Můj vysvlečenej deník

Vždy jsem ohromen z názorů juniorů, kterým rodiče všechno dovolí, nic jim nezakáží, před agresory je chrání a přesto jsou to kreténi. Mému údivu se není co divit, protože taky jsem rodič a žádná jalová léta jsem určitě nikdy neprožil, protože jsem od narození dokonalý. Je-li tohle skutečný odraz dnešní mládeže, tak musím konstatovat, že promiskuita i deprese nabraly slušné obrátky, ale sledovat to na obrazovce mi žádný zasloužený orgasmus nepřineslo. Na druhu stranu se na slečny celkem dalo koukat, muzika se rozhodně dala poslouchat a celé to uběhlo tak rychle, že jsem se ani nestačil akademicky ponudit. (15.01.2014)

Čerstvá posila Dejvického divadla, která téměř z plátna/obrazovky nezmizí. Ženský ansámbl potřebuje v Dejvicích posílit, Melíšková a Babčáková jsou tam válcovány mužskými hereckými titány. Veronika Kubařová je talentovaná, hezky se na ni dívá, ale celý film zatím neutáhne. Kdyby mi bylo o deset let méně, asi by mi pohled na pěknou herečku stačil a hodnotil bych výše. Stihnul jsem u toho uvařit večeři, sníst ji, učesat psa a zacvičit si. Čili jako komplementární činnost dobré, na druhou stranu, abych jen nekritizoval, oceňuji, že se nekonal přehnaný americký konec. (25.01.2015)

Dospěl jsem k názoru, že by se mi snímek mohl líbit, jen pokud bych utrpěl náhlý stav zastydlé puberty a pokud bych k tomu disponoval jiným uspořádáním chromozomů. Vzhledem k tomu, že k dnešnímu dni nesplňuji ani jednu z výše uvedených podmínek, mi film nic nedal a já se k němu zachovám recipročně. Zaujalo mě jen zjištění, že jsem snad poprvé viděl Petru Špalkovou v roli sympaťačky, ale všechno ostatní na mě působilo....no, a to byl ten problém, ono to na mě vlastně nepůsobilo. Nějakou dobu jsem prostě sledoval, jak se odvíjí jakýsi děj, který šel totálně mimo mě, pak vyjely závěrečné titulky a já jsem se ani nenaštval, že jsem ztratil půldruhé hodiny života. Prostě nic. Bez chuti, bez zápachu, bez emocí. Byla to taková dokonale sterilní záležitost. / Poučení: Vždy podélně, nikdy příčně. (05.03.2023)

Opět nechápu, proč se film, jako je tento a jemu podobné, označuje za komedii. U komedie se má člověk smát a to se zde u mě ani jednou nezadařilo, ani když jsem si pro lepší náladu otevřel k filmu lahev vína. A i s tou lahví jsem se nudil a čekal na konec. Děj je příliš roztříštěný a postranní příběhy jsou k jeho posunu téměř zbytečné, především ty se spolužáky. Hlavní linie, která se sem tam vynořuje, tedy hledání biologického otce není ani zajímavá, ani vtipná a přestože holky i kluci se snaží, nerozesměje, ani nechytne za srdce. Trošku lepšího zážitku se dočkáme až ke konci, který je ale stejně nudný jako zbytek filmu. (01.02.2013)

Pochybuji, že prázdnota filmu měla být odrazem prázdnoty života jeho hrdinek, které se jen opíjejí, konzumují lehké drogy a navazují povrchní sexuální vztahy, přesvědčeny zřejmě o jejich osudovosti. Co je fakt, psychická labilita a nevyrovnanost, které je (ale i chlapce) vedou po prvním větším milostném zklamání k pokusu o sebevraždu. Bod za macechu P. Špalkové, jedinou ženskou postavu filmu, která to má v hlavě srovnané. (14.04.2014)