Kabaret

Nezdá se mi, že by to bylo bráno jako muzikál. Chvílemi je to vskutku velice zajímavé. Tedy rozhodně začátek, kde zaplesá každej chlap nad hudebními aktivitami, kterých tam celkově zas tolik není, což je škoda, ale ten začátek za to minimálně stojí. Později už se příběh řine v duchu vztahů, lásky a sexu a u toho se přiznám jsem se vcelku nudil. Dále atmosféra tehdejší doby je velice dobře zpracována. Druhá světová válka zasahuje do života jednotlivé postavy a divák sleduje její vývoj. Co naplat, krom dobré hudby, zajímavé choreografie a Michaela Yorka mě snímek nijak neoslnil a tak to i zůstalo po celý průběh až do samotného konce. --- Bude to nejdůležitější dítě na světě. Po Ježíšovi samozřejmě. (18.05.2007)

Stala se zvláštní věc. Já si z celého filmu pamatuju pouze ta kabaretní čísla a velké černé oči Lizy Minnelli. To ostaní se někam odpařilo, zřejmě jsem to dehrávající se drama mezi těmi čísly nepovažovala za důležité, protože jinak si to neumím vysvětlit. Podotýkám, že jsem nebyla unavená a soustředila jsem se pouze na film. Viděno v původním znění s titulky. (14.09.2011)

Muzikál z obdobia nastupujúceho nacizmu? Rozhodne originálny nápad. A keď sa má toho niekto chopiť, tak ma automaticky napadne Bob Fosse. No a rozhodne nesklamal. Pre našinca je určite pikantné sledovať hercov z Winnetoua alebo Derricka v serióznom áčkovom hollywoodskom veľkofilme. Takže teraz vieme, že život je kabaret, rovnako ako vieme z Posledného metra, že život je divadlo. A este je aj tragikomédia. To vieme zo života. (20.05.2012)

Vrchol tvorby Boba Fosse a zároveň jeden z vrcholů v oblasti hudebního filmu. Nejde v pravém smyslu o muzikál, i když některých muzikálových postupů využívá. Snímek staví na konfrontaci mezi velice uvolněnou uměleckou atmosférou berlínských kabaretních scén plných dekadence a provokativnosti a marasmem hospodářské krize doprovázeným rozpadem politického systému výmarské republiky a nástupem radikálních totalitních ideologií. Pro Lizu Minelliovou šlo o životní roli, díky níž se stala hvězdou první velikosti. Sugestivní dobová atmosféra je vytvářena jakoby mimochodem, nenásilně za pomoci komparzu a detailních záběrů kamery. Výborná hudba, texty písní, střih, kamera i herecké výkony. Film o něčem. Celkový dojem 100 %. (17.05.2007)

Naprostá světová klasika a skvělý, i když ne klasický, muzikál. Písně a tance jsou zde obsaženy pouze na kabaretních prknech. Kabaret, coby místo zvhlé zábavy a neřesti, je zde pouze dokreslením symbolů. Hlavní devizou je příběh lásky americké tanečnice Sally a britského studenta Briana v Berlíně počátku třicátých let. A příběh je to silný a uvěřitelný. Liza Minnelli sice není jako ženská můj typ, ale coby herečka je skvělá a zde to jen potvrzuje. Idol žen 70. let Michael York by vynikající a opravdový. Jeho neprůbojnost a plachost snad jako by nebyla hraná. Helmut Griem coby charismatický baron Maxmillian nemusel dělat ani přehnané kreace, jeho charisma a pohled mluví za vše. V malé roličce spisovatele pornografie se na chviličku objevil i Ralf Wolter (ano Sam Hawkins). Ovšem nejvíce strhujícím je elegantně obratný principál v nesmrtelném podání Joela Greye. Oscar na pravém místě. A v žádném případě nemohu zapomenout na kreativní kameru a režii. Bob Fosse mnoho filmů nenatočil, ale všechny jsou ceněné. A není divu. S filmem si doslova hraje a je to hodně znát. Kupříkladu kabaretní představení prostříhané s mlácením nějakého muže nácky na ulici, či finální záběr do hlediště, coby odraz na skleněné kouli. "Kabaret" je snímek silný, svádivý a plný nezapomenutelných scén (především při té, kdy mladý chlapec v uniformě hitlerjungen zpívá na slavnosti píseň a dav se k němu přidává, běhá mráz po zádech jako křeček v otáčivém válečku). Hutný pohár zážitků z kvalitní a po všech stránkách poctivé filmařiny. 85%. (19.05.2007)