Cesta do hlubin študákovy duše

| Scenár: Martin Frič, Jaroslav Žák, Jan Kaplan | Hudba: Roman Blahník | Produkcia: Alois Fiala, Jan Sinnreich/Elekta | 2. svetovou vojnou a hitlerovským kultom ešte nepoznačený klenot, ktorý obstojí ešte aj dnes ako príjemná oddychovková komédia. Technické spracovanie dnes už trochu poúsmevné, ale možno práve kôli tomu je to zaujímavé aj pre dnešného diváka. (17.01.2011)

Odborná přírodopisná studie, jak s ironií sobě vlastní charakterizoval ve svých humoristických povídkách profesor Jaroslav Žák prostředí středoškolského gymnázia, je vlastně něco jako terminus technicus. Postřehy z každodenní praxe jsou s hravou lehkostí zanášeny do pomyslného zápisníku, z něhož potom vystupují nesmrtelní hrdinové ze školních škamen a profesorských stupínků, aby i dnes, po více jak sedmdesáti letech, připomněli svým následovníkům jejich chyby, slabůstky, alotria i absurditu některých situací. Popularita Žákovy osobnosti rozhodně nebyla malá a neomezovala se pouze na studentský humor, kterým se Žák proslavil především u široké čtenářské veřejnosti. Jeho upřímný zájem o film jej záhy přivedl do blízkosti režiséra Martina Friče, s nímž navázal úspěšnou spolupráci i blízké osobní přátelství. V Cestě do hlubin ustoupil volně poskládaný kaleidoskop studentských šprýmů dramatické linii nesmělého profesora přírodopisu v neodolatelné interpretaci Jindřicha Plachty, jehož dosud neuskutečněná zkouška znalostí se stane vhodnou záminkou ke společnému usmíření mezi oběma tábory. Nekomplikovanost a jakési naivní "neherectví", s jakým Plachta rozehrává jeden ze svých neopakovatelných koncertů, nabývá na vážnosti zejména v souladu s typickým klaunstvím mladších, zejména Ladislava Peška a Richarda A. Strejky, získávajících zaslouženou pozornost zase v jiném směru. Střet hereckých generací na pomyslném kolbišti do svého středu pak také přivádí Rudolfa Hrušínského, tehdy teprve devatenáctiletého benjamínka, Miloše Nedbala v roli sarkastického francouzštináře, Ference Futuristu, který zas a znova na minimálním prostoru přesvědčuje o svém mimořádném klaunství a mnohé další. Škola a školní prostředí, téma známé všem bez rozdílu věku, patří k těm okamžikům lidského života, k nimž se budeme neustále vracet a vzpomínat na ně s určitou nostalgií, ale také s patřičnou hrdostí jako na léta vlastního zrání. A také na léta bezstarostné zábavy, drzých odpovědí a ještě drzejších poťouchlostí schystaných jako náležitá pomsta jemné učitelské diktatuře. Mazánku, pročpak zde okouníte? – Prosím, pane profesore, já nemám slečnu. – Tričko jste neměl vyprané, trenýrky nenosíte, slečnu nemáte a chcete ode mě chvalitebnou z tělocviku? Jděte tančit valčík! – Prosím, pane profesore, já valčík ještě neovládám. Já jsem se připravoval na polku. – To vás neomlouvá, chopte se slečny a nastupte! (04.10.2008)

Stále svěží a neuvěřitelně vtipný film i po těch dlouhých letech. Film který se nikdy neokouká. Obdivuhodné a nadčasové dílo, a zcela jistě to nejlepší z konce 30 let. Nejlepší jednoznačně Plachta jako starý profesor Matulka, ale i ta nejposlednější role byla nádherná, každý tu dostal poměrně velký prostor předvést se. "Pane profesore, dneska jste slavnější jak Plánička". "Voříšku, Voříšku, co to je, co to má znamenat":-)? Cestu mám ještě o něco raději než tu první známou klasiku "Školu základ života". (28.10.2011)

Docela příjemný filmek ze školního prostředí, ale, fanoušci prominou, na druhou stranu nechápu, proč se nachází v topce nejlepších filmů, když tu není nějaké zvlhnutí mozečku, něco, čím by si vysloužil místo v síni těch nejlepších. Je tam, tak ať tam i zůstane, mně to vadit nebude. :-) Lepší průměr. (06.04.2014)

Mě tyhle starý komedie nějak nedokážou rozesmát, takže se jim vyhejbám, ale tohle je tak provařený, že jsem tomu neuniknul. Já sice chápu, že někdy před 70-ti lety se u toho lidi nejspíš váleli smíchy, ale mně to prostě v dnešní době nic neřiká. Ve filmu se našlo opravdu jen několik málo momentů, který bych považoval tak za lehce zábavný. Navíc na mě působí dost blbě to, že 30-ti letý herci, hrajou pubertální študentíky. Celkově mě ten film spíš dost nudil a navíc mi nějak dohromady splývá s filmem Škola, základ života. (25.10.2006)