Chlapectví

Mnohokrát viděná klišé, předvídatelnost, uměle vyvolané konflikty, cokoliv z toho by v tomto filmu divák hledal marně. Film je jen sledem životních událostí jedné malé a vcelku obyčejné rodiny, takže jsem měl ve výsledku pocit, jako kdybych sledoval nějaké home video. A chce se mi zvolat halleluja! Konečně film, který si na nic nehraje, konečně film, který není dopředu předvídatelný, konečně film, u něhož jsem neměl pocit, že ze mě tvůrci považují málem za slabomyslného. Je to obyčejné, je to milé, je to skromné, ale přitom to pohladí po srdci i duši. Já musím říci, že něco takového jsem toužil vidět v kině od doby, kdy mě přestaly zajímat filmy pro dětské publikum, a mé přání bylo vyslyšeno. Richard Linklater i všichni zúčastnění herci a tvůrci museli při tvorbě filmu prokázat neskutečnou trpělivost a ochotu vracet se rok co rok na pár dní k projektu, u kterého dost možná ani nevěděli, jestli se vůbec dotočí nebo jak to s ním vlastně dopadne. A za to je obdivuji. A jsem vděčný i za to, že film nabídl několik vtipných obrazů a scén, při kterých se dokázalo zasmát celé kino (a vůbec nevadí, že v sále nás při projekci bylo asi jen 20 lidí), za všechny tyto scénky mě napadá například scénka s rozmisťováním cedulek pro podporu Baracka Obamy. Zkrátka tenhle film je pro mě naprosto přelomovým filmovým zážitkem a já si mé první (a doufám, že ne poslední) setkání s ním uchovám ve své mysli na velice dlouhou dobu. Byl to pro mě doslova magický večer strávený v kině s tímto filmem, a protože filmu nemám co vytknout, uděluji mu přesvědčivých pět hvězd. (16.08.2014)

jeden z tych filmov, ktore vas navzdy zmenia. Nezmenia vas od zakladov, nezmenia vas ani vo velkej miere, nezmenia to, ze date vypoved v praci, ze odidete zo skoly... zmenia iba drobunky kusok vo vasom srdci, vo vasom mozgu, vo vasom pohlade na svet. A pritom si to ani nemusite uvedomovat. Takuto velku moc ma film. Umenie. Kultura. Mam dalsi sen. Stretnut osobne Linklatera a porozpravat sa s nim, pochopit jeho zmyslanie, jeho genialitu. Pravdepodobne sa mi to nikdy nesplni, ale snivat je krasne :) (05.11.2014)

Napsat a natočit tříhodinový film o neuchopitelném životním Ničem si může dovolit asi jen tvůrce, který už přesně o tom samém stvořil nejednu perfektní konverzačku. A Richard Linklater dokazuje, že v jeho podání není uvěřitelná jen dospělost, vztahy a definitivní zrání, ale i sto a jeden pocit nejranějšího uvědomění si svého nedětského já. Občas na více, občas na méně intenzivní strunu, ale pokaždé z příběhu, který jsme prožili my, náš soused v lavici nebo kamarád, který naším životem jen tak proletěl, aby ho zdánlivě nenávratně ovlivnil a my ho přesto už nikdy neviděli. A právě tady, s pozitivními i negativními otcovskými figurami, s všudypřítomnou mámou, která jedinkrát neřekne "mám tě ráda" a přesto svoje city nesčetněkrát prokáže, tam roste z kluka něco víc. Možná dokonce chlap. Možná jenom obyčejnej přizdisráč. A možná někdo, kdo si chce při letu životem jen sáhnout po troše vlastního štěstí. (19.07.2014)

Raz do roka chodím na povinnú zubnú prehliadku. Občas sa mi na pár zuboch objaví povlak. Je neškodný, ale ak by som ho neodstránil, časom by z neho mohla byť paradentóza. Nie je to bolestivé... ale ani príjemné. Ako Chlapčenstvo. Od Linklatera zbožňujem Pred súmrakom a Školu ro(c)ku, ale toto bola strašná nuda. Prvých 30 minút je príjemne „autenticky poetických“ a posledných 30 silných (obaja rodičia majú pôsobivé preslovy o živote). Ale medzi tým je hodina a pol, ktorá sa nedá vydržať. Nesympatickí herci, nezaujímavý scenár (ak vôbec za tých 12 rokov nejaký mali) a všetko, čo na Američanoch nemáte radi (posadnutosť zbraňami, Ježišom a futbalom). Istý typ zábavnosti film získa len v momentoch, keď na scénu napochoduje žoviálny Ethan Hawke (a to už je čo povedať, pretože ho pokladám za jedného z najnesympatickejších hercov Hollywoodu). Fajn je tiež Zoe Graham ako Sheena; ak by raz vznikol jej porno-spin-off, dal by som mu určite 80 %. Nejde o to, že sa vo filme „nič moc“ nedeje. Nevyžadujem od každého filmu koniec sveta. Ale toto bola ozaj nuda. Škody napáchala aj neprehľadnosť (vo filme chýbajú titulky „o rok neskôr“ a podobne) a chaos v postavách. Nevedel som, že keď sa na konci objavila postaršia žena, či to bola niektorá z postáv z predchádzajúcich rokov, len zostarnutá a pribrala, alebo šlo o doteraz v deji sa nevyskytujúcu postavu. Napriek sklamaniu by som na Linklaterovom mieste pokračoval v Masonovom sledovaní aj v nasledujúcich desaťročiach. Možno sa na to časom bude dať pozerať. (19.11.2016)

Životný príbeh bez jediného momentu, kvôli ktorému by trebalo ho sfilmovať. Všetky tie životné čriepky sme už videli inde, kde boli prísadou vyššieho scénáristického cieľu. Alebo ich prežívame doma, takže sú tým posledným, čo chceme vidieť v kine. Môže byť vôbec šťastný človek s takto banálnym životom bez pádov a vrcholov, keď nepoznal bolesť zo straty najbližšej osoby či pocit absolútneho zamilovania sa? Celý čas som čakal, ako Linklater zamieša postavám karty osudu - keď už 12 rokov tvorí ultimátny "film zo života". A ono nič. Mimochodom, trilógiu Before Sunrise/Sunset/Midnight, ktorá sa uvedomelo a zároveň hravo koncentruje na konkrétnu tému a niekam sa v jej podaní vyvíja, zbožňujem. (23.07.2014)