Úsvit planety opic

Planeta opic je tu s námi již přes 45 let a ačkoli se životnost značky Timu Burtonovi prodloužit nepodařilo, Rupertovi Wyattovi před třemi lety již ano a proto bylo jasné, že se brzy dočkáme sequelu. Tentokrát se režie chopil talentovaný Matt Reeves a je třeba říct, že připravil minimálně stejně kvalitní film, jako jeho předchůdce. Nyní už totiž jde primárně o soužití v obří tlupě lidoopů a lidé jsou tak trošku odsunuti na vedlejší kolej. Trailery slibovaly výživnou bitvu dvou nesmiřitelných klanů, čehož jsme se do jisté míry dočkali, ovšem to hlavní nás teprve čeká. Dvojky to mají v době uzavírání do trilogií prostě těžké a tento film je třeba brát sice jako takový rozjezd pro velkolepou trojku, ovšem dobře fungující i sám o sobě. Lidské charaktery nenaskýtají žádná překvapení, ačkoli se Jason Clarke s Gary Oldmanem hodně snaží (Oldmanova nostalgická chvilka patří k nejdojemnějším v tomto snímku, jelikož to prostě Gary dokáže skvěle prodat). Naprosto všechny však zastiňuje parta herců přes Performance capture v čele s Andy Sarkisem, které sice na plátně nevidíme v jejich lidských podobách, rozhodně si však užijete jejich herecké umění pomocí této pokročilé techniky a asi se i přistihnete u toho, že ti správní lidé jsou vlastně ty opice. Celkově výborně zadaptované volné pokračování povedeného filmu, který dává předzvěst ještě větší trojky, ale i tak si Úsvit člověk dokážete užít, jelikož nejde jen o tupou slátaninu, ba právě naopak. PS : Kdyby se někdo náhodou chystal na 4D, je lepší peníze navíc utratit třeba za Transformers, nebo prostě za něco akčnějšího a na opice jít ve 2D...90%...[18.7.2014_Cinema City 4DX_Nový Smíchov] (18.07.2014)

Zdá se, že takřka 50 let staré téma má stále co nabídnout. Výzvy autorům, hutné a chutné zážitky divákům. Pomineme-li skutečnost, že lidoopi (skorolidé; jsme, ať se nám to líbí, či ne, nahé opice) mají značně omezenou mozkovou kapacitu (objem mozkoven se u lidí na dolní hranici pohybuje kolem 1150 kub. cm, zatímco u lidoopů je horní hranicí 900-1000 kub. cm) a konstrukce jejich hrtanu vylučuje zvládnutí zvukové lidské řeči, je pohádka, kterou nám předkládají zpoza oceánu, výborně vyvážená ve scénáři, skvěle malovaná kamerou (útoky lidoopího vojska) a výtečně koordinovaná režií. Pro téma mezidruhového dialogu tu bylo vykonáno opravdu mnoho. Zajímavé je - lidé či lidské role tu opravdu jen stínují - pojetí šimpanzího vůdce Cézara a za zmínku stojí i obří moudrý orangutan. Cézar svými projevy, zejména v závěrečné fázi filmu, silně připomíná Lincolna ze stejnojmenného nedávného amerického hitu. Jeho protivník Koba (jakýsi gruzínský Jánošík, jinak stranická přezdívka Džugašviliho-Stalina; jedná se o úmysl či náhodu?) je typickým populistou, na němž ulpívají znaky vůdců typu Mussoliniho či Hitlera. Ne náhodou je většina filmu komponována v šerosvitu zřejmě sekvojových (?) lesů nedaleko Friska, ne náhodou Cézar připomíná vše možné, jen ne vůdce, který na složité otázky ordinuje jednoduché odpovědi; chová se povýtce rooseveltovsky. Kápne-li do tohoto menu sem tam i zrnko humoru a zjistíme-li, že chybují i velikáni, zážitek, který se nám z více než dvouhodinové ságy, plné 3 D technologických pohlazení, postupně skládá do značně trvalé a propracované vzpomínky, je v každém případě nevšední. A krásný. (16.07.2014)

Post-apokalyptická sci-fi, ve které se vlády na Zemi už pomalu, ale jistě - ujímají digitální opice. Matt Reeves převzal štafetu po Rupertu Wyattovi a navázal na jeho práci doslova ukázkově. Výborně natočený snímek s myšlenkou, přesahem a v závěru opět s kvalitní akcí. Koba je hustý záporák a Caesar je ten nejsympatičtější filmový zvířecí hrdina posledních let. Můj nejoblíbenější díl z nově natočené trilogie. (11.05.2024)

Špičková, leč neokázalá blockbusterová práce, protože... protože v tomhle hutném drámu mluví Caesar jako Kmotr, parádně je podchycena nevyhnutelnost střetu mezi lidmi a opičáky a celé je to korunováno působivou řeží, která by brala dech, i kdyby v ní nebyla ta parádní minuta s obsazením tanku (tenhle "wow-moment" je samozřejmě onou třešinkou). Výborně rozjetá trilogie. (18.07.2014)

Už niekoľkominútový predigitalizovaný úvod naznačuje, že dvojka vsádza na iného koňa než jednotka. V nej digitálne opice dotvárali emóciami nabitý a dramaturgicky citlivý príbeh o ľuďoch a mieste zvierat v ľudskom svete (a naopak). Bol to film žánrovo spielbergovsky čistý. Dvojka sa v digitále utápa, je akčná a v rámci súčasných trendov, ktoré nastolil Nolan, obrazovo temná. Čo by samo osebe nemuselo byť na škodu veci, keby všetky jej postavy mali v príbehu zmysluplné miesto a keby emócie nevyvolávala laciným sentimentom. Od Matta Reevesa som fakt čakal viacej než pouhý efektný blockbusterový obal. (16.10.2014)