Všechny moje lásky

Mužská verze Deníku Bridget Jonesové. Možná. Konečně jeden kvalitní maskuliní romantický film, jenž si odpouští všechny zaběhnuté mužské stereotypy. Rob je hrdinou z masa a kostí, jenž by klidně mohl být i vašim kamarádem. Trošku se v něm musí poznat každý muž. Výsledný dojem trošku kazí až přílišná strukturovanost děje, která působí až seriálově, než filmově. Ale ti kdož se s tím vyrovají dostanou opravdou příjemnou komedii, která se nevyhýbá i vážnější struně. (24.01.2007)

John Cusack, herec, který je v roli přestárlého mladíka bilancujícího nad svými TOP5 láskami, naprosto neodolatelný. Stephenu Frearsovi se toto obsazení a styl natáčení ('half-document') ohromně vyplatilo. Až na pár drobných pasáží se jedná o svižnou, úsměvnou a hudbou nabitou komedii, skrz kterou se naprosto přirozeně proplétá vážná linie Robova života. (26.11.2007)

Nádherný film, ukazující, nakolik tragicky legrační jsou vlastně naše životy. K tomu ta opojná láska k muzice, charismatický John Cusack a fantasticky střelený Jack Black, prostě lahůdka. Film, který je mi velmi blízký... akorát mám menší strach, že čím budu starší, tím mi bude bližší, ale proč se vlastně toho obávat? K čemu jinému by mi byly všechny ty moje lásky:) (13.12.2005)

Rob - Cusack se choval jak pitomej puberťák, Laura - Hjejle říkala divný věci a Barry - Black byl na pěst. Víc lidí mi tam nezajímalo. Veškeré kapely, které jsou tam zmiňovaný mi neberou, styl vyprávění mi byl cizí a věci, co všichni říkali absolutně uhozený. Scénář mi lezl na nervy. Lidé se tam chovali nesmyslně! Hlavně hlavní postava, nafoukanej hňup, který dává dohromady, proč se na něho všechny holky vykašlaly a marně hledá důvod místo toho, aby začal u sebe. Takový idioty nemám ráda. Film mě štval hlavníma hrdinama. Kdybych takový lidi znala, hodila bych po nich šlehačkový dort a z plných plic zařvala: Shut the fuck up! (01.02.2015)

Co bylo první? Hudba nebo zoufalství? A stejně tak bych se mohl ptát já - co bylo první, film nebo zoufalství? Vždyť Rob je jako většina z nás, kteří se utápí v nostalgii, kteří občas nervově vypění, kteří udělají nechtěnou chybu, kteří přemýšlí, co by udělali jinak a přemítají o důvodech rozchodů. Tenhle film je až po okraj naplněný životními pravdami a za to mu odpustím i těch několik přetáhnutých konverzací o hudbě. A i u zamyšlených melancholických komedií lze dostat nekontrolovatelný záchvat smíchu, stačí, když se objeví Tim Robbins. "Takže dohodnuto?" (21.01.2007)