Režie:
Martin FričKamera:
Jan StallichHrají:
Jan Werich, Marie Vášová, Nataša Gollová, Bohuš Záhorský, Jiří Plachý st., Zdeněk Štěpánek, František Filipovský, František Černý, Václav Trégl (více)Obsahy(1)
Slavnou dvoudílnou historickou veselohru Císařův pekař a Pekařův císař natočil s Janem Werichem v hlavní dvojroli režisér Martin Frič v roce 1951. Vyprávění zavede diváka do doby císaře Rudolfa II., kde žije nejen tento vladař, bezmezně milující alchymii a umění, ale i pekař Matěj a mnoho dalších postaviček císařského dvora, které se už dvacet let před natočením tohoto filmu objevily ve Werichově a Voskovcově hře "Golem", uváděné v Osvobozeném divadle. Byla to, jak pravil podtitul, romantická revue a její nezbytnou součástí, tak jako všech představení Osvobozeného divadla, byla Ježkova hudba s Werichovými a Voskovcovými písňovými texty. Z těch, bohužel, do Fričova filmu nepronikla ani jediná. Nicméně svůj evergreen Císařův pekař a Pekařův císař má. Jan Werich spolu s hudebním skladatelem Zdeňkem Petrem pro film napsali od té doby velmi populární píseň „Ten dělá to a ten zas tohle“. Pod návrhy kostýmů byl podepsán slavný Jiří Trnka a ve filmu si zahrála řada skvělých herců – Marie Vášová, Nataša Gollová, Bohuš Záhorský, Zdeněk Štěpánek, František Filipovský. V epizodní roli se v houfu dvorních dam mihne i mladičká rusovláska Věra Chytilová. (Česká televize)
(více)Recenze (615)
Není příliš těžké milovat tuto pohádku pro její komediální aspekt, ale čím jsem starší, tím jsem si vlastně nejistější, co s tou ideovou částí. Werich to zřejmě myslí dobře, a tím je to také v souvislostech smutnější. Jisté je také to, že Kateřina i hraběnka Strádová jsou samice, jaké české pohádky moc nepamatují. Film je také hodně vymazlený po formální stránce, navozování rozličných atmosfér od drastického hororu přes mystické seance a komediální eskapády působí přirozeně a působivě v každé poloze. Kostýmy jsou bez debat dokonalé. Ale největší poklad dozajista představuje přehršel perfektních hlášek. ()
Levicová kontinuita se nedala zapřít ani v dobách nejtemnějších. PEKAŘE můžeme chápat a vyložit jako přímé pokračování prvorepublikových her OSVOBOZENÝCH, v němž se z velmi pravděpodobné úlitby režimu podařilo právě proto vytvořit umělecký šperk. Budovatelské nadšení filmu je tedy vším možným, jen ne pochmurným optimismem doby politických procesů a justičních vražd; tato kamufláž - lhostejno, zda vědomá, či spontánní - je působivá - a pro někoho neprohlédnutelná - i dnes. Postavíme-li toto skvělé dílo do přímé linie srovnání se SVĚT PATŘÍ NÁM nebo HEJ RUP!, vidíme zachování humoru té doby, do kterého je přidán pathos, neodlehčený černým humorem (závěrečné truchlení nad neznámými hrdiny ve SVĚTĚ). Werichovská dvojrole je zřejmě také dána Voskovcovou absencí a tehdejší nemožností ho alespoň přibližně nahradit (až o něco později se objeví Miroslav Horníček). Tuto kontinuitu také ztělesňuje tehdy ještě stále mladá a krásná Nataša Gollová (byla mezi pětatřicítkou a čtyřicítkou). Ani určité ochabnutí tempa ve druhé třetině druhého dílu nemůže pokazit vynikající dojem z tohoto mimořádného nevávrovského českého velkofilmu-pohádky. Kontinuitu zrělesňuje také režisérova osobnost - Martin Frič tu dospěl k dalšímu vrcholu své skvělé tvorby. Za zmínku stojí i prolínání hereckých generací (Plachý,Štěpánek,Kemr,Jana Werichová,Bezouška). Osobitá třetirepubliková tvář tohoto případu postupně odeznívající prvorepublikové tradice, která i vyplnila, i překonala dobu svého vzniku, je - nezávisle na tom, jak byla míněna - nadčasová. ()
"Vysvětli magistru Keleymu. - Jamalalicha? Jamalalicha. Jamalalicha, i paprťála, chánua, chánua, e chánua, e chánu, džalala, džalala a, a paprťála, tasmarta masmalika zamás piskurty, piskurty patláma, patláma, patláma a žbrluch! - Hm. Tak vidíte! My mu nerozumíme, ale my mu věříme." Ukázka (Ten dělá to a ten zas tohle): http://www.youtube.com/watch?v=Q2PQg3bOS7A ()
Čím více těchto starých, "zlatých" pohádek zhlédnu, tím více si uvědomuji, že asi nejsem prostě pohádkový typ. A nikdy jsem snad ani neměl tendenci trávit vánoční svátky od rána do večera připoutaný ke králům, drakům a Hloupým Honzům... Pekařovu císaři (90%) se nedá snad nic vytknout, ten je kouzelný a zábavný od začátku do konce, ale první díl (60%) mne, podobně jako spousta jiných pohádek, jednoduše nudil... 70% ()
Úžas se mi mísí se smutkem. Úžas z toho, že v temné době budovatelské éry vzniklo něco tak zábavného, smutek z toho, že to byla poslední velká role báječného hereckého živlu Nataši Gollové, které komouši nepřáli. Tenhle film dokazuje, jak silnou pozici měl Martin Frič, ačkoliv ani on se neubránil povinné agitce, i když v minimální míře. ()
Galerie (136)
Photo © Československý státní film
Zajímavosti (111)
- Jan Werich (Rudolf II./Matěj Kotrba) prišiel na premiéru filmu Svědomí (1948), ktorý natočil Jiří Krejčík a film sa mu veľmi páčil. Následne po premiére ponúkol režisérovi Krejčíkovi režírovať film Císařův pekař – Pekařův císař ako prvý sám Jan Werich. Ako sa Krejčík neskôr svojsky vyjadril: "No hlavně že mně to uchránilo od těch shovadilých lopatáren, co namne vidíral režisér Vávra." (Raccoon.city)
- Jan Werich (Rudolf II./Matěj Kotrba) počas natáčania hral aj v Karlínskom divadle v americkom muzikáli "Divotvorný hrniec" vodníka Čochtana. Po predstaveniach často ponocoval a popíjal s hereckými kolegami. Kvôli tomu bol nasledujúci deň na natáčaní bez nálady a nepáčilo sa mu doslova nič a po slovnej výmene s pôvodným režisérom Krejčíkom išiel do šatne dospávať prebdenú noc. Krejčík musel potom natáčať scény, kde Werich nevystupoval .Werich v tom čase začínal natáčať často až po obede. Toto sa opakovalo takmer každý deň. (Raccoon.city)
- Cisár Rudolfa II. (Jan Werich) nemohol vlastniť pravý obraz Mony Lisy. Ten bol z určitosťou počas celého života cisára vo francúzskom paláci vo Fontainebleau, kam ho dal umiestniť samotný kráľ František I., ktorý obraz odkúpil po smrti Leonarda da Vinci a zotrval tam od roku 1519 až do roku 1694. V roku 1695 sa celá kráľovská zbierka, vrátane Mony Lisy, presúva do novovybudovaného zámku vo Versailles. A pravdepodobne by nevlastnil ani jej 12 alebo 13 kópii, nakoľko bol obraz v tej dobe umelecky bezvýznamný a prakticky bezcenný a nebol ničím zaujímavý. Mona Lisa začala zaujímať širšie publikum až okolo roku 1858. (Raccoon.city)
Reklama