Jack Reacher: Poslední výstřel

Cruise jako adoptivní syn Stevena Seagala a James Bonda? Ale ne, spíš unavenej chlápek od vedle, kterýho toho viděl a zažil až příliš a shodou okolností většina z toho spočívala v geniálních dedukcích a rvačkách se zelenými mozky. McQuarrie má rád tradiční žánry, v Únoscích si půjčoval z westernu, tady uctívá staromilský pomalý thriller s pozvolně dávkovanými informacemi a anachronicky pomalými tracking-shoty a zneklidňujícími náznaky. Není to vůbec zlé, alespoň pokud člověk akceptuje tuhle nejasnou partii mezi campem a smrtelnou vážností. Hodně mě bavila expozice (kterou všichni proklínají), dost jsem naopak odpadával u scén, kde Cruise a) moralizuje (fakt má pocit, že mu někdo toho protisystémového rebela sežere?) b) vystupuje v řečech ostatních postav bezmála jako mytický superhdina, ačkoli k ničemu podobnému není důvod. Jako detektivka to každopádně ujde (ono se jich zas tolik netočí, takže člověk ocení, když se povede nějaký ten dedukční twist), jako thriller to má vousato-knírato-kožené kouzlo, jako camp dostatek lákadel (Herzog a Duvall jsou perfektní, koupelnová bitka potencionálně kultovní). Jako thrillerový začátek "reacherovské" série? No, vůbec jsem nepochopil, co chce McQuarrie vytáhnout proti konkurenci krom zmateného těkání mezi humorem a vážností, vydařených sebeshazovačných fórů a světa, kde se chvilku hraje na ultra-realismus a chvilku na strunu, na kterou brnkal třeba takový původní A-Team. Kdyby se vystříhal heroického bombastu a zůstal při zemi, mohla to být důstojná rozvážná krimi. Ale to by pak zas nebyl dostatečně Reacher, že? Čtyři za to, že jsem se tím větší část těch dvou hodin výborně bavil, někdy možná i proti důstojným záměrům tvůrců a úporné snaze malého Toma být v padesáti tvrdý jako žula a svůdný jako Kupid. P. S. Někdo by Chrisovi měl vysvětlit, že blondýny s velkýma očima jsou fajn, ale to jejich bezdůvodné zizání do kamery nepůsobí vůbec duchaplně. (19.12.2012)

Uf, tak tohle fakt ne. Neznám knižní předlohu, takže mě třeba někdo vyvede z omylu, ale měla být první reacherovka utahaným a hloupým rádoby krimi thrillerem, ve kterém člověka vytrhávají z letargie akorát wtf momenty? Protože přesně v to se film po parádně mrazivé úvodní scéně promění. Po atmosférickém navnazení už se prakticky jenom klišovitě kecá, postavy se přes hodinu dobírají k faktům, která divák zná zhruba od třetí minuty (!), a v tom všem se producíruje Cruise, jehož mlčenlivý drsňák je vlastně jen obyčejný chlápek se slušným výcvikem, kterého by Jason Bourne do minuty seřezal a poslal brečet domů k mamince. Pokud tedy Jack Reacher není hodně sofistikovanou parodií, ve které se máme brutálním vraždám a dramatickým hereckým pohledům smát stejně jako (záměrně) přestřelenému záporákovi, krutě selhává ve většině důležitých ohledů. Ano, je tam trocha fajn akce a příjemný feeling devadesátek. Jinak jsem ale vůbec nepobíral, co se to McQuarrie snaží natočit. (5/10) (20.12.2012)

Oproti knize je sice pan Reacher zespodu ošoupaný a z vrchu ožrán vešmi, ale tady nejsme u Hradní stráže.. Chybující, klišovitá a přitom zatraceně zábavná krimi s rajskou hudbou motorů automobilové honičky jak od starýho Bullitta. Přes všechnu tu patinu minulého století, neoznačoval bych Reachera jako oldschool, neboť na oldschool se tam příliš kecá. Říkejme tomu spíš „McQuarrie fashioned crime“.., Škoda, že vzhledem k nepřesvědčivým tržbám to byl ve stylu náčelníka Apačů asi opravdu poslední výstřel.. (21.06.2013)

Film, kde první dialog začne bezmála až po deseti minutách, nemůže být špatný. Nota bene představuje Jack Reacher střední filmovou třídu umístěnou mezi blockbustery a indie/art sféru, která je podobně jako střední společenská třída na vymření. Jelikož mohou drahé filmy a bohatí lidé optimalizovat své náklady, zatímco levné filmy a chudí lidé žádné náklady téměř nemají, zbývá vše na bedrech střední třídy. Ta to ale logicky sama nedává, tudíž je na odpis (aspoň to říká Jan Keller). Mimo to představuje Jack Reacher další z mnoha skvělých příspěvků na téma post-ironie, tedy nerozlišitelného kmitání mezi vážností a parodičností. Jestliže je zvykem ve filmech, zejména v těch amerických, běžně propojovat „horizontálně“ romantiku, akci, napětí či smích, tak v poslední době tohle všechno kmihá ještě „vertikální“ mezi vážností a parodičností. Jak plyne z kombinatoriky, to už nám dává slušnou dávku všemožných variací ve způsobu, jak film poskládat dohromady. Je sice fakt, že Jack Reacher je spíše seriozně míněná podívaná, která nepatří do úplně stejný sorty filmů jako Herzogův Špatnej polda nebo Hvězdná pěchota, i tak ale dost často diváka znejisťuje tím, jak z té vážnosti vybočuje. Dalo by se to říct i tak, byť poněkud elitářsky, že Jack Reacher je komedie pro chytřejší diváky a drama pro ty hloupější. (24.04.2013)

Je to uondaná přiblblá kriminálka nebo wtf parodie na uondanou přiblblou kriminálku? Fakt nevím. Jisté je, že se tam první hodinu vůbec nic neděje, aby pak po nekonečném plkání srandovního Cruise s příšernou Rosamund Pike proběhla jedna auto honička. Mission Impossible se tedy nekoná, stylový thriller ale už vůbec ne. 60% (19.12.2012)