, pretože skúsenosti o nej nič dobré nehovoria. Stojí to za hovno, všetko stojí za hovno, nech je to pekné a farebné ako neonový mesiac nad Tangierom, vždy všetko na koniec skončí len slzami. Čas robí svoje... Milenci asi spadnú do modrej, nefanúškovia nepochopia, hororári už vôbec a mainstreamový divák zaspí než poviete Mia Wasikowska. Ale časom, prežitými rokmi .. sa možno naladíte na ich vlnu depresie, možno vám začne svet liezť rovnako na nervy a keď toho začnete mať akurát "plné zuby", možno nastane čas zobrať gitaru a splynúť s nimi v temnote. Ako Jim Jarmusch .. (24.02.2014)