Černý čtvrtek, Janek Wisńiewski padl

Film precizně odhaluje praktiky mocenského mechanismu. Nelze si dnes jistě dělat iluze, že by se všehoschopní komunisti chovali jinak. Je to film, z něhož jsem neměl pocit dobře stráveného večera, ale naturalističnost faktičnosti scén byla zcela na místě. Nakonec film mobilizuje paměť na odvátý čas, který nelze jen tak škrtnout. V tomto smyslu dalo by se říci, že Černý čtvrtek přesahuje hodně rámec zábavy, ale má hlubší poselství. To byl zřejmě záměr tvůrců filmu. Nikoliv náhodou se tu objevila i zmínka o období okupace Československa sovětskými vojsky v roce 1968. Dobře udělaný (18.01.2014)

Nezbývá nám nic jiného, než tleskat a tiše závidět, jak polští tvůrci bravurně zpracovali nechvalně proslulé události prosince roku 1970, kdy komunistický režim krvavě potlačil dělnické protesty na baltském pobřeží. Bez jakýchkoliv příkras a laciného sentimentu na pozadí dějin nastínili pohnutý příběh rodiny zaměstnance loděnice Brunona Drywy. Povedlo se jim tak velice autenticky přiblížit tehdejší dobu současným divákům. Kéž by se někdy i naši filmaři obdobně dokázali popasovat s okupací Československa v srpnu 1968. (85%) (08.12.2021)

Doprdele jako? je mi na zvracení. Na zvracení z toho nechutnýho režimu co komančové byli, z toho že armáda střílela do vlastních lidí, kteří si šli jen tak do práce, nebo si dovolili stávkovat kvůli zdražení potravin. Naprosto otřesný co se dělo, vodkou ožralí papalášové rozhodovali o životech vlastních lidí no co k tomu říct. Za každého režimu, v jakékoliv době byli politici jenom banda sráčů kteří jeli na sebe. Proto nechápu, že si snad někteří myslí že tenhle korona fašismus, teda pardon ochrana veřejného zdraví to s námi myslí dobře. (03.02.2022)

Poláci se nikdy nebáli a to je pár let před tím Rusové převálcovali tanky...(1956) Během povstání a následných represí bylo zabito nejméně 39 osob. Nelidský zásah státní moci v období před vánocemi hluboce otřásl s písničkářem Karlem Krylem který složil písničku Varhany v Oliwie kterou věnoval těmto událostem. (11.07.2019)

Mladý manželský pár Stefania a Brunon se těší novému bytu, který se jim v nelehké době podařilo získat. Jejich nadšení však přetnou tragické události 17. prosince 1970 v Gdyni, kdy je Brunon při cestě do práce bezdůvodně zastřelen komunistickou policií. Stefania nejprve zprávu o úmrtí svého muže považuje za vtip, posléze je však čím dál více přesvědčována o kruté pravdě. Společně s diváky je svědkem sílících protestů dělníků místní loděnice proti ozbrojeným manévrům socialistického režimu. Během nepokojů tohoto dne zahynulo celkem 18 lidí a přes 500 jich bylo zraněno. Po delší tvůrčí odmlce se Antoni Krauze (chtělo by to sem na čsfd doplnit do informací o filmu, jakož i další tvorbu tohoto režiséra) vrací se zpracováním jednoho z nejtragičtějších dnů polských moderních dějin. Jde o první převedení této události na filmové plátno. Bezchybná Krauzeho režie, jako vždy vynikající hudba Michala Lorence a soustředěný herecký výkon Marty Honzatko mají hlavní zásluhu na tom, že film ani na chvíli nenudí a rezonuje v divákovi ještě dlouho po závěrečných titulcích. Hlavní postava filmu, skutečná Stefania Drywa, byla celou dobu přítomna natáčení a přispěla k tomu, aby byl její příběh co nejautentičtější. Zásahy, které by pravdivý příběh falsifikovaly s úmyslem prvoplánových efektů pro diváka, byly eliminovány na minimum. Viděno na Lubušském filmovém létě v polském Lagowě za přítomnosti a velice zajímavé diskuze s Martou Honzatko. Zatímco u nás jsou divákovi cpány neustálá nereálná retra typu Pupendo nebo Občanský průkaz, ze kterých nakonec máme pocit, že se v té době žilo hrozně fajn, Poláci tyto smutné kapitoly svých dějin zpracovávají natvrdo a bez příkras. (23.11.2012)