angel74

L'ombra del giorno je krásný příběh zakázané lásky, ale zároveň je to i příběh o odvaze, ztrátě a síle přátelství z období, kdy Židé neměli zrovna na růžích ustláno. Film se nesnaží diváky dojmout, přesto mi nějaká slzička ukápla. Riccardo Scamarcio zde působil takovým tím mužným, správně chlapským dojmem, zatímco Benedetta Porcaroli vypadala velmi křehce, takže se k sobě báječně hodili a byla radost se na ně dívat. Povedla se i doprovodná hudba. (80%)

„Je mnohem snazší pohřbít realitu, než se zbavit snů.” - Kdyby bylo pokračování osudů vyvoleného Nea a Trinity alespoň z poloviny tak dobré jako základní myšlenka příběhu, mohlo jít o další hodně povedený film s dnes již kultovní dvojicí Keanu Reeves a Carrie-Anne Moss. Takhle to celé nakonec vyznělo přespříliš komiksově a ufňukaně. (55%)

Možná lehce nadhodnotím, ale prostě nemůžu jinak. Už jen proto, že mám minimálně jedno společné tajemství s hlavní hrdinkou týkající se písničky Demons od Imagine Dragons. Ani samotný příběh není špatný a velmi příjemným překvapením je poměrně neokoukaná ústřední dvojice, která film solidně táhne. V rámci žánru romantické komedie jde zkrátka o nadprůměrné dílko, jež přijde vhod zejména ve chvílích, kdy se chcete trochu zasnít a věřit, že všechno dobře dopadne. (70%)

Britský režisér Jonny Campbell natočil celkem sympatický film o jednom senzačním UFO podvrhu. Celou záležitost pojal v humorném duchu, což beru jako velké plus. Musím říct, že nějakou dobu jsem se opravdu bavila, ale postupem času to přeci jen začala být trochu nuda. Ovšem co se týče třeba obsazení jednotlivých postav, nelze po herecké stránce nikomu nic vytknout. (60%)

Větší přehlídka nesmyslů se jen tak někde nevidí, nicméně musím přiznat, že napětím jsem kolikrát skoro ani nedýchala. Do pařížských katakomb by mě teda nikdo nedostal ani heverem, natož abych tam lezla dobrovolně. Ještě teď, když tahle slova píšu, mám tístivý pocit z těch uzavřených podzemních prostor. (60%)

Byl by to fakt parádní psycho thriller z klaustrofobického prostředí psychiatrické léčebny, kdyby příběh neobsahoval poměrně dost nelogičností. Klesá tak pravděpodobnost, že by se něco podobného mohlo opravdu stát. Film jednoznačně táhne hlavní hrdinka, kterou bravurně ztvárnila Claire Foy. K výrazným kladům také patří velmi dobře budovaná atmosféra. Jen tedy na tom scénáři měli hoši ještě trochu víc zapracovat. (65%)

Na začátek kariéry Ivety Bartošové si vzpomínám, jako by to bylo včera. První série věnující se tomuto období má sice spoustu nedostatků, ale stejně jsem se u některých momentů upřímně dojímala. Herecký výkon Anny Fialové v titulní roli je natolik přesvědčivý, že v ní tragicky zesnulou zpěvačku opravdu vidím, ačkoliv jí není vůbec podobná. Pokud tedy chtěli tvůrci navodit především Ivetinu esenci, tak se jim to, myslím, povedlo. (70%)

Tak jako skoro každý rok bohužel ani letošní 68. ročník Eurovize se neobešel bez kontroverzí. Alespoň, že moderátorky tentokrát působily fundovaně a jejich snahy o zábavné pojetí celé show nepřišly úplně vniveč. Jinak tedy z toho velkého množství duc duc odrhovaček jsem nakonec s vítězstvím Švýcara, vystupujícího pod pseudonymem Nemo, nadmíru spokojená. Já totiž neřeším pohlaví interpreta, o tom přeci hudba není.

Jedná se sice o takovou pohádku pro náctileté, ale ta občas neuškodí ani dospělým. Zaláskovaný námět však pravděpodobně osloví spíše ženy. Příběh má svá slabá místa a není jich zrovna málo, ovšem je relativně vkusně podaný. Vždyť taky režisér Scott Speer už ví, jak na to. (50%)

Hlavní hrdinka nepatří k těm ženám, které touží stát se matkou. Nejradši by pořád jenom pařila. Jenže jak už to tak většinou bývá, každá sranda něco stojí... Norská režisérka a scenáristka Yngvild Sve Flikke servíruje divákům takovou správně pošahanou dramedii o nechtěném těhotenství. Kombinace hraných pasáží s vtipnou animací či malůvkami film ozvláštňuje a dodává mu na jisté atraktivitě. Navíc se to tady hemží skvělými hereckými výkony. Ba ani hudba není špatná. (80%)