Hodinka

Chvála se ke mně hrnula ze všech stran, bylo jen otázkou času, kdy se k The Hour dostanu. Podívala jsem se na první serii a ... nic. Ano, příběh byl zajímavý, novinářské prostředí potěšilo a na pohled to bylo naprosto nádherné. Ale až s druhou serií jsem si mohla říct "There's the tingle...there's that tick!" A nebylo to jen příchodem Petera Capaldiho (jehož postavu jsem si zamilovala od prvního okamžiku, kdy jsem ji uviděla na obrazovce). Najednou mi to celé připadalo bližší, dospělejší, drsnější, úžasné ... (07.02.2013)

Tvůrci The Hour se srovnání s Mad Men vyhýbají jako čert kříži. Oba seriály toho mají ale více společného než se na první pohled může zdát. Kromě podobného dobového (50. vs. 60. léta) a tématického (TV zpravodajství vs. marketing) zasazení sdílí i notnou dávku historického kontextu domácí a světové politiky. Dějepisná exkurze je v The Hour podstatně silnější a díky špionážní zápletce atraktivnější. To vše doprovázené línými jazzovými tóny buduje mimořádně povedenou neo-noir atmosféru, která chytne a nepustí. Tou hlavní podobností obou seriálů je však cílové publikum, jehož reprezentativním členem jste právě VY - tedy náročný divák s mimořádně vytříbeným vkusem. (Jinak by jste se o The Hour totiž nedozvěděli.) 100% hodnocení nebylo u mini-série nikdy tak jasnou volbou. (18.01.2012)

Hlavný hrdina bol pre mňa spočiatku /doslova od PRVEJ chvíle ako sa objavil v zábere;)/ desne vytáčajúci element, ale krásne naivné 50-te roky, dokonalý vizuál a suverénne herecké výkony všetkých zúčastnených ma udržali pri sledovaní a postupne som si aj na Freddieho zvykla. Ku koncu prvej série sa rozvláčne tempo zdramatizovalo do tej miery, že som snáď miestami ani nedýchala. Stále to však pre mňa bola "iba" 4-hviezdičková záležitosť. Ale potom prišla druhá séria, ktorá je paradoxne väčšinou komentujúcich označená ako menej kvalitná, zábavná, dramatická... a ja som absolútne podľahla. Konečne som sa naladila na správnu frekvenciu, zvykla si na všetky postavičky a ich muchy, resp. mnohé charaktery sa posunuli zaujímavým smerom /Marnie, Freddie, Angus/ a v neposlednej rade chválim skvelú postavu Randalla, jeho som si užívala v druhej sérii snáď najviac. Neostáva mi iné, len dúfať, že sa BBC predsalen rozhodne pokračovať v tejto televíznej dokonalosti. // "Korporace usedly na trůn a bude následovat období korupce na nejvyšších místech a finanční mogulové v zemi budou usilovat o prodloužení své vlády apelováním na předsudky lidu, dokud se veškeré bohatství nesoustředí v rukách úzké skupiny a republika nebude zničena. Abe Lincoln. Řekl to Abe Lincoln." // (04.12.2013)

Tvůrci se mohou stavět na hlavu, ale přirovnání k zámořským Mad Men chtě nechtě sedí, ne že ne. Což nijak nevylučuje, že má The Hour stylem, konceptem i průběhem (a ostatně i vyústěním) mnohem blíže k jinému seriálu; a to sice ke State of Play, jejímž je stylovým padesátkovým „prequelem“. Co zarazí je, že ač jde o typ seriálu, který stojí a padá s herci (a všichni zde hrají jak z partesu) a kolektivním výkonu, tak i přesto si to Whishaw naprosto krade pro sebe. První série je přes svou pozvolnost strhující jako máloco v žánru; speciálně pak závěrečná epizoda je majstrštyk hodný glorifikace. Druhá série pak je sice neméně kvalitní, ale již není tak konzistentní. Oproti Suezské krizi z první řady se zde řeší univerzální témata (xenofobie, korupce, strach z nukleárních střel a mnohá další), ovšem snaží se to honit možná až příliš zajíců a v (ne)závěru je to poznat. Mám-li parafrázovat jednu z postav tak druhá řada „nalákala na příběh, který neodvyprávěla“. Nutno však podotknout, že vinna padá spíše na utnutí seriálu než na neschopnost tvůrců. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | (07.10.2013)

Vysoký stupeň profesionality je nezbytným prvkem pokroku. Skvělý příběh emancipace žurnalistiky, bojující svůj zápas proti vnějším tlakům, které se snaží kontrolovat obsah a směr zpravodajství. Ať se již jednalo u Suezskou krizi a loučení s iluzí velkého britského impéria nebo reflexi morálního a lidského úpadku londýnské společnosti. Navíc je mimořádné poučné sledovat, jakým způsobem se dělala žurnalistika v 50. letech minulého století, tj. práce s kamerou, příprava na vysílání nebo souboj s časovou prodlevou mezi skutečnou zprávou a jejím dodáním publiku (právě v kontrastu s online zprávami 21. století). V rámci žánru výjimečné dílo, které podtrhuje, proč Britové opět vládnou seriálovému světu. Kouzlo žurnalistiky je totiž v tom, že si uvědomíte, že v konečném důsledku jsou zprávy věrohodné pouze do té míry, do jaké jsou kompetentní lidé, kteří je připravují. 1. Série: 85%, 2. Série: 75%. Oblíbené postavy: Bel Rowley, Freddie Lyon. (10.11.2013)