McFarland: Útěk před chudobou

Musím říct, že to je snad první film o přespolním běhu co jsem viděl, a to sportovní filmy vysloveně vyhledávám. Zápletka klasický klišovitý styl, a navíc je to Disney, takže je to řádně doslazeno moralitami, rodinou a přátelstvím. Ale zas až tak to nevadí, a příběh se sleduje celkem slušně. Costner klasicky umí a tak jediná věc co jsem nechápal byla: Sakra ten tlouštík celej film běhá jak blázen a nezhubnul ani deko. (31.05.2015)

110% klišé, až to možné nie je. Predstavte si ten najšalónovitejší storyline aký môže byť a máte McFarland. Viete odhadnúť ďalšiu scénu, zápletky, záver...všetko. Pre takúto rolu nemôže byť klišoidnejšia voľba ako rutinér a "dobrý ujco" Kostner, atď, atď... Tak rutinné a politicky korektné až to bolí!!! Ale rutina nemá len negatívne konotácie a preto aj tento film je napriek zabijáckej stopáži vlastne fajn:))) (02.01.2017)

Ke sportovní pohádce týmu outsiderů z mrzkých sociálních po(d)měrů se přidává ještě ta o idylickém zapadnutí středostavovské americké rodiny do bodrého městečka McFarland, obývaného (nejspíš výhradně) družnými, do úmoru dřícími mexickými imigranty. Dívá se na ni hezky, divák všem těm hodným lidem dobré vůle ze srdce fandí, přestože z ní klišovitost, hladivost a tendenční obroušenost jen čiší. (26.06.2020)

Klasické sportovní drama ze školního prostředí se vším dobrým i špatným co k tomu patří. Trenér White musí bojovat s předsudky, aby nakonec pochopil, že studenti z McFarlandu pro něj nemusí být jen lístkem k návratu zpět k lepšímu životu, ale že se zároveň může mnohé naučit od nich. Scénář pracuje s mnohými šablonami, s některými lépe, s jinými hůře. Pojmenováním trenéra a následným popichováním blokuje čtení o bílém muži, co přišel zachraňovat hispánce, to se podařilo. Smutné ale je, že v průběhu děje předsudky boří pomocí stereotypů. (20.05.2015)

Když běží, patří jim celý svět, čte se slzami v očích učitelka, která kolegovi tělocvikáři zrovna dvakrát nevěřila. Ten začne poznávat svérázné sousedy i rodiny členů svého týmu a postupně svým svěřencům ukazuje cestu, kterak Mexičané můžou i, světe, div se, na vysokou školu („Na poli knihu nepotřebuješ,“ opětuje otec jednoho z nich). Mezi učitelem a outsidery se stírají sociální rozdíly, jenže ten zároveň zapomene na narozeniny patnáctileté dcery. Holt, máme tu všechno. Hlavně pak látku, která by si scenáristicky zasloužila pečlivější vedení, aby se aspoň v některých pasážích dostala pořádně pod kůži. Celistvější filmový tvar prostě chybí, o tom žádná. A to samozřejmě nezapomínám, že snímek je natočený zručně, Novozélanďanka Niki Caro ale byla v dramatických vodách v předchozích zastávkách (třeba Její případ) mnohem zajímavější. Tohle je tak jen další konzervativní kus ze sportovního prostředí, předvídatelný, přímočarý, snadno zapomenutelný. Zklamání, shrnul bych. (04.12.2015)