Parade

I pokud se odprostim od smutnejsiho konce, toto je vice nez komedie. Spise nez spojeni gayu s kriminalniky, me zaujme snaha sjednotit jednotlive narody byvale Jugoslavie, ktere prosly obcanskou valkou. Humor postjugoslavskych republik je alespon pro me jeden z nejlepsich s jakym jsem se kdy setkal, minimalne ve filmu. Proste lehce vulgarni, trefne a bezprostredni. Je velka skoda, ze bezny divak je temer bez sance, seznamit se s evropskym filmem... Takove filmy by mely bezet v hlavnim vysilacim case, misto Posty pro tebe, Modravy ci ruznych doktoru z Horni Lhoty... Od tohoto filmu jsem nic necekal, o to vice jsem prijemne prekvapeny. (23.04.2015)

"Zasraní americkí imperialisti! Vyjebali ste s indiánmi i Vietnamom, ale s nami nie!..." Dodávam, že tak trochu ste vyjebali i so mnou, pretože tak dobrú komédiu som nečakal. Mne ten balkánsky humor sedí, keď ho niekto neprestrelí ako Kusturica v Záveti. Dobrú náladu som mal počas celého filmu v ktorom hlavná dejová linka- ochrana "teplošov" pri protestnom pochode je rozvetvená na množstvo menších odbočiek a okoreňuje ju množstvo dobrých a vtipných postáv. Režisér bude iste dobrák od kosti, pretože nielen že sa snaží o lepšie postavenie homosexuálov v spoločnosti, ale záleží mu i na dobrých vzťahoch so všetkými, s ktorými sa počas vojny rozhádali. Stretnutie Srba s Chorvátskym "Ustašom", Bosniakom i Albáncom pripomína skôr paródiu, ale tu to má svoje čaro. Humor i dobré hlášky sú takmer v každej scéne. Komédie na túto témy majú rôznu úroveň, ale napr. v porovnaní, s pre mňa trápnym I Love you Phillip Morris , dávam Srbom palce nahor. Ja som sa bavil.80%. (14.05.2013)

Nenechte se zmást námětem filmu, homosexualita tu totiž jen slouží jako katalyzátor dění. Některým situacím dodává více vážnosti, jiným zase pomáhá dokreslit absurditu okamžiku. Srbové se narozdíl od nás nebojí přiznat i své stinné stránky a navíc si z nich dokáží udělat srandu. Ne však takovou, která by problém bagatelizovala, jako se to děje v českých komediích posledních let. Dragojevic umí tnout ostře do živého tak, že se vám chce brečet i smát zároveň a navíc vzadu na patře cítíte hořkou pachuť člověčenstva. Stejně tak jako to umí Kusturica. Narozdíl od něj je však Dragojevic civilnější, jeho postavy zůstávají živé a nestávají se pouhými klauny v cirkusu tohoto světa. Možná právě proto jsem se u jeho "Parády" bavil víc než u většiny "Černobílých kocourů". (17.05.2013)

S postupující a vše zamořující politickou korektností se stále raději dívám na filmy, které se točí v Maďarsku a na Balkáně. Tento snímek mi byl doporučen, a protože šlo o důvěryhodný zdroj, nebyl důvod váhat. Bojovat za svá práva v zemích, kde nastupuje dialog až ve chvíli, kdy obě strany přežijí první setkání, musí být fakt adrenalin a mně ukápla nejedna slza nad osudem české čtyřprocentní menšiny. No, nemají to u nás lehké... Balkánci mě opravdu nezklamali, ústřední vážné téma dokázali obohatit o svůj často dost svérázný humor (který mi fakt seděl) a vložený road trip po téměř celé bývalé Jugoslávii mi slušně zahýbal s bránicí. Tvůrci vybavili film skvělými postavičkami a dokázali mě bavit od začátku po závěrečné titulky. (03.10.2021)

Být hysterická buzna v civilizované společnosti není v dnešní korektní době až tolik zdraví škodlivé a může to vést v krajním případě maximálně tak k ruptuře konečníku nažhaveným milovníkem pánských kolonoskopií. Je to prostě taková roztomilá parafílie jako každé BDSM, fetišismus či voyeurství a měla by být, pokud vás zrovna někdo proti vaší přirozenosti nenutí svázaného, zbičovaného, s klipsnama na bradavkách připojenýma k autobaterii očichávat rok nošené silonky profesionální bezďačky a čumět při tom na šukající klokany, všeobecně otevřeně tolerována. Svou obvyklou filipiku o rozdílu mezi zcela pochopitelným vynucováním si tolerance a afektovaně nepříčetným vynucováním si všeobecného globálního názoru, že je sodomie úpa normální a naprosto přirozená, protože i Ježžžyššš byl beztak gej, tentokrát, milí kakaošťouchové, výjimečně vynechám, abych vám zase nerozkrvácel hemoroidy. Být však hysterická buzna v národech nekulturních animálních hovad či náboženských fanatiků (čti na jih od Segedínu a na východ od Popradu), kde se sice každý zkurvený vrah před i po vraždě pokřižuje, pomodlí a je mu odpuštěno, ale ocaď pocaď!, je naopak zdravotně závadné převelice a může to vést až k ruptuře lebky nebo páteře rozlíceným neonacistou, sveřepým fundamentalistou či vymatlaným šosáckým stoupencem maršála Tita. A tak když se zarputilý řiťopich Bukvo Jebčič a jeho kohorta princezen s ohryzky rozhodnou vykřičet své buzerantství na celé Srbsko prostřednictvím otevřeného buzního defilé, je to neuvážený hazard se životem, a holky budou potřebovat více než solidní pánskou ochranu. A co může být lepšího, než svým homolkaním vytvořit jednotnou frontu kdysi na zmrd znepřátelených bezskrupulózních vyhlazovačů z řad Miloševičových eskader smrti, Tudjmanových etnických čističů a Karadžičových genocidérů, kteří se nyní jako jeden vypatlanec a náhle nerozluční kamarádi semknou na obranu balkánského homokládství. Je z toho rádoby homomédie a svérázné karikaturní až bizarní vypořádávání se s mrazivou minulostí i teplou přítomností, místy i dost vtipné a hustě černotumorné, které však zanechává na patře nahořkle žluklou chuť dlouho nemytého žaludu a v srdci velkou radost, že nám nic z toho zatím zaplaťsatan nevpustili do Šengenu. A nejen v zájmu volně se gajprajdujícího středoevropského buzerantstva velmi doufám, že to tak i zůstane. (25.04.2019)