Why Do We Need All The Brass Bands?
Obsahy(1)
Tato povídka patří k filmu Konkurs. Hudební fejeton KDYBY TY MUZIKY NEBYLY vypráví o dvou dechových kapelách, Kmochově hudbě Kolín a Dechové hudbě ZK Veřejného požárního útvaru Kolín, které se připravují na II. Kmochův Kolín... Formanovi se podařilo najít vynikající představitele muzikantů ze staré školy a ukázat kontrast jejich vztahu k dechovce a toho, jak k této hudbě přistupuje nejmladší generace. Snímek je součástí první samostatná režijní práce Miloše Formana, filmu KONKURS, který je složen ze dvou hudebních fejetonů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (49)
Dechovečka mým uším vyloženě nevadí, ale celý tento film je prostě úplně trapný. Díky krátké stopáži diváky sice během sledování neprovázejí sebepoškozovací sklony, ale stejně se ve většině případů určitě nudí jako prase. 30 minut člověk sleduje kecy dirigentů, které jsou provázeny sotva průměrnou hudbou. Sem tam vybafne vtípek. Většina stopáže je ovšem totálně o hovně. Ani moc nechápu smysl celého snímku. V mých očích se jedná o zcela zbytečnou sračku. Děj je o nakouknutí do života muzikantů. Vostrčil je fajn, ale hvězdičku za něj nedám. Vůbec mě to jako celek neoslovilo. Pěknější odpádek. ()
Měl to být jen doplněk Konkursu, aby to dohromady mělo celovečerní stopáž, ale Ivan Passer náhodou objevil Jana Vostrčila, který celý film (jakož i zbytek Formanovy české filmografie) posunul o úroveň výš. Právě dirigent Jan Vostrčil tvoří základní pilíř celého snímku, ve kterém bizarní scény typu motocyklových závodů se soundtrackem dechové hudby tvoří jen takové úsměvné body velmi jednoduchého příběhu. Byl to malý film, ale pro českou novou vlnu měl nedozírný význam. ()
Motorky a dechové orchestry, tak by se to dalo zkráceně charakterizovat. Zatímco u motorek jen mlčky sledujeme, u zkoušek orchestru se dočkáme kapelníkova lamentování a je úplně vidět, že Jan Vostrčil je ve svém živlu (i v osobním životě dělal kapelníka a Kmochův Kolín spoluzaložil, takže vlastně hrál sám sebe a to jeho nadšení z něj úplně čiší). Ostatně jeho účast je jediným želízkem v ohni celého filmu - jinak nám film nic moc nenabídne. Samozřejmě Formanův rukopis je zde již znát, ale není to ještě to pravé ořechové. "Nashledanou." "Raději ne." ()
Dechovka patří k věcem, které opravdu nemusím, ale tady ji rozhodně můžu. Jakto, že je tento film takřka o ničem a při tom tak skvostný? Odpověď je zakleta ve slovech nová vlna, dokument, Forman, Vostrčil. A smysl pro vidění toho, co odchází. A odkud to odchází. Druhým rozměrem tohoto dílka je, že slouží jako generačně konfrontační předehra ke Konkursu. Bezprostřední přechod mezi oběma díly je stejně geniální jako pověstná pauza v úvodu Beethovenovy Osudové. ()
Formanovu prvotinu bych okomentoval podobně jako Passerovo Intimní osvětlení. Oceňuji skutečně brilantní nakládání s neherci, kteří působí přirozeně a kdybych nevěděl o jejich amatérismu, myslel bych si, že jsou také absolventy nějaké konzervatoře, nicméně příběh mi přijde jako vytažená epizodka ze života bez pointy či nějaké hloubky. ()
Zajímavosti (6)
- Snímka bola natáčaná na 35 mm zvukovú kameru, ktorú mladým filmárom zapožičalo filmové štúdio Barrandov. (Raccoon.city)
- Film bol natáčaný v Kolíne a Solopyskoch pri Kutnej Hore. (Raccoon.city)
- Neherce Jana Vostrčila, který byl skutečným dirigentem jedné skupiny dechové hudby, objevil náhodně Jan Passer. Jeho přirozené charisma uchvátilo nejen Passera, ale i Miloše Formana, který poté J. Vostrčila obsazoval pravidelně. (mchnk)
Reklama