McFarland: Útěk před chudobou

Klasické sportovní drama ze školního prostředí se vším dobrým i špatným co k tomu patří. Trenér White musí bojovat s předsudky, aby nakonec pochopil, že studenti z McFarlandu pro něj nemusí být jen lístkem k návratu zpět k lepšímu životu, ale že se zároveň může mnohé naučit od nich. Scénář pracuje s mnohými šablonami, s některými lépe, s jinými hůře. Pojmenováním trenéra a následným popichováním blokuje čtení o bílém muži, co přišel zachraňovat hispánce, to se podařilo. Smutné ale je, že v průběhu děje předsudky boří pomocí stereotypů. (20.05.2015)

Technicky a režijně skvěle vystavěný snímek je limitován ne zcela povedeným scénářem (doposud se jedná o nejslabší scénář, podle kterého Caro točila). Příběh nás vrací do stereotypy prodchnutých 80. let a nabízí nám typický obrázek amerického snu. Chudí hispánští chlapci s budoucností sestávající z vyčerpávajících pracích na polích se díky vlastní vůli a vedení bělošského trenéra stávají špičkovými sportovci. Přesto, že příběh dle skutečné události je předvídatelný a šablonovitý, tak je natočen s obdivuhodnou filmařskou jistotou. Skvělá kamera se záběry krajiny z mírného nadhledu, s detaily práce na polích, nízko položeného slunce apod. dobře odráží starší filmy režisérky (zejména North Country a Vintner's Luck). Vhodně zvolená latiskoamerická hudba je doplněna výraznou a nutno říct, že povedenou, autorskou hudbou Antonia Pinta. Ta sice možná až příliš připomene G. Santaolallu, ale je důležitou nositelkou emocí. Přes veškerá klišé je totiž McFarland dojemným rodinným filmem, kterým si snad Niki Caro napravila pošramocenou reputaci po propadáku s posledním snímkem The Vintner's Luck. (21.05.2015)

Too much sugar, ale fakt, že se to podstatný skutečně stalo (a pak v průběhu 14ti let ještě 8krát), to v mých očích povýšil z přeslazené, naprosto předvídatelné limošky, na vlastně celkem zajímavou succes story, která došla zasloužené pozornosti. I tak si ale neodpustím nenapsat, že: 1. bych si o tom raději přečetl třísloupcovej článek na patnácté straně deníku Sport, 2. když už to natočili, tak to nemuseli tak natahovat, 2. nehrát v tom áčková hvězda typu KC, tak po tom neštěkne pes, 3. to bylo v mnoha směrech přikrášlený, a to tak, že hodně, 4. mimo McFarland to byl, je a bude okrajovej, poměrně bezvýznamnej sport, 5. by ti kluci trumfli rodiče v délce studia i bez běhání. Prostě proto, že se změnila doba, a v jejich případě dost možná i občanství. Nebyl to vysloveně špatnej film, ale vysloveně dobrej teda taky ne. Hollywoodská konfekce, nic pro fajnšmekry, nic pro mě. (26.12.2015)

Po dlouhatánské době supr zážitek z životopisné story se sportovní tématikou. Také skvělým Costnerem a Bello! Doják jak má být, který si určitě zaškatulkuji, jako jeden z nejpovedenějších v roce 2015. Jinak musím podotknout, že to jak se po posledním závodě zachoval trenér White, to je ta skutečná síla, víra a hrdost!!! Závěr filmu, kdy nám o třicet let starší hoši - skuteční běžci z McFarlandu vyklusávají, je tou nejúchvatnější třešničkou na dortu! 90% (02.12.2015)

Kevin je stále ten charismatický muž, který stárne s grácií a moc ráda jsem s ním opět viděla slušný film. Sálalo z něj palčivé slunce, bída, dřina, problémy, ale on to dal. Jako učitel, trenér přespolního běhu v zapadlém městečku, kde kopec musíte hledat, a když ho nemáte, musíte si ho naimprovizovat na haldách plachtami zakrytých mandlí, které třeba zrovna vaše rodina v potu tváře sklízí. Neboť tyhle děti, co se daly na běh, jsou všechno synové mexických imigrantů, kterým je souzeno dřít jako táta a zbytek rodiny. Dřou, ale drží spolu...film o všech možných aspektech lidského života a hlavně o běhu. Protože když něco děláte s odhodláním a láskou, může vám to změnit celý život. (07.09.2015)