Bellflower

Zrod lásky tu byl krásně zobrazenej, přátelství tady bylo minimálně z jedné (Aidenovy) strany čistý jak pramen horské vody, chlapecké/mladické sny a touhy - tohle všechno bylo prima, vrátilo mě to v myšlenkách o 20 let zpátky, tohle bylo fakt jak život sám. Ale od půlky jen depka, zmar, cigára, chlast, hekťáky chlastu, Amíci mají jako národ fakt vážnej problém. A my vod nich ještě trpělivě opisujeme. Nevybrali jsme si dobrej vzor :(. Jsou to looseři. A tohle byl film o looserech. Šlo to zlomit, nešlo..? Kdo ví..? Líbit se mi to ale nemohlo. Ani jako příběh, ani jako film. Přičemž film v tom byl možná nevinně, ale s tímhle příběhem u mě holt nemoh zabodovat. (10.10.2014)

"Fucking hipsters" už mají i svůj film. Sochoking poznamenal, že ty "chujové" tam nechodí do roboty. Chodit do práce? "Too much mainstream!" Jasně hipsteři nepracují a dělají jenom samý COOL věci, tak schválně není hustý vyrobit si vlastní plamenomet? Nebo se zamilovat do potvory, která je vynikající v pojídání cvrčků? Co na tom, že se hipsteři neumějí prát, když přijde na konflikt rozbijou vám o hlavu flašku. To už je undergroš jako hovado. Scénář je prostě slabý (jestli jsem se o tom ještě nezmínil). Absence scénáře však nemusí nutně znamenat, že se mi film nebude líbit... Tady jde především o vizuál a hned na první pohled to je na filmu znát. Je evidentní jak se režisér Evan Glodell snažil být za každou cenu děsně "kůl", a ta okatost mi na tom vadí. Jednotlivé záběry jsou jako nezávislé části zajímavé, ale jako celek u mě nezabraly, tento film prostě nemá atmosféru. Má to jenom styl, což je vnější charakteristika, ta nejdůležitější vnitřní charakteristika tomu jaksi chybí - je to film, který nemá duši - což je v této kategorii filmů neodpustitelné. Někdo z toho možná bude hotový, ale já jsem na to neskočil. Velkým kladem je vyobrazení přátelství mezi hlavními protagonisty, to se mi dost líbilo. Dívky totiž přicházejí a odcházejí, ale přátelé s Tebou zůstanou. Je děsně sympatický, že si svůj režisěrský debut zacáloval režisér sám, ale co jako?! (22.01.2012)

Na kapitoly rozdělený Bellflower je osobitým filmem o lásce, o (ne)stálosti lásky, o nevěře, o nemožnosti smazání vzpomínek, o tom, zda vůbec něco znamená fráze I love you, o mladické nerozvážnosti nebo třeba o tragických důsledcích chování v prostředí sexu a citové frustrace. Ale určitě i o dalších tématech, o všem nebo taky o ničem. ~ Film můžeme rozdělit na dvě téměř stejně dlouhé poloviny, které jsou jako den a noc nejen z hlediska posloupnosti narace, ale i díky žánrové proměně. První půlka je víceméně ve znamení harmonického poznávání se Woodrowa a Milly a pěkně ztvárněného milostného vzplanutí mezi nimi, dává však tušit temnou druhou část filmu. Ta se nese v depresivním duchu, romanci střídá až hororová atmosféra, lineární vyprávění zas časově zpřeházená mozaika vypjatých scén. Krvavý, až skoro apokalyptický závěr, kdy se Woodrowovy představy mísí se skutečností, je na můj vkus krapet zmatený. Co vše způsobí jedno okouzlení druhým pohlavím!? ~ Při výborně zvoleném soundtracku nabíhají asociace s nedávno natočeným Drive), v jiných místech zase s Vanishing Point. Za zmínku stojí i vynikající kamera, barevné filtry, vlastně celá výtvarná složka. ~ Velmi efektní, nezávislý počin Evana Glodella, jenž si Bellflower sám napsal, zaplatil, zrežíroval i ztvárnil jednu z hlavních rolí. Na debut více než slušný! (28.12.2011)

Krize mužské role? Ale kdeže. Osobně si myslím, že rozhodování ženy: rodina vs kariéra, je pro směřování Západního světa podstatnější. To že ženy chtějí po mužích dva vzájemně se vylučující vzory chování je sice smutné, ale ve výsledku se s tím musí poprat především ony. Společnost navíc nabízí tradiční postup škola - práce - rodina, který je prověřený časem a uspokojivě funkční. Pokud se někdo rozhodne pro alternativní cestu svým osudem, je v tom sám za sebe. A to je případ Bellflower. Tímhle přebujelým úvodem chci vyjádřit, že nesouhlasím s vyzněním celého filmu. Jediný přesah který jsem objevil, je poučení, že když si do svých rukou vezme budoucnost člověk který na to nemá, tak to nezvládne a dopadne špatně. Čtyři lidé a čtyři přístupy k životu. Dětinský Aiden, machistická Milly, dospělá Courtney a před zodpovědností utíkající Woodrow. Není překvapením že tři čtvrtiny postav nedokáží fungovat ve společnosti a tu poslední smetou do své mizérie sebou. Přestože myšlenkově mi film nesedl, za ostatní musím Glodella pochválit. Vizuál je poplatný ději a rozpočtu, a i když to nebyl můj šálek kávy, dávám palec nahoru. Režisér prokázal velký talent. Scéna s nabitou zbraní v posteli je výborná, perfektně nasnímaná a hlavně sestříhaná. Herci jsou slušní a zasloužili by si šanci ve velké produkci. Suma sumárum jako prvotina to nebylo špatné. I když jsem se nebavil jak bych si představoval, tak svůj potenciál dopadnout jako katastrofální přeplácané nic Bellflower naštěstí nenaplnil. (14.01.2012)

To byla zase debilita. Všichni tam naprosto nereálně magořej a jsou vyhroceně deprimovaný (když si jedna z postav ustřelila palici, tak už jsem fakt vyprsk smíchy). V hlavní roli je necharismatickej gay s pisklavym hlasem, co má problémy jak šestnáctiletej. Kdyby každej komu zahne ňáká blonďatá bachyně takhle "trpěl" tak ta apokalypsa možná fakt nastane. Je sice fajn že si kluci tuňej káru, která je fakt dobrá, ale kde na to kurva berou? Vždyť tam celej film dělaj hovno, jen chlastaj. Dějově prostě mrdka a ten dvojitej konec, bo co to mělo znamenat to jen podtrhnul. Ale to je přece vlastně jedno, že to je píčovina plná dlouhejch scén k ničemu, jen aby mohla srdceryvná písnička dohrát do konce, když je to přece vize o fanatické egocentričnosti vycházející z krize maskulinity v současné společnosti. LOL. Humunguse na tebe Evane Glodelli. (21.01.2012)