Je to jen konec světa

O největší zklamání festivalu se postaral Xavier Dolan, který do soutěžní sekce přivezl nejočekávanější film letošního ročníku na jehož novinářskou projekci jsme čekali čtyři hodiny. Jeho melodrama se bohužel hroutí pod nánosem toporných dialogů a teatrálního herectví. Zlatou palmu si film nejspíš neodnese. [Cannes 2016] (20.05.2016)

Numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa jej numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa jej numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa jej numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa numa jej numa jej numa numa jej... písnička dokonale vystihuje film, aneb Dolanovu režijní dokonalost. Dialogová manýra, která baví sledovat, a dovádí k dokonalosti několik postopů, které Dolan v minulosti začal v jiných filmech, jako je práce s hudbou nebo práce s hloubkou ostrosti. Za zmínku stojí také výrazný posun k lepšímu v adaptaci divadelní hry, oproti Tomovi na farmě je tento film na jiné úrovni. (15.12.2016)

Je to len koniec sveta je taká klasická festivalová vzťahovka. Obávam sa ale, že nič viac. Megahviezdne obsadenie a meno režiséra ale vzbudzujú očakávania niečoho mimoriadneho, čoho sa nedočkáme. Aj v rámci Dolanovej filmografie sa jedná skôr o menší, komornejší film. Je ale trochu menej manieristický a vyzretejší a výsledok je sympatický. (16.09.2016)

Konverzační drama Xaviera Dolana v sobě nezapře své divadelní kořeny. Dolan je podtrhl suverénní režií s důrazem na exhaltovaný herecký projev a výrazně citově zjitřené dialogy. A svůj záměr zvládl mistrovsky, stejně jako herci, kteří v náročných partech excelují (Cassel, Cotillard, Seydoux...). Rovněž technicky je snímek perfektní, vyzdvihl bych zejména kameru a střih. Téma filmu a jeho rozvedení ve scénáři mě ovšem vůbec neoslovilo a celé drama na mě působilo dojmem dokonalé, ale prázdné režisérské a herecké onanie ve stylu: "tohle všechno my dokážeme". Divadelní prkna tomuto dílu musí svědčit neskonale lépe. Tři hvězdičky. (02.07.2016)

Dolan do toho šlape od prvních minut. Doprovodná hudba jak z nějakého epického historického velkofilmu, záběry složené téměř výhradně z detailů, takže divák je od začátku do konce bez nároku na oddech. Někdy tak kolem 20. minuty jsem začal cítit vlezlou potřebu začít brečet a tím se alespoň trochu zbavit toho šíleně nepříjemného tlaku a úzkosti, která celý tenhle film obestírá. Bez debat jde o ukřičenou a ubrečenou, značně vyhrocenou podívanou, která asi bude kdekoho štvát. Já jsem ale podlehl hned na začátku a tak jsem si to celé až neskutečně prožil a na konci zůstal odkopnutý, smutný a vděčný za filmový zážitek. 9/10 (30.11.2016)