Láska všemi deseti

Láska všetkými desiatimi rýchlymi prstami je klasický športový film so všetkými svojimi klišé. Lenže jedná sa o šport veľmi netradičný, dokonca až tak, že to šport nie je, ale napínavé súťaže sa v ňom odohrávať môžu. No a ďalším ospravedlnením naivity príbehu je jeho príjemná retro atmosféra, ktorá ma dostala od prvých minút. Menší problém je v tom, že ak by bol film natočený v 50tych rokoch, svoje kúzlo by mal automaticky a bolo by autentické. Každopádne obdiv za skvelý nápad a za príjemné obsadenie. Takže v skratke je to príjemný, pohodový filmík najlepšie na rande vo dvojici. Buď do kina, alebo v televízii pri rozohriatom krbe. (15.01.2014)

Všemi deseti přiznávám, že jsem doopravdy nečekal tak skvělou podívanou! Hodnoťte si, jak uznáte za vhodné, ale nemůžete popřít, že film splňuje všechny podstatné atributy. Zamiloval jsem se do cvakání psacích strojů, oblíbil jsem si obyčejné hrdiny, užíval jsem si vtipný humor, který rozhodně není založený na sprostých slovech, urážkách apod. a ještě víc jsem se vyžíval v podobnosti Déborah François s Audrey Hepburn. Pro mě naprosto excelentní zážitek, kam se hrabou zbytečně přeplácané a všemi vychvalované hity. Doporučuji všem, co si chtějí zpříjemnit nějaký ten večer! (27.01.2014)

Šéf a sekretářka trochu jinak aneb jak jeden dobrý chlap trénoval svého Ramba v růžových sukních. Láska všemi deseti není extra originální romantická komedie a asi nejzajímavější je motivace mužského hrdiny pomoct, která je skutečně nezištná. Nejlepší přirovnání, které mě napadá, je Kašlu na lásku, které ale mělo lépe fungující ústřední pár. Zkrátka dobrý film pro začátek romantického večera ve dvou nebo v partě kamarádek. (20.10.2015)

Ďatľovanie dvomi prstami nie je pre sekretárku ten pravý spôsob písania na stroji a asi kvôli blond vlasom je prijatá. Hoci nemá ani okuliare, ktoré by podľa filmu mali zvýšiť vážnosť a zabezpečiť diskrétnosť správnej sekretárky. Tak sa rozbieha nezáživný príbeh lásky aj bez všetkých desiatich. Športového súťaženia v strojopise je tam nakoniec až príliš, štýlové retro ružové šaty, ružový stroj, a gýč je kompletný. Neoslní ani príbeh, možno len vzhľad a úsmev Rose, takže dá sa na to nezáväzne pozerať. (14.01.2014)

Kromě své pohodové atmosféry a půvabné elegance připomínající filmy z poloviny minulého století mě Populaire bohužel ničím nezaujalo. Příběh byl velmi jednoduchý a předvídatelný a i nevšední téma soutěže v psaní na psacím stroji mě po chvíli taktéž začalo nudit, obzvlášť když výsledky soutěží ničím nepřekvapovaly. Déborah Francois se do hlavní role výborně hodila, zato nesympatický Roman Duris mi výrazně znepříjemňoval celý zážitek. Film mi připadá docela zbytečný a asi velmi brzy na něj zapomenu, ale své diváky si jistě najde. (31.01.2014)